Pro mne je nejlepší moře moje vana

Tak nám pomalu končí doba dovolených... i když cestovky tvrdí opak ...hlavně těm s ratolestmi školou povinnými. A všichni se radují, že prázdniny jsou zase za námi včetně skoro stávkujících učitelů.

Učitelé se na jednu stranu mohou radovat skoro nejvíc. Přes prázdniny si jakž takž oddechnuli z "bohatého" učitelského platu. Odpočinuli si od těch loňských sígrů z devítky, jichž se zbavili, noví se ještě neprojevují... a snad aspoň první školní den se všichni na sebe usmívají.

Shlédl jsem na jedné zahraniční televizi tzv. kolotoč - zábavný pořad, který známe i z našich obrazovek, nedávno opet vzkříšený jednou televizí. Ona zahraniční verze je svým způsobem mnohem zajímavější a obsahově bohatší o malou show. Mimo jiné tím, že každý pořad je nějak tématicky zaměřen. Tentokrát to bylo věnováno Prvnímu září a nástupu dětí do školy. V rámci show zde nejen vystupovaly děti, ale soutěžícími byli - učitelé. A témata otázek byla, ano - o škole.

Zaujala mne jedna ta otázka.

"V Argentině ředitel každé ráno přeje žákům, aby je někdo pozdravil a dal jim..."

Co že aby jim dal, bylo pochopitelně tajenkou. A vy se to dozvíte na konci tohoto blogu.

Byli jste letos na dovolené v Argentině? A nebo jinde? V cizině? Doma? A nebo vůbec?

Mně to letos s dovolenou nevyšlo. Bohužel. Milí dva kolegové si zablokovali celé léto až do půli září... a později já na dovolenou ven nejezdím.

Ale když jedu dřív, tak samozřejmě k moři. Nejraději do Řecka na ostrov Korfu. Psal jsem o tom již mnohokrát... Ale k moři já nejezdím za mořem, promiňte.

Nemám tím na mysli obavy z toho, že i na vodě na člověka najednou leccos neočekávaně vypluje...

Ale, i to řecké moře, velmi teplé moře, je na mne příliš studené. Jediné místo, kde jsem ochotný se trochu smočit do moře je na Korfu, záliv Kalami. V místě tak zvaném Durrellův White House.

O dovolené já nejraději cestuji - jaksi v místě. Bydlím v penzionu, v poklidu... nejlépe ve studiu a bez snídaní nebo polopenzí. K snídani si nejraději připravím sám kávu, k tomu si ráno nebo den předem zakoupím nějaké místní pochutiny, jako třeba chléb a tzatziki nebo maxi koblihu. Přes den si rád zajdu do nějaké místní restaurace a zrovna tak večer, kdy mi znovu stačí jen chléb, možná suchý salám, ale hlavně sýr, pikantní chobotničky v nálevu z konzervy a řecké víno retsina, s příchutí pryskyřice. (Údajně ji Řekové přimíchavali do vína, když museli čelit římským dobyvatelům. Jejich zjemnělým chuťovým buňkám poněkud natrpklé víno nelahodilo a tak od nájezdů na řecké vinné sklípky upouštěli.)

No a pak si dopřeji nějaký ten výlet.. ale vždy "neorganizovaně" sám, na mopedu, na čtyřkolce... A vidím věci, které běžný turista nebo dovolenkář nevidí.

Kouzelnou přírodu v místech, kam vás turistické zájezdy nezavezou...

...a kam mnohdy cesty ani nevedou...

...a nebo naopak vedou "jaksi kolem" ať už na mopedu nebo z lodi...

...a zrovna tak uvidíte věci a události, které byste jinak nezažili. Jako třeba, když vesnice jde ráno po bohoslužbách z kostela.

Na moře se opravdu raději jen dívám.

A tak se bez mučení přiznám, že nejlepším mořem je pro mne má vana. V ní mohu snít i vzpomínat... tak jak to vidíte na fotografiích, které jsem pořídil na diapozitivy, dobře před více jak 20 lety.

A do vany si pak přidám tu mořskou sůl, tu onu karlovarskou, nebo nějakou bohatou koupelovou pěnu... třeba i s výtažky od moře, možná dokonce z daleké Argentiny.

A co že to přál pan ředitel žákům, aby jim dal někdo každý den?

P O L I B E K

Není to krásný nápad? Aby vás měl někdo rád...? Takže, totéž přeji i já vám.