Opravdu jsou krásné ty projevy, které pisatel zahajuje tím, že není komunista a že je ani nevolí a pak se jich vehementně zastává. Jistě, nejspíš chce předvést, jak skvělý je demokrat, ale možná by si tu hloupou pózu mohl ušetřit. Dneska už to nikdo neocení.
Pakliže ve svém komentáři používá na adresu blogera, pod jehož článkem se prezentuje, jen agresivní, ne-li přímo sprostá slova a nadávky, k čemu to je? Ano, máme demokracii, ale jak koukám, stále ještě u nás převládá ten komunistický duch. Strhat všechno, na co se sám nezmůžu a vybít si svou agresivitu. Ještě že dnes už nefungují, doufám, agenti STB a proto už vám to nic nevynese. Jen otrávíte diskuzi. Váš příspěvek rozhodně není přínosem. Jen ukazujete, jak moc vás těch čtyřicet let totality poškodilo. Jak jste v tom ovzduší průměrnosti a šedé masy ztratili veškerou soudnost.
Často kolegové zde na blogu hovoří o tom, že morálka v naší společnosti upadla a že je třeba začít s nápravou a nejlépe sami u sebe. Možná ti, kteří se sem chodí vynadávat a urážet, ti by to myslím potřebovali nejvíc, začít sami u sebe. Ale to je, myslím, zbytečné těmto lidem vysvětlovat. Prostě to nedokážou. Čím to asi bude? Převahou intelektu nejspíš ne.
Měla jsem ale to štěstí, že jsem mohla diskutovat i s lidmi moudrými a přijemnými. A musím říct, že diskuse s nimi byla pro mne opravdu přínosem. Mohla bych jmenovat, ale když jsem nejmenovala ty "duševní obry" a "obryně", nebudu ani ty rozumné. Nejspíš se najdou sami.
Hájím ve svých článcích často právo žen na rovnoprávnost, ale musím se přiznat, že kvalitní diskuse se ženou jsem se ještě nedočkala. Ty, které se do mne navezly, bohužel, čest svému rozumu nedělají.
Stále převládá u nás ten další komunisty podporovaný názor, že jen fyzická práce může lidi zušlechtit. Neuznává se stále ještě duševní práce jako stejně důležitá. Často slyším: "Ten ještě nikdy pořádně nemakal a potřeboval by to jako sůl, aby věděl..." Aby věděl co? Zač je toho loket? Není to nic jiného, než to, co nám zde soudruzi vštěpovali celá léta. Předvedli to, když kněží po roce 48 kopali příkopy, celý tým hokejistů, kteří vyhráli , poslali makat do uranových dolů. Doktory, právníky, inženýry, architekty, profesory a dobré učitele nechali buď makat na nejposlednějších místech, v kotelnách například, za trest, aby nezpychli, nebo odměna za jejich práci byla poloviční oproti cikánům, kteří uměli jen kopat a házet lopatou.
Sebevědomí těch "dělníků a rolníků" vskutku namasírovali tak, že tato kletba na nich bude ještě dlouho znát. On málokdo dokáže pochopit, že život jde dál a že lidé si nejsou rovni. Někteří prostě mají talent a prosadí se v jiné činnosti, než té fyzické a že tu po nich zbyde něco, co má trvalou hodnotu.
Za soudruhů se oslavovali jen havíři, na kolik plní plán a rolníci, kolik mají zrna z hektaru a jak plní plán ve sklizni. A dělníci v továrnách jak plní plán. Dojičky v družstvech, kolik nadojily nad plán. To byly ty hodnoty. Prostě u nás se ctila jedině masa, jednotlivec ne. Dokážeme se od tohoto oprostit? Já to vidím černě po zkušenostech.
Když se někdo prosadil v zahraničí jako skvělý lékař či vynálezce,zpěvák, skladatel, spisovatel, herec, pěvec, to se pak dmou pýchou, že je to krajan, že má české předky. Ale proč musel odejít z téhle republiky, aby mohl svůj sen uskutečnit, o tom se nemluví. U nás se vyjímečnost neodpouští ani dnes. Bohužel. O úspěších se také mluví málo kdy. To už musí ten člověk opravdu ohromit svět, aby stál za zmínku v našich médiích. Nějaká národní hrdost, co to je? O nás se říká jen, že jsme závistiví a nepřející. Nectíme svého prezidenta, každý blbec o něm píše, jako by s ním husy pásl a cítí se nadřazen, protože on je ten průměrný, tedy ten, co plní ten plán a který má právo schazovat. Ano, naučili nás to dobře komunisti a přežívá to v nás, i když je to už třiadvacet let pryč.
Proč jsme se dostali i s demokracií zase zpět k průměrnosti? K elitám, které nás musí vést? Protože dav vedení prostě potřebuje. Dokážeme to, začít sami u sebe? Popřemýšlet?
Přeji hezký den.
