Matky mají být na co hrdé. Když vidí svoje potomky na svatbě, promoci, u maturity nebo třeba poprvé před základkou. Oprávněně! Výchova je těžká dřina. Ale nač jsou vlastně hrdé ty, co jsou teprve těhotné?
Chápu hrdost matek, co vychovaly zdravé dítě. Ať už jdou s ním poprvé do školy, gratulují mu u maturity, vedou ho k oltáři nebo třeba brečí nad prvním vnoučátkem. Je to úžasný pocit pýchy a já jim ho přeji. Výchova dětí je pěkná dřina a zdaleka ne všem se to povede – jinak by nebyly třeba polepšovny, věznice, neexistovaly by rozvody ani sebevraždy. Takže ženy-matky mají být zcela jistě na co hrdé. To plně chápu.
Ale podívejte se na těhotné ženy. Zrovna jsem dvě potkal v Tescu. Podívejte se jak se nesou. Na to jejich nesnesitelné sebevědomí. Opravdu nechápu, proč jsou zrovna ony tak strašně nafoukané. No jen se jim podívejte do obličeje, jsou tak spokojené samy se sebou, až jim domýšlivost stříká z uší. Já jsem těhotná, kdo je víc?
Proč? Je opravdu takové umění otěhotnět? Pokud nejsou zrovna z těch pár procent, co má problémy s neplodností, jak je to asi těžké? Jste snad vy hrdí, že dokážete dýchat? Nebo že jste zvládli sníst oběd? Ruku na srdce, zabřeznout je pro dospělou samici asi tak stejně velká dřina jako pro vás usnout. Stačí chvíle klidu. Vlastně k usnutí je třeba většinou ležet, k otěhotnění dokonce ani to ne. A není ani třeba čekat na jaro, lidi na rozdíl od zvířat mají šanci každou chvíli.
Tak co vlastně tak úžasného ty těhotné dokázaly? Jsou tak hrdé, že jednou vydržely soulož bez antikoncepce? Ohromující! Nebo že jeden měsíc konečně správně napočetly do čtrnácti? Fascinující! Že si konečně pro jednou nespletly dírku? Bomba! Nebo to dokonce jen chtělo jednou ráno si zapomenout vzít prášek? A pak přesvědčivě zahrát pěknou překvapenou scénu? No skvělé!!!
Hele, kuchař je pyšný, až když přinese vonící koláč. Ne když stěží začal kvedlat těsto. Já samozřejmě nemám nic proti těhotným ženám. Jen by mi přišlo přirozenější, kdyby se ten jejich pocit samolibosti dostavil až poté, co už dokázaly něco víc než jen pasivně nechat přírodu dělat její práci.
Ačkoliv... možná jsou tak pyšné, že konečně dokázaly uhnat chlapa, co jim slíbil, že celou tu srandu zatáhne. A to nejspíš skutečně byla pěkná dřina. Tak se tedy omlouvám. A přece jen gratuluji.
P.S. A ostatním ženám gratuluji taky. Třeba k em-dé-žet.
