Když doma vaří muž I.

Jak? Bez načančání, s fantazií a na co má chuť! (Nebo z toho co má zrovna ve spíži a v ledničce.) Tak pojďte ochutnávat.

O tom mém vaření budu pochopitelně psát nepravidelně. Nepíši pro časopis (ať už tištěný nebo on-line), ale výhradně pro svoji potěchu. No a jsem obyčejný muž "v domácnosti". Což znamená, že můžete rovnou zapomenout na načančané úpravy, luxusní interiéry a suprznačkové kuchyňské vybavení, drahodrahé ingredience... a jiné atributy, kterými "lepší" časopisy propagují snobství, tzv. sny podobat se všem těm nalakovaným ženuškám z časopisů, případné nějakým těm klukům v akci, zahraničním grandům v kuchyni, ano šéfům na grilu a podobným sexboyům, o kterých se podle marketingových a reklamních bosů zdá 24 hodin denně lepším polovičkám lidstva.

Prosím vás, dámy, ruku na srdce: kolik z Vás má doma zrovna Emanuela Ridi, Zdeňka Pohlreicha, Martina Zounara nebo Filipa Sajlera a Ondřeje Slaninu. Po každé jen ta jedna, a abych jmenovaným nesnižoval chlapské sebevědomí, tak možná ještě jedna či několik milenek... Jak tomu je doopravdy, netuším, drby nesbírám. I když s Martinem Zounarem jsem si zahrál ve filmu a šéfproducent pořadu S Italem v kuchyni je mým bývalým šéfem, bývale šéfující jednu renomovanou reklamní agenturu.

Takže, musíte doma vzít za vděkem tím "co máte"... komu jste před X léty řekly ano. Tím teď pochopitelně vypouštím ty sňatky nedávné, kdy  "On je tak úžasný, mami! Představ si, že uvařil!" Nemám také na mysli ušlechtilé pohnutky, kterými si muž žehlí, co provedl, nebo když vaří z nouze - např. když je žena v porodnici, případně "odešla navždy k mamince". Ne, jde mi o standardní běžnou situaci, kdy muž vaří, prostě... copak všechno musí mít nějaký důvod?... prostě proto, že chce!

Tolik stručným ukecaným úvodem a jdeme na to!

Dnešní recept má název:

"Karbanátky z rokfóru" 

Co k tomu, kromě chuti do vaření, budete potřebovat?

• 200 gr. rokforu (známého též pod názvem niva)
• 2-3 stroužky česneku podle chuti a síly
• 2-3 celá vejce (podle pojitelnosti)
• nespecifikované větší než malé množství strouhanky (podle pojitelnosti)
• špetka-dvě majoránky, toliko pro chuť
• olej na smažení

Jistě nemusím připomínat, že vařit je třeba opravdu s chutí, s dobrou náladou, raději nevylepšovanou povzbuzovači - především, zapomeňte na alkohol; ten je dobrý až k hotovému jídlu. Jo, a mladší generaci připomínám, že majoránka je opravdu majoránka nikoli marjánka, česky konopí. To je docela jiná kuchařka a taky už byla napsaná. Ale s tím si raději nezahrávejte a při vaření už vůbec ne!

Tak jak na to?

1. Rokfor (chcete-li nivu, prosím, zejména páni neplést si s kdysi populárním terénním automobilem!) - jemně nejlépe nastrouháme, případně jemně rozmělníme. Lepší je však nastrouhaný, i když se tím víc zapatláme, o struhadle nemluvě. Nesmíte se ale litovat nebo se na tom šetřit! Naším cílem je vytvořit co nejkonzistentnější těsto na smažení, větší hrudky sýra by se mohly roztavit a natropit neplechu.

2. Česnek jemně utřeme - bez soli! Jakkoli to bývá obvyklé spíše se solí, ale rokfor je sám o sobě už dost slaný. Existují i strojky, kleštičkové drtiče na česnek, profi kuchař na česnek prostě práskne pěstí a je to... my, co jsme spíš domácí typy, prostě vezmeme nůž a česnek poctivě naškrábáme. Není prohřeškem pak ještě několikrát naškrábané prosekat nožem, aby skutečně byl česnek co nejjemnější.

