Tlucte a bude vám otevřeno, píše se v Bibli...

   Bylo mi otevřeno dnes ráno jedním blogerem. A protože na to, co se stalo, že se nám ta demokracie takto zvrhla, se ptají skoro všichni, ale ne každý je ochoten tlouct, chci se podělit. Jsem dobrý pedagog?  

Říkali mi v jednom mém zaměstnání učitelka. Já jsem se tomu bránila a hrdě hlásila, že jsem mistr odborného výcviku. Ale to je vlastně učitel, který učí řemeslo. Absolvovala jsem tzv. Pedagogické minimum. Pokud se mi to podaří vysvětlit dobře a pochopí to hodně lidí, nebylo to nadarmo. Posuďte sami.

Pedagog učí podle osnovy, tedy používá své vědomosti z mnoha knih a snaží se to předat svým žákům. Jak a co jim předává je otázkou. Záleží na tom, jestli je svoboda, nebo vládne ideologie. Proto by neměli učit členové KSČM. Takový učitel není pedagog ale demagog.

(Demagog je ten, kdo vědomě hlásá věci, o kterých ví, že nejsou pravda a to lidem, o nichž si myslí nebo ví, že jsou hlupáci)

Občanská nauka

Základní pojmy

    Férová soutěž je základním principem ve svobodné společnosti. Co to znamená? Uvedeme si příklad – politická strana. Abychom my, voliči, dokázali sestavit kvalitní parlament, měli bychom si vybrat z více politických stran a měli bychom si vybrat svobodně. Záleží však na tom, jak se jednotlivé strany prezentují. Ne každý je ochoten sám studovat program té i oné strany. K prezentaci programu strany používají různé prostředky – letáky, tištěné programy, projevy svých lídrů, čili mítinky apod. Nejvíce lidí sleduje televizi. Televize používá nejen slova, ale také obrazy. Tedy zákonitě toto médium ovlivňuje nejširší vrstvu občanů a záleží na tom, kolik zde která strana dostane k prezentaci svého programu a svých lídrů místa. Pokud tedy televize některé strany upřednostňuje a tedy jim dává prostor a jiným ne, nebo jen velmi omezeně, už se o férovou soutěž nejedná. Televize vždy byla a je velmocí. Kdo si ji koupí, obvykle volby vyhraje, protože když diváky masíruje demagogickými informacemi často, jsou tyto informace pokládány za PRAVDU jedinou možnou. Všimněme si prosím, které strany kolik prostoru dostávají a hlavně té masáže typu, budete-li volit jinou stranu, než tu naši, váš hlas propadne. Kam to asi tak může vést? K volbě menšího zla?

   Občan je individualita. Je to základní jednotka společnosti. Občanská společnost musí mít zákony a pravidla na usměrňování konfliktů, které vznikají soužitím občanů tak, aby si vzájemně neubližovali. Takové střety by se měly řešit veřejnou argumentací a rozumným dialogem, směřujícím k nalezení pravdy. Toto zajišťuje STÁT a jeho instituce. Stát je tedy službou občanům, nikoliv něco mocného a samoúčelného a od občanů odtrženého. Jak fungují tyto instituce v našem státě? Domácí úkol: Uveďte příklad fungování našeho státu, abyste tuto úlohu pochopili správně. Můžete použít například fungování Ústavního soudu nebo vlády.

Práva občanů

  Občan má právo na hotový víceméně neměnný soubor zákonů, vycházejících z obecných principů, vymahatelný soudem, který rozhoduje bez jakéhokoliv zvláštního zájmu, pouze na základě obecných principů. To je hlavně tzv. Ústava. Co zaručuje Ústava?

Svobodný občan má právo na ochranu svého vlastnictví, ať je to majetek nemovitý, movitý i třeba vědomostní. V případě porušení tohoto vlastnictví se občan brání nikoli osobní pomstou, ale prostřednictvím veřejné moci, která případ spravedlivě posoudí. Jakou úlohu mají v tomto pořádku tzv. Lobbisté ? Vyjmenujete nějaké lobbisty a jejich působení kdekoli.

Tržní vztahy

Občan při sledování svých osobních zájmů díky trhu přispívá k obecnému blahu. I správným nakládáni se svým majetkem občan přispívá celé společnosti. Individuality jsou nuceny obracet se k druhým, aby mohly takto uspokojovat nejen sebe, ale celou společnost.

Občanskou společností se tedy rozumí prostor mimo rodinu, zahrnující stát i trh, na němž se lidé sdružují v úsilí o uplatnění svých zájmů podle společných pravidel.

Čili nesmí rozhodovat náboženství, ideologie, monarcha a jeho rodina, ani sympatie či předsudky. Nikdo nemá patent na pravdu!

Opakování učiva

  Spravedlivá soutěž znamená klasickou konkurenci při směně na trhu, zahrnuje i soutěž osobností, myšlenek i nápadů, iniciativ, představ a jistě i spolků a sdružení(vis odstavec – politické strany - základní pojmy) Spravedlivá soutěž znamená stejná pravidla pro všechny ( fair play) Tato metoda je jakousi formulací argumentů spravedlivé společnosti, nikoli zvůle „silnějšího“ a proto takovéto rozhodování nevede k nahodilým výsledkům a je kdykoli přezkoumatelné

Lze nahradit soutěž plánováním? Nelze, plánování není přírodním, nebo-li přirozeným zákonem.

Spravedlivá soutěž je jediná možnost pro optimalizaci kritérií, která řeší úlohu s velkým počtem proměnných a velkým počtem individualit.

 Všechny subjekty, myšlenky, teorie atd., které by ve spravedlivé soutěži neuspěly, musí tedy být prosazovány silou. Lidé je jinak nepřijmou a proto se často sahá i k násilí. Uveďme si příklad: členství v Evropské unii, vedoucí moc komunistické strany ve státě, uznání Fidela Castra prezidentem, režim v Číně.... a dál už sami, ano?!

  Příště si probereme chyby, které zapřčinily tento stav v naší společnosti.

Přeji hezký den.