Nevím jak vy, ale já už toho mám dost!

 Ano, mým problémem je věk. Jsem mezi padesátkou a smrtí a kdyby bylo na politicích, jistě by rádi urychlili cílový bod mé existence. Vždyť co s takovejma, jako jsem já? Daň z přijmu ode mě nehrozí, zdravotní a sociální za mě platí stát...

   A u toho bych se chtěla maličko zastavit. Pořád nějak nerozumím tomu, proč se platí zdravotní a sociální pojištění když:

   zubaře sháníte jen těžko. Ten můj už končí a odchází do důchodu, zřejmě aby si před smrtí trochu odpočinul. Obešla jsem několik ordinací na okolí, všude se stejným výsledkem - máme plno, nebereme. Obvodní lékaři totéž. V novém paláci VZP, který vystavěli jako skromný pětipatrový příbytek v době krize nedaleko sochy Jana Žižky na koni, myslím, že je to zmenšenina sochy, která je v Praze na Žižkově, mi lékařku i zubařku přidělil počítač.

   Při každé návštěvě si musím, jako každý, zaplatit 30 korun. Další platby za léky, bez kterých se, bohužel, neobejdu a věřte mi, že jsem to zkoušela. Výsledek byl skoro katastrofou. Ovšem pro mě, nikoli pro vládu. Přiznám se, že na životě nelpím, aspoň si to myslím, ale můžu své vnuky (je jich sedm) připravit o babičku? To, že jim nemůžu kupovat bonbóny jim vynahrazuji zpěvem, kupodivu se jim to líbí. Inu mám sedm let prexe ve sboru Jitřenka.

   Pobyt v nemocnici si nemohu dovolit. Sto korun na den nemám, kdybych se nakrájela. Musí mi stačit na den mnohem méně. Mám prý ale možnost vyřídit si cosi jako hmotnou nouzi a budu od těchto plateb osvobozena. Musím to z těch úředníků na pracáku nějak vymlátit. Dobrovolně to dávají jen "někomu ".

   Mám vysoký tlak. Celý život jsem měla nízký, po padesátce se to obrátilo. Snažila jsem se nebrat to na vědomí, ale dohnalo mě to. Ještě mě nekleplo, ale šance je veliká, nezoufejte!

Moje páteř nic moc. Zúžený míšní kanálek na šestém obratli, degenerativní změny. Na to se ovšem neumírá, smůla. 

A na co si vlastně stěžuji? Jen včera jsem musela navštívit dva doktory, protože prášky se předepisují jen na dobu určitou a páteří jsem potřebovala odborně trhnout, abych nadále mohla simulovat bez objektivních příčin. Šedesát korun v tahu, za ty jsem mohla být dva dny živa při troše skromnosti. Dnes obvodní lékařka a dalších třicet. Neschopenka se ale nepíše lidem, kteří toho času nepracují, nebo-li jsou v evidenci. Takže to sociální za mě platí na co?

   Čili mým jediným příjmem zůstává ČID. Na příspěvek na bydlení nemám nárok, protože jsem si včas nezměnila trvalé bydliště. Smlouvu a byteček mám od února, ale v OP jsem si nechala úřední adresu. Přišlo mi hloupé měnit měsíc starou občanku. Moje chyba. Prozíravý pan Drábek má na  posměváčky své háčky.

Byť jsem doložila zaplacení bydlení v plném rozsahu, v odpovědi, kulatým razítkem ztvrzené zamítavé, jsou mé výdaje na bydlení nulové a proto bez nároku s ujištěním, že jsou na tom lidi hůř. Jak uklidňující. Jako když maminka pohladí, že?

Když jsem byla mladá a měla tři děti, přišlo mi, že důchodci jsou na tom lépe, než rodiny s dětmi, protože oni tak rychle z oblečení a bot nevyrostou a byt obvykle zařízený mají. Teď se karta obrátila a já zjišťuji, že boty na zimu nevydrží věčně, lednička má také omezenou životnost a i když mám místo pračky valchu,  dvou plotýnkový vařič, který je součástí bytu, přece jen nedokáže nahradit třeba jen remosku na pečení. To je ale moje smůla, že jsem odešla od celkem bezohledného, sobeckého manžela. Teď to mám!? Dobře mi tak. V tomhle "mužském zřízení" je to zkrátka hodno trestu.

  Jakmile se po obdržení té závratné částky, mého částečného invalidního důchodu, kdy příslušné platby za bydlení hradím ihned na poště při přebírání, vyskytne nějaký nepředvídatelný výdaj, a on se bohužel vždy nějaký najde, nezbudou mi na den kolikrát ani tři pětky.

Dobře jste to vymysleli, páni politici, na chudej lid musí být přísnost!!!

Přeji hezký den.