Taky u sebe doma házíte odpadky na podlahu? Ve svém nedávném zaměstnání jsem měla kolegyni kuřačku......
Zlobila se nad návrhem zákazu kouření v zahrádkách s pevným zastřešením. Mně to připadá taky jako blbost, PROTOŽE JSOU TAM POPELNÍKY!! Ale proč je kolem každé lavičky ve městě, včetně těch, na dětských hřištích, tolik naházených vajglů? Vždyť popelník je kousek vedle. A nejen to, krabičky od cigaret, zapalovače, hrůza! Stejně jsem to říkala své kolegyni a ona namítla: „Vy jste nikdy neodhodila papír od bonbónu?" NE! A učila jsem i své děti, že pokud mají papírek na vyhození, aby si jej daly do kapsy a u nejbližšího koše vyhodily. Když jsem pak dávala do pračky synovy kalhoty, vyndavala jsem mu z kapes těch papírků celé kvantum, dodneška má rád sladké. Je jedno, že mě poslechl jen na půl, hlavně že po něm nebyl binec na ulici. Vždycky jsem dodávala: „Kdyby každý něco odhodil, tak se v tom brodíme pod kolena.“
Chodím městem každý den pěšky a všude se válí odpadky. Nejhorší jsou mikrotenové sáčky, které se vznáší do vzduchu a zachytí se třeba na stromech a plastové láhve. Kolem mé oblíbené cyklostezky je toho taky plno. Už jsem si mockrát říkala, že vezmu nejspíš dvě igelitky a vydám se směrem na Hlubokou a k Malému jezu a posbírám ten chlívek. Tak až mě někde potkáte, tak nejsem „bezdéčko“ (mám svůj domůvek, vděčím za něj svému městu), já už se na to nemůžu dívat. Také se nejspíš vybavím smetáčkem a lopatkou, abych vysmejčila kolem leviček, než si tam sednu, abych si mohla číst nebo když jsem venku se svými vnoučky.
Pamatuji se, když jsem byla ještě dítě a bydlely jsme v Žižkově ulici, jak jsme z okna pozorovali metaře. Né že by nás zaujalo, že vůbec uklízí, tehdy prostě fungovali se svými dvoukoláky a březovými košťaty a město uklízeli, ale tenhle byl v „kvádru“. Že by se flám protáhl a on šel rovnou na šichtu? Tehdy měli ještě pevnou pracovní dobu. Nebo chtěl udělat dojem? Kdo ví?
To byla ještě silnice s kočičíma hlavama, zedřenejma pásama tanků po vojenských přehlídkách a nebyl tam chodník, ale jen prašná cesta a taky pumpička na pitnou vodu a celá „Álej“ starých lip. Táta mě tam naučil jezdit na kole.
Dnes se také objevují uklízeči. Asi mají přidělený úsek, mají zelenou plastovou popelnici, lopatky na smetí a smetáky, už ne březové. Je to konečně posun. Práce ubývá, řemeslo už nikdo neocení a i se středním vzděláním a praxí, lidi po padesátce, práci těžko hledají. Je to záslužné, vážení, nestyďte se za to. A to, že je vidět i naše Rómské spoluobčany uklízet, mě opravdu těší, bez ironie. Asi by nás mělo být víc, těch čistotných.
Jen ještě ty žvýkačky, prosím, zabalit do papírku a házet do koše. Vždyť když to přilepíte na židli zespoda nebo na stůl v restauraci, nebo flusnete na dlažbu kolem nádraží, není vám hanba?
Ve své praxi jsem opravovala židle z hospod a restaurací, taky z čekáren (u doktora) a z těch žvýkaček se mi dělalo fakt špatně. Odlupovala jsem je velkým šroubovákem a žaludek jsem měla až v krku.
Pamatujete hesla :
„Za své město krásnější“ to nebylo špatně.
