Goya

  GOYA (na základě filmu Goyovi přízraky)   Bolest, utrpení, děs a hrůza, kráčí s umrlčí hlavou lůza, inkvizitoři se falešné modle klaní, je slyšet nářek, řinčení řetězů, řinčení zbraní, na krví prosycené zemi, leží bezvládná těla v posmrtném šklebu…., mocní slaví vítězství, zradu…, a dav nasazuje si masky, jak se mu to hodí, ze zlodějů, bídáků a otrhanců se stávají lordi, a Svatá stolice křičí běda, běda…….., své oběti si hledá, aby použila právo útrpné, a na hranicích pálila ve jménu Boha kacíře, opat i biskup si to rozdávají s trestankyněmi v negližé…, ústa už stejně nepromluví, neboť bez jazyka není řeči…., a kdo má v rukách moc, ten jen sám sobě věří. Hledej cit v líté zběři? Kam kráčí tvář lidská? Malíř nanáší na plátno barvu za barvou, v dálce problikává svíce černočernou tmou, zachycena je zkaženost ve výmluvném gestu, smrt si bere za nevěstu, a za károu na které umrlec leží, několik otrhánků běží a pějí píseň svobody….., a gilotina má plné ruce práce, revoluce…., revoluce…., revoluce…, za pravdu…, za pravdu…, kterou bídák ve zlatě váží, jen dál, čím dál více, zlatem nevyvážíš pahýl od příjice, ale hlad…, hlad chce stále jísti, nedá pokoje, a když není….kořisti, sežere zdroj nicoty, neřesti, stráví ji beze zbytku, neboť hladovost sama sebe, vždy pozře. Lotr bude křičet na lotra……... Lotře….! Kat se stane svým vlasním katem, vředy požerou svého strůjce, aby mohli křičet slova o vítězství a o svobodě, dějiny se opakují, jen se sřídají herci, a přibývají prosté kříže, beze jména, a malíř hluch stojí a jeho ruka štětcem na plátně dejiny píše……