Východní filosofie/ západní filozofie

Západní kultura velí až přílišnou orientaci na materiální svět (máju). Ta východní dbá více o duši, která  je nesmrtelná a každý život  je škola, která ji má zušlechtit.

 Teprve dokonalá duše dojde klidu a už více na svět nemusí. Vše, co se v našem životě děje, není jen náhoda, ale vše, překážky, neštěstí, ale i štěstí a skvělí lidé-učitelé, je nám  posíláno tak, abychom, pokud budeme dostatečně moudří, udělali další krok k dokonalosti. Neboť dokonalý člověk se stává Bohem. K božství je v první řadě třeba pokora. Zlo i dobro na světě je a jak se bránit zlu? Především se nebát. Jen člověk, který je stvořen k obrazu Boha má všechny předpoklady k tomu, aby nad zlem vždy zvítězil. Ne silou, ale tím, že se nebojí, protože VÍ.

   Nejsilnější je myšlenka. Myšlenka může ublížit, ovládat někoho, ale i dát pozitivní energii a sílu. Většinou si lidé časem uvědomí, že když si koupí to, o čem snili a mají možnost se s tím těšit každý den, najednou zjistí, že ta radost byla jen krátkodobá a věc ho celkem brzy omrzí. Jen vztahy a emoce jsou silným zdrojem štěstí, ale taky trápení. My lidé jsme dostali do vínku svobodnou vůli, schopnost přemýšlet, ale největším darem je láska.

  Láska je energie. Každý, kdo byl alespoň jednou opravdu zamilovaný ví, co láska dokáže. Člověk má hlavu v oblacích, všechno mu připadá hezčí a lidé krásnější, práce ho těší, je zdravější, možná proto, že v té euforii nemá čas se tolik pozorovat a více myslí na toho druhého. Láska je to jediné, co má cenu. Víme o ní všechno? Spousta knih byla napsána o lásce. Vlastně vždy, ať je to písnička, román, povídky, fillm, kniha, vždy je tam příběh lásky. Spousta lidí si myslí, že láska je zamilovanost a ta zákonitě odezní. Ale tak to není. Pokud se rozhodneme někoho milovat a vše uděláme správně, láska s námi zůstává. Láska je naší podstatou, ale nesmí v ní být žádný kal jako je žárlivost, majetnictví, závislosti třeba na alkoholu, ale i na penězích a hmotě.

    Definice lásky M.Scotta Pecka : " Je to vůle rozšířit své JÁ ve prospěch duchovního růstu, ať už vlastního nebo cizího". Láska a manželství - jde to dohromady? Určitě ano, a právě na obou partnerech záleží, zda ta láska, ta energie, která sama buď zůstat chce nebo ne. Bohužel příliš často se stává, že si manželé jeden druhého přestávají vážit. Je to také o tom, že jsou u nás jaksi zažité určité modely. Extrémní je například názor, který jsem slyšela už nevím kde, že manželka je ošklivej tlustej chlap.

   Hrozné je také to, když někdo o své drahé polovičce, a toto je označení z mytologie -  lidský tvor byl stvořen jako celistvý, tedy s předpokladem dokonalosti a proto byl bohy /řeckými např./ roseknut vejpůl,  aby se nepletl do božských záležitostí, tak už jen ono  "moje stará/ý" myslím je velmi dehonestující. Copak nebyla na začátku láska, zalíbení, pocit sounáležitosti? Kampak se to ztratilo? Ono se to nestratilo, to my jsme to přestali tak vnímat. Vždyť kdyby se chlap v hospodě nevyjadřoval jako ostatní, byl by považován za exota. Mezi ženami zase, řekla bych, převládá názor, že pokud si manžela nezotročí, je to špatně. Manžel je od toho, aby JI udělal, co jí na očích vidí. Kdepak, vše je o tom, jak to chceme vidět. Zda jsme schopni v manželství dál komunikovat jako před ním. Dál vidět ve svém partnerovi toho pravého/pravou, dál mít toho druhého v úctě takového, jaký opravdu je, nepředělávat, neznásilňovat jeho JÁ. Brát manželství jako základní výškový  tábor, o který se musejí starat oba a v němž pak nacházejí odpočinek a sílu dál kráčet každý ke svému vrcholu. Jedině tak to asi funguje( opět.M.S.Peck).

Přeji hezký den.