Čtu zde neustále o tom, jaký jsme, a to se nikdo nevyděluje, národ nul, švejků, čtvrté cenové skupiny,podporujeme lži a krádeže, aroganci...Je to hlavně "kvílení" těch zhrzených voličů přestárlého monarchy. O nějakém vlastenectví se nedá mluvit asi u nikoho. Nebo jen vzácně. Proč asi?
Je smutné, že nějaká národní hrdost je stále spíše sprosté sousloví. Když chodil můj synek do školky(dnes je mu 34) hrozně mě štvalo, že do dětí ve školce lijí jména bolševických "hrdinů", vlajku se srpem a kladivem berou jako nedílnou součást výzdoby a na besídce, ještě mám fotku, stojí synek se samopalem, samozřejmě hračkou, a recitovat musel zhovadilosti. Dnes ta ideologie, zaplať Pán Bůh, už není, ale nějaká úcta ke státním symbolům, vlajce, hymně, znaku a k představitelům státu, jako je prezident, vláda, parlament, se také nekoná. Snadno jsme čtvrtá cenová, když si nevážíme nikoho a ničeho, co je v jiných zemích přecejen vnímáno s trochou hrdosti a sounáležitosti. V Anglii například úcta ke královně, která již vládne úctyhodných šedesát let. A vůbec u Britů je národní hrdost zase trochu moc. Vždyť oni tu svou kulturu násilím vnucovali ve svých koloniích. Vždy a všude se cítili nadřazeni. Co je k tomu vedlo, nevím, ale jejich jazyk se stal světovým zřejmě i z tohoto důvodu. Ale to je jiná věc.
Když hrají hymnu USA, amíci mají ruku na srdci a přísahají už v mateřské školce. Jejich vlajka, mají pro ni i důvěrné pojmenování, je též brána s hrdostí a hlava státu, jenže tam je prezidentský systém, to je také uznávaný symbol velmoci.
Na volební kampani, zvlášť v době před druhým kolem se skutečně ukázalo, jak jsme rozdílní v tom vlastenectví. Ti, kteří volili toho staříka s čírem a titulem "kníže",se vydělují, jako ti lepší z nás, ale oslovovat kandidáta na hlavu státu zase tak familiérně, Karel, to z nich šlechtice neudělá. Naopak, myslím, že v nich zvítězilo, a doufejme jen na čas, jejich horší já. Někdo to také napsal v blogu, že jsme národ služek a hrbících se před šlechtou. Ale kdo je ta šlechta? Čím se vyznačuje?
Britská královna povýšila do šlechtického stavu například toho pána, který zachránil za 2. světové války spoustu židovských dětí a nijak se tím nechlubil. Je pozoruhodné, jak ten starý pán, tuším, že je mu již hodně přes devadesát, je stále svěží a při smyslech. Že by odměna Boha za jeho čin? To je šlechtic tím, že udělal šlechetný čin. Ale pan Schwanzenberg, který se s "titulem narodil", jestli je na své činy hrdý, tak se nedivím, že byť o dvacet let mladší, vypadá jak vypadá. Řekla bych, bez urážky, buď je to degenerace rodová, nebo degenerativní změny působí stařecká demence, to nevím, ale rozdíl mezi tamtím šlechticem a tím naším rádobyšlechticem je propastný.
Ale dříve šlechtické tituly u anglického dvora dostávali odložené milenky krále a to asi nebyly tak úplně ctnostné ženy, ačkoliv milenka krále, to byl také titul a uznávaný, nebo ne? Taková Angelika :)...
Ráda bych jen uvedla, že my v Českých Budějovicích (pivním městě, máme tu dva velké pivovary)nejsme nochsledi blogera Zeiglera. Je nás tu spousta normálních obyčejných lidí, kteří, byť ne zcela nadšeně, ale volili prezidentem muže s titulem akademickým a ne nostalgicky vnímaným titulem šlechtickým, který u nás v Čechách stejně neplatí. Píšu to zde, protože jeden můj kamarád mi psal, že pan Zeigler do svého navýsost ubohého blogu zahrnul "Budějce" a mnohým z nás se to nelíbí.
Demokracie u nás neprohrála, když prohrála modla, stvořená, jako nějaké monstrum, médii. U nás je ale demokracie elitářská a to mě trochu děsí, protože i pan Miloš Zeman vždy se elitou cítil a je smyšlení levicového. Značí to menší úctu k jednotlivci a vůbec k normálním běžným občanům této země. Tedy ani ne tak menší úctu, spíše nedůvěru v moudrost a schopnost o sobě rozhodovat. To je jediné, co mě mrzí, byť si pana Zemana vážím jako moudrého a vzdělaného člověka.
Přeji hezký den.
