Co tím chtěl básník říci?

Můj včerejší blog jsem pojala jako otevřený dopis panu Okamurovi a reakce pod ním mě nutí pokračovat alespoň pro diskutéry. Proto prosím, pánové, dávejte pozor!

Práci si ulehčím citací ing. Jany Bobošíkové, kandidátky na prezidedenta naší země.

"Rovnost pohlaví Á la Brusel. Dostala jsem hory pozvánek na konference či tiskové besedy na téma Rovné příležitosti mužů a žen v politice, Proč je tak málo žen v politice, Kvóty ano či ne...a pod. Mám na tohle jednoznačný názor – ženy, které potřebují na své angažmá v politice kvóty, lituji a považuji jejich snahy za směšné. Nejsem feministka, myslím si, že feminismus je jev, kdy se jedno pohlaví vyvyšuje nad druhé jen a jen na základě právě toho pohlaví. A to se mi příčí, já jsem pro rovnost. Ovšem ani v evropském parlamentu v tomto směru rovnost není a naopak je tady vidět obrovské pokrytectví, které v otázce rovnosti mužů a žen panuje.

 V evropském parlamentu je zhruba stejný podíl zaměstnaných mužů a žen. Nehovořím o poslancích, kde je žen asi třicet procent. Počet zaměstnanců však lze ovlivnit a bylo tedy posuzováno důsledně rovnoprávně. Ovšem s výsledkem je to stejné, jako se sklenicí poloprázdnou nebo poloplnou.

  V evropském parlamentu jsou zaměstnanci tří skupin. Ve skupině A jsou platy nejvyšší, od 7 do 12 tisíc eur, a v ní je pouze 10 procent žen. Ve skupině B, kde se platy pohybují mezi 4 až 7 tisíci eury, je 30 procent žen a 70 procent mužů. Pak jsou místa skupiny C, kde jsou příjmy nejnižší, a tam je 80 procent žen a zbytek jsou muži.

   Takto vypadají rovné příležitosti mužů a žen aplikované v samotném srdci této filozofie! Tohle jsem dávala za příklad všem ženám, volajícím po kvótách, abych jim dokázala, jak je podobný princip nefunkční.

   Spousta žen se také odvolává na francouzský parlamentní systém, kde kvóty existují. To je sice pravda, ale je to tam zařízeno velmi šalamounsky. Kvóty existují na základě zipového systému – muž, žena, muž, žena...Pokud tento zipový systém francouzská strana neuplatní, zaplatí pokutu. Všechny francouzské strany raději platí pokuty, než aby důsledně tento princip uplatnily.Tak o čem celá diskuse je?"

  Myslím, že není třeba cokoli dodávat. Tady máte vše na základě čísel, které si Jana Bobošíková nevycucala z prstu, ale dala si tu práci shromáždit fakta v prostředí, v kterém se pohybovala.

„A vo vo tom to je!“ řekl by Pitkyn.

Ani já nejsem feministka a vím, že některé ženy, které se v naší politice objevily, nedělaly zrovna čest svému rozumu a tedy ženám jako takovým.

Opět citace:" V zastoupení žen ve sněmovnách jsme se dostali až za Turkmenistán a Zimbabwe. Jenomže každá mince má dvě strany. Pozoruji naši politickou scénu dlouho a že bych byla hrdá na výkony žen političek, ač bych si to přála, říci nemohu. Ministryně kultury Třeštíková vydržela pár dní a bez srozumitelného vysvětlení utekla. Ministryně obrany namísto racionální argumentace zpívá, popř. jedná o převzetí žluté ponorky z Albánie. Bývalá místopředsedkyně ODS Němcová, když přišla o funkci, tak najednou začala fňukat, že to mají ženy v ODS těžké ( podle mě nepřehání – pozn.autora). Skuhrání a stížnosti v médiích jsou často metodou „politické práce“ našich političek. Nevyhnula se jí ani bývalá místopředsedkyně ČSSD Buzková... Některé političky volají po kvótách... Další, vyšší forma kňourání... Rozhodně nebudí dojem politických partnerů, kteří si umějí zjednat respekt. Měly by zavzpomínat na senátorku Jaroslavu Moserovou, váženou díky své odbornosti a lidské moudrosti. Nebo si přečíst paměti Margaret Thatcherové, aby pochopily, že v politice nelze být zároveň respektovaná zásadová poslankyně a hodná stranická holka." (film Železná lady - pozn.autora).

             Zdroj Bojuji za vás! Jana Bobošíková vyd. v r. 2009 Eurommedia Group,k.s. - knižní klub

 A to je přesně to, co jsem chtěla říct. Nikoli pohlaví, ale kvalita člověka rozhoduje o tom, zda jeho účast je přínosem nebo ne. Ovšem jsou-li „samci“ vůbec schopni či ochotni toto spravedlivě posoudit a vyhodnotit. Tady myslím jsou na straně mužů velké rezervy a tito se, bohužel, velmi často uchylují k bagatelizaci schopností žen bez rozdílu. Já o tom vím své.

JB: „Považuji se za člověka, který se nebojí pádů, protože už si jich pár zkusil.“

„ Když nejde o život, jde o h...“ stará pravda, kterou jsem se řídila i já, když jsem „konečně“ zmoudřela. Vadila mi nekompetentnost mého nadřízeného a trápilo mě, že je lepší řešení situace na pracovišti. Ale to bych šla hlavou proti zdi.

JB:“Děkuji osudu za to, že mám sílu se s některými věcmi rvát a že mě to žene dopředu.“

Není náhodou ta snaha „odstřelit