Nezaměstnanost není jen o množství pracovních míst!

... budeme si všechno dělat sami, protože si budem navzájem drahý... původní rčení. Dnes? Budem dělat za poukázky?Napadlo vás někdy, proč jsou lidé tak různí například svým nadaním? Ten umí to a ten zas tohle? Co tím stvořitel asi myslel? A  řeší Úřady práce situaci nezaměstnaných nebo je to jen šikana? 

Náš moudrý pan prezident říká: "investovat, investovat..." Možná se mi to zdá, ale i když podpoří podnikatelský záměr pracovní úřad, například zařízení kavárny, moc to nepomůže. Kavárna je sice krásná, někdy se v ní i vystavují umělecká díla, ale aby se uživila, stojí tam káva tolik, že si to zájemci nemohou dovolit. Čili začarovaný kruh. Takové kavárny a restaurace dnes zkrachují poměrně rychle. Krásné útulné zahrádky zejí prázdnotou. 

Investice do vzdělání. Už těď se zdá, že je spousta vysokoškoláků, kteří těžko hledají, po absolvování studia, práci. Zde si myslím, že je také začarovaný kruh. Lidé, zvláště ženy, kterým je dnes kolem padesátky, marně hledají uplatnění. Říká se, že je to tím, že zaměstnavatelé chtějí mladé holky. Já si myslím, že je to trochu jinak. Zaměstnavatelé nestojí o kvalifikované lidi s praxí, protože si nemohou dovolit je zaplatit. Potřebují zaučené lidi, pokud možno bez vzdělání, aby mohli platit co nejméně. Zboží musí být konkurenceschopné především cenou. Na kvalitu se nehraje. Hraje se na nízký nástupní plat a po třech měsících vyhazov. Pořád se to vyplatí i když vyráběné zboží nestojí za nic. Každá odborná práce se při sériové výrobě nakouskuje a člověk se zaučí na jednu operaci případně na jednom stroji. Sériová výroba samozřejmě výrobu zlevňuje, tak na co ty, kteří ovládají své řemeslo dokonale a mají dostatečnou praxi.

Smutné je, že opačně to nefunguje. Tedy nevezmou třeba na mytí nádobí (samozřejmě v myčkách) ani ženu s dvěma maturitami, znalou dvou jazyků. Dnes je to prý o známostech. Jistě jde také o špatné zkušenosti zaměstnavatelů. Ti, co jsou ochotni pracovat za minimální mzdu jsou lidé, kteří už neví kudy kam a berou, co se namane. Ale také všelijací takoví, kteří práci nevymysleli a pracují jen neradi. Může to být z nedostatečného vzdělání či zručnosti nebo špatných pracovních návyků, že se uplatní jen než se na to přijde.

Nejlepší výrobky vznikají v rukou člověka, který má svou práci rád. Práce je mu zároveň koníčkem. Tady bych se pozastavila nad tím, kolik je takových prací, které mohou být koníčkem. Určitě jsou to řemesla. Když se dívám například na pořad Toulavá kamera, často jsou zde lidé, kteří dokonale zvládli svoje řemeslo a dokonce se vrací k tradičním postupům, kde je velké množství práce ruční, jen s nástroji. Namátkou vzpomenu zvonaři, ti, co vyrábí dřevěné sudy, košíkáři, výroba krojů, dekorací, tkaní, malování obrázků, výroba historických zbraní...  O jejich výrobky je zájem, ale nemůže si je dovolit jen tak někdo a jednak pro běžný život je třeba ani nepotřebuje. Jsou to výrobky, které jsou  na trhu ojedinělé, protože to jsou originály a proto jejich cenu určuje trh, který není tak deformován, jako trh běžný. Obchodní centra jsou doslova zavalena obrovskou hromadou výrobků, právě těch sériových, méně kvalitních, ale konkurence schopných. 

Měli jsme v Čechách řadu výrobků, které jsme za totáče vyváželi na západní trh. Prosadili jsme je tam nejspíš kvalitou práce. Dnes nám EU určuje, co můžeme vyrábět a kam a kolik toho můžeme dodávat. K propagaci takového zboží slouží reklama. Největší byznys dnešní doby. Reklama nabízí cokoliv, co si výrobce objedná. Často jsou vlastnosti vylhané, vykrášlené a dokonce jsou i reklamy, myslím, že už je zakázali, podprahové. Čili jsou sugestivní, ovlivňují nejen vědomí ale i podvědomí. EU nám zakazuje být soběstační v tom, či onom. Například ve výrobě potravin, chování hospodářských zvířat. Zpracovatelské firmy jsou většinou v rukách cizinců.

Jsou práce, které jsou třeba pro každodenní život. Na tom asi staví volební kampaň socdemáci. Nezaměstnaní by měli těm šťastnějším uklízet, žehlit, sekat trávníky. Jenže jsou soukromé firmy, které takové práce nabízejí a pokud i tady se trh pokroutí takovým způsobem, že nezaměstnaní budou dostávat poukázky a ne peníze a budou nezaměstnané posílat agentury, čili víceméně to bude řízené, zaniknou ti, kteří už dnes takto pracují.

Lidé jsou různí a mají různé koníčky a vůbec priority. Někdo má vlohy pro obchodování, někdo spíše má talent něco zhotovit nebo lidi bavit. Jenže tady zase narazíme na to, kdo si může dovolit kulturní akce, koncerty, výstavy, divadlo, kino nebo shlédnout fotbalový zápas, či jiné sportvní akce. Není to o konkurenci, ale o kupní síle většiny lidí. Když slyším Kalouska, jak nás "úspěšně převedl" obdobím krize, nakopala bych mu řiť. Spíš by seděla  pohádka "Jak chudák do ještě větší nouze přišel" Járy Cimrmana.

