Demagogie a nic než demagogie. Pane Potre, samozřejmě nejspíš žijeme každý jinde a víte proč?Opravdu si myslíte, že jsem si svobodně vybrala TOHLE!
Takže znovu, když budu pokračovat v tom, co už jsem napsala.
http://faltisova.blog.idnes.cz/clanok.asp?cl=301312&bk=58733
Obvodního lékaře i zubaře jsem si nemohla svobodně vybrat, musel mi je přidělit počítač. Pravda, mohla jsem si vybrat ze třech, ale nikoli podle jejich kvality, ale jen proto, že ještě neměli úplně plno. Ale věřte mi, ani paní zubařka o mne nestála, jak mi dala najevo.
Platit také musím, jen tam vlezu, přesto, že vyhláška je jiná. A zkuste nezaplatit regulační poplatek, ošetří vás? Já se momentálně MUSÍM rozhodovat, jestli půjdu k zubaři nebo s páteří. Ze zubu mi vypadla plomba a páteř mám zablokovanou tak, že se mi točí hlava a dělají se mi mžitky před očima. Dokonce se mi až zvedá žaludek, jak to bolí. Vy to neznáte? Jestli ne, pak VY jste svobodný.
Mám sedm vnuků. K vánocům bych ráda každému z nich koupila alespoň malý dárek. Preferuji knížky a měla jsem štěstí. Sociální pracovnice Adriana z Domina, kam docházím, vezla knížky, které již vyřadila, protože její dcerka vyrostla, na burzu. Taky vyřadila boty, vestu a kabelu. V případě té kabely jsem si zahýřila, obešla bych se bez ní. Dobře mi tak, že teď mi to chybí na jídlo. A to máme teprve 27. a důchod dostanu 14.prosince.
Vyřídit si hmotnou nouzi, abych u lékařů neplatila nemohu. Mám totiž pohádkový důchod, 5 670 Kč, životní standard, podle pana ministra Drábka, prý pořídím za mnohem měně. Jinými slovy, jsou na tom lidi hůř. Jsou svobodní?
Můj bývalý přítel slíbil své mamince, že se o ní postará až do hrobu. Své slovo dodržel. Má můj obdiv, protože o ni pečoval skoro devět let. On o ni pečoval déle, ale nejdříve stíhal ještě pracovat. Pak už ne. Byla těžce sklerotická, zabloudila i v paneláku, natož ve městě. Poslední rok už to bylo vyloženě samaritánství. On zvládal svou mámu mýt, přebalovat a to hned tak nějakej mužskej by nezvládl. Když umřela, bylo jí 94 let, přesně, měla by ten den narozeniny. On byl v té době již v důchodovém věku. A víte kolik mu vyměřili? Přesto, že před tím pracoval ve vedoucích funkcích, a věřte nebo ne, byl to nejlepší mistr, jakého jsem kdy měla, dostal 6 tisíc. Slovy šest tisíc korun. Dnes, po několika valorizacích má 7 800 korun. Když zaplatí za bydlení v Domově pro seniory, zbývá mu na živobytí něco kolem 3 tisíc. Smůlu má v tom, že je kuřák. Ano, to je nesvoboda, za kterou si může sám. Ale jinak? Když upadl a měl středně těžký otřes mozku, hospitalizaci musel odmítnout. Neměl by na to peníze.
Kolikrát mě zastaví nějaké bezdéčko, ze kterého táhne alkohol a když mu řeknu, že peníze taky nemám, chce alespoň cigáro. S trpkým úsměvem mu oznamuji, že já si takový luxus, jako je kouření, nemohu dovolit. Už ve svém pubertálním věku jsem odhalila úskalí této závislosti, a tedy podtrhuji, kouřit jsem nepřestala, já jsem se to nikdy neučila. V tomhle svobodná jsem, alespoň nějak se mohu utěšovat.
A teď práce - způsob obživy.
Vyučila jsem se, ale své řemeslo už dnes neuplatním. Né že by ho nebylo třeba, ale pokud někdo má výrobu nábytku, zvlášť tu sériovou, upřednostňuje nevyučené. Může jim platit méně. Navíc ani odborníky být nemusí, dělají na výrobku jen jednu operaci a to se dá jen se zaučením, to mi dáte za pravdu.
Rovněž jsem v mládí tušila, že , vzhledem k trendům v učňovském školství, budu bez maturity pro své mladé kolegy a kolegyně blbec. Proto jsem si maturitu dodělala i přes odpor několika zavilých komoušů. Musela jsem ale fungovat v SSM, aby mi to bylo umožněno. Budiš, já nekandiduju nikam, tak mi to nikdo nemůže předhazovat jako Janě Bobošíkové. Když jsem si vzala učnici Markétu, na začátku devadesátých let museli mít děti "sponzora", dodělala jsem si pedagogické minimum na Jihočeské univerzitě. Dále pak na pracáku kurz účetnictví, základy na PC a Počítač pro pokročilé a mám v tomhle praxi. Počítač používám už bez mála dvacet let. Tehdy ho dostal můj malý synek od svého strýčka, tak jsem se učila i já. Od dob studia na JU, pokračuji ve studiu psychologie z dostupných knih, které nejsou přímo učebnice. Jsou naučněpopulární, jak se jim říká, nicméně myslím, že jsou velmi kvalitní. Ku příkladu M.Scott Peck, Eva Rheinwaldová,Jan Cimický atd.
A už jsme u jadérka věci. Máte pocit, že si mohu svobodně vybrat, co bych chtěla dělat? Já tedy ne. Nedostanu práci ani jinou a věřte mi, já se práce nebojím a schopnosti mám i celkem rozsáhlou praxi. A víte co momentálně dělám? Chodím uklízet s mojí 74 let starou mamkou, která má flíček za tři tisíce ne té Jihočeské universitě. Jinak bych musela jít jedině žebrat. TO JE TA SVOBODA, pane Potre?
A jen doplněk. Poslouchám Country rádio. I při tom uklízení mám v uších sluchátka. Dnes tam volal posluchač a postěžoval si, že kromě písniček a skvělých moderátorských hlášek, musí do zblbnutí poslouchat, co si má šňupnout a kde "zaručeně" najde zdraví ( Manitera, kdybyste tápali). A na to měla Verča obvyklou odpověď: "Nebude reklama, nebude rádio". Otravuje to moderátory i posluchače, ale máme na výběr? Taky SVOBODA že?
Přeji hezký den.