3. Vejce snad zvládne přidat každý - pokud je větší nemehlo, musí opatrně vyndat kousky skořápky. Křupající skořepinky nejsou zrovna oblíbenou ingrediencí snad v žádném jídle.

4. Dáme trochu majoránky - doporučuji jen opravdu trochu, spíš pár špetek pro vůni. Méně prostřelým vzkazuji, že delším smažením či povařením majoránka zhořkne a je spíše pro zlost, než pro chuť.

5. A přisypeme strouhanku. Kolik? Inu, jak říkal Werichův král: "Přiměřeně." Tedy tolik, aby se při míchání a vypracovávání hmota spojila, aby se nám nelepila na ruce, na druhou stranu se nesmí těsto při pokusu o karbanátek rozpadat ani štěpit hrany karbanátku. Hvězdičky jsou spíše vánočním pečivem, že? Nic vás tedy nezabije, když budete přisypávat postupně a pomalu a málo - známe ovšem chlapskou trpělivost, proto právě doporučuji vařit, péct a smažit s dobrou náladou.

6. A to je vlastně celá příprava. Na pánvi rozpálíme přiměřené množství oleje, ztlumíme na střední až menší plamen. Poté tvarujeme karbanátky a smažíme.

Pár praktických rad.

Větrat! - Vážení, dnešní rokfory/nivy sice už nemají tu správnou sílu, ale pořád ještě mohou urazit lecčí jemnocit. Při tom smažení karbanátky opravdu mohu někomu nevonět zrovna vábně. Takže, spusťte nekompromisně kuchyňské odvětrávání, případně pootevřete okno. Jste-li zlomyslnější povahy, otevřete i dveře na chodbu, ať si toho trochu užijou i sousedi.

Karbanátky - formujeme pokud možno hladké na povrchu, bez otisků a prohlubní prstů. Olej totiž rád vytváří vzduchové bubliny a pod nimi se těsto špatně propéká - zrovna tak jak se mi to "zadařilo" na foto.

Smažení - věnujme mu prosím pozornost! Radějí 2x-3x karbanátek obrátit, než jej nechat spálit. Jak už jsem řekl, v žádném případě nesmažíme zprudka, ale raději středně až mírně. Správně smažený karbanátek se vám posléze trochu nafoukne.

Barva usmažení by měla být světle, maximálně středně hnědá. Pozor! Karbanátky i po vynětí z pánve ještě trochu dojdou! Pokud nabydou tmavě hnědý odstín - zhořknou a jsou na vyhození.

Na servírovacím talíři je doporučuji podložit ssavým ubrouskem, přebytečný olej spolehlivě odsaje. A rokforový sýr je sám o sobě dost tučný.

Jako přílohu doporučuji brambory, raději vařené než smažené, tuku už i tak je v jídle dost. Ideální jsou brambory šťrouchané nebo bramborová kaše. Opět, raději nemastit.

A pro chuť doporučuji i pikantní obolohu - kyselé okurčičky, sterilovanou zeleninu, případně feferonky.

Zapíjet můžeme pivem, bílým důraznějším vínem.

UPOZORNĚNÍ PRO SLABŠÍ POVAHY

Během, přípravy a zejména smažení rozhodně pochvalu nesklidíte. Aroma ze smaženého rokforu by občas porazilo i vola. Ale garantuji vám, že chuťové buňky si posléze přijdou na své a členové rodiny ocení přirozeně pikantní chuť rokforových karbanátků.

P.S.: Zapomeňte na dietu, makrobiotiku, zdravou stravu a pod. Tohle je útržek z poctivé české kuchyně.

P.P.S.: Recept získala naše rodina od jedné rekreantky v dávných dobách 70. let, kdy rodiče byli po 10 let správci v rekreačním středisku Léčiva, na Mariánské u Jáchymova.