Já tedy jsem měla to"štěstí", že mi byl vyměřen částeční invalidní důchod. Aspoň nějaký příjem, byť malý, ale zaplatí mi bydlení (na 16 m2) i se službami. Nebýt toho, asi bych umřela hlady někde pod mostem. Umím toho dost a mám vzdělání i vlastnosti, které nemá každý, jenže o samostatné a schopné lidi zájem není. Přijali mě zhruba před dvěma lety do prádelny. Bylo zde i spravování prádla. Dostala jsem za úkol vyspravit montérky, zkrátit je, vyměnit zipy, našít knoflíky a připadala jsem si jako Popelka. Musela jsem stihnout třeba vyměnit ten zip v kalhotách za méně jak čtyři minuty. Zkrátka 75 kusů za hodinu, ať to byl knoflík nebo zip. Ale zvládla jsem to. Problém byl jinde. Dovolila jsem si jaksi nemakat se svěšenou hlavou jako robot. Dovolila jsem si navrhnout jiné rozdělení práce (jsem mistrová sice v jiném oboru, ale při rozdělování práce je to jedno), které by bylo logičtější a to byl konec. Bylo to bráno jako zasahování do kompetencí, do kterých mi nic není, přestože tu práci vykonávám já. Musela jsem ji vykonávat tak, jak bylo předepsáno. Dokonce jsem musela snášet šikanu té předačky, která byla méně vzdělaná, ale poslušná. I když jsem hodila zpátečku, stejně už jsem byla nedůvěryhodná a propuštěná. Prostě lidi musí být hluší a slepí a makat jak roboti.

Státní zakázky se dnes staví tak, že se sloučí co největší množství prací pod jednu vele obrovskou, která je vyhodnocena na miliony korun. Takové zakázky pak samozřejmě nemůže dělat nějaká soukromá firma místního formátu, ale jen obří firma s velkým kapitálem. Například úklid ve městě. Patří do toho i úprava zeleně, vyvážení popelnic, zametání ulic atd. A jak to bývá při takovém odosobnění, taky to podle toho vypadá. Stromy a keře nám spíše mrzačí, než odborně prořezávají. Jsou to hustá neforemná košťata ve kterých se schovává neskutečné množství odpadků. A v takovém prostředí musíme na sídlišti žít. V odpadcích, exkrementech, vysokých obrubnících, vyšlapaných cestičkách, zničených lavičkách, špinavé vodě v kašnách. Ale smlouva je podepsaná a nevypověditelná a na jakékoli práce navíc v rozpočtu města peníze nejsou. Proto uklízeli nezaměstnaní za stravenky.

 Výchova dětí. Naše děti dál křiví výchova ve školkách, školách a jiných institucích. Děti se učí věci, které jsou v osnovách, které vypracovali odborníci tak, aby se dali vyučovat jaksi celoplošně a celospolečensky. Proto opět kvalita nic moc. Jsou učitelé a učitelé. Dobří a špatní a já se obávám, že těch špatných, leč dobře přizpůsobených je víc. Nejde jim o děti, ale aby si odučili a dostali zaplaceno. Ono to ale jinak nejde. Vše navíc by museli dělat ve svém volnu a zdarma. Jenže peníze chtějí všichni a za všechno, tak prostor jaksi není. A při tom výchova dětí je to nejdůležitější. Je to naše budoucnost.

Zkrátka nezaměstnanost není jen, že je šest set tisíc nezaměstnaných, ale že nikdo nestojí o práci zkušených lidí s praxí, vyučených, vystudovaných. Nikdo nestojí o kvalitu a originalitu a o to, že výrobek vyrobený s láskou a fortelem má i kus duše tvůrce. Tu zvláštní energii lásky. Vše je podřízeno komerci.

Sociální demokratky a demokrati jsou kvočny. Oni nesou na svých bedrech tolik zodpovědnosti za ty blbečky, kteří jsou povětšinou nesvéprávní. Musí je vést ti "hodní ochránci", protože sami by si jistě způsobili maximálně škodu. Musí se ohlídat a vést. Nějaká samostatnost, vlastní úsudek atd. to je nepřijatelné. Proto se pořád hraje na pravici a levici. Je to o přístupu k lidem. K tomu, že je buď beze zbytku vedeme, jako komunisti, nebo jim dáme prostor pro vlastní vývoj. Ten prostor, to by měla nabízet pravice, ale v podání ODS a TOP 09 je to zase jen o těch kvočnách. Trh je natolik sešněrovaný, že bez podpory státu se na něm nikdo neuchytí. Samá nadace a charita. Jenže mnohdy ti postižení vlastně vznikají zásluhou takového překrouceného trhu. Lidé se hroutí pod tíhou beznaděje a upadají do depresí a pomůže jim charita, na kterou jde část rozpočtu a plodí to jen papírování, dokládání, žebrání, dotování, sponzorování. Opravdu by to nešlo nastavit  jinak?

Nešlo, já vím. To je příliš dlouhodobá záležitost. Změna myšlení lidí. Ani ta generační obměna v tomhle klimatu nestačila změnit přístup ke skutečným lidským hodnotám, spíš je to horší. A bude hůř, jestli zase se do parlamentu dostanou ti stejní, kteří tam strašili doteď.

 Lidé by měli dělat to, co opravdu umí a co je těší. A těší je to právě pro to uznání druhých formou ceny, kterou jsou ochotni za jejich práci zaplatit. Ti, co vymýšlejí řešení nezaměstnanosti by měli zvážit, proč jsou lidé nezaměstnaní. A řešit ten problém v širších souvislostech. Jenže to je právě ta dlouhá trať. Vyřešit příčinu, né jen důsledek.