Řeč těla je řečí duše, prozradí, co člověk cítí.

  Volební kampaň se stává volebním bojem, když do ní vstoupí příliš mnoho emocí. Vyznačuje se pak úpornou snahou, změnit názor oponentů křikem, napadáním soupeře a také vyvolat davovou psychózu. Demagogická prohlášení pak útočí výhradně na ty horší vlastnosti člověka, jako je zloba, závist, nepřejícnost, egoismus. Fanatické obhajování hesel, která jsou ale ve skutečnosti spíše v obecné rovině, než u obhajovaného kandidáta. Je to vlasně jakási obhajoba vlastního svědomí.

  Jsou situace, kdy v člověku nastane nesoulad mezi cítěním a myšlením. Signály, které duše vysílá pomocí nejrůznějších pohybů těla a končetin, prozrazují například, když člověk lže nebo říká věci, ke kterým nedospěl svým myšlením, ale pouze je převzal od někoho jiného. Stačilo by oprostit se od strachu či nekritického obdivu a usednout k meditaci.

Zabývám se touto "vědou" už dlouho, mám na to "kníhu i s obrázky", kterou jsem koupila někdy kolem roku 1989 a stála tehdy 270 korun, což bylo tehdy na knihu opravdu hodně. Napsal ji a obrázky doplnil D.Lewis a je to opravdu učebnice. Když víte, čeho si máte všímat a co značí to a to chování, čtete v člověku jako ve slabikáři (např. člověk, který při rozhovoru schovává ruce do kapes či za záda má podvědomě strach, že by gesta rukou prozradila, že lže. Také neustále drobně úkroky nohou a pohrávání si s obsahem kapes, zkrátka neklid, značí rovněž něco, co se skutečným cítěním člověka nemá mnoho společného).

Proto snad nebude bráno jako agitace moje shrnutí toho, jak na mě oba kandidáti a jejich sympatizanti působili ve včerejší konečné debatě.

Pan Miloš Zeman je člověk, který nesnáší hloupost a malichernost. Tedy nemá rád novináře, kteří se snaží zvýšit náklad tím, že se pitvají v nepodstatných věcech, co se týká problému, ale v podstatných věcech pro ty, kteří si rádi dokazují, že i tak vzdělaný a charakterní člověk, kterého nedokáží posuzovat z hlediska odbornosti, může se dopustit nějaké slabosti nebo chyby v běžném životě. 

Já se ale necítím nijak hloupě a myslím si, že dokážu ocenit schopnosti člověka bez zbytečných předsudků. Nebo-li necítím se před autoritami v ponížené roli. Nemám komplex méněcennosti a proto se vždy postavím i takové autoritě, když jsem přesvědčena o tom, že nemá pravdu, když něco tvrdí či obhajuje. 

Pan Miloš Zeman se v problémech, které byly jako otázky v debatě vzneseny orientuje naprosto přesně a odhalí každou snahu podsouvat mu, pomocí otázek, něco, co k němu nepatří. Jeho odpovědi byly naprosto k věci a naprosto věcné, bez emočního zabarvení. Působil sebevědomě už jen tím, že se zorientoval velmi rychle v tom, o čem byla řeč. Rovněž se také nebál hovořit o konkrétních krocích a o konkrétních jménech, které by ho provázela, bude-li zvolen. K tomu jistě přispívá i to, že je profesionálním politikem a diskutérem a též vizionářem. Jeho občasná prostořekost je mu vyčítána jako arogance, zatímco totéž u pana Schwarzenberga je viděno, jako roztomilé a zřejmě známka noblesy. Věk MZ je přecejen spíše o tom, že je ještě schopen neztrácet nit a zasazovat se za své, co se týká řešení problémů. Je stále ještě soudný, tedy na mě tak působí. Je klidný, volně gestikuluje a nedožaduje se podpory davu. Je svůj a své zásady nemění.

Pan Schwanzenberg je v první řadě přestárlý člověk, který už má sníženou schopnost udržet pozornost a orientovat se v problému. Na otázky odpovídá v rovině obecného povědomí o principech, nikoli konkrétně. Používá fráze a hesla a očekává souhlasné reakce svých podporovatelů (ti mu je ochotně poskytovali svými výkřiky, pokyvováním a potleskem tam, kde by to normálně za potlesk ani nestálo). Ačkoli měl možnost jisté sebereflexe, tedy uznat, že "ujel", když hovořil o našem druhém prezidentovi Benešovi, přesto to neudělal. Možná tedy nechtěl a možná to prostě nedokáže, nevím. Některé jeho odpovědi byly také sypáním si popele na hlavu a též výmluvou. Vždyť kdo, když né vicepremiér a předseda parlamentní strany má větší politickou moc? Byl-li by skutečnou osobností s jasným konceptem, má nejvyšší možnou pozici pro to něco udělat. Ale podle jeho slov je jenom ve vleku. Odmítá zodpovědnost za vládu i parlament a viníky hledá výhradně v těch druhých. Když neví kudy kam, obviní diskutéra z urážení.

Změny v politice se tedy lze dočkat jen tehdy, bude-li prezidentem skutečná osobnost. Já vidím jen jednu.

Přeji hezký den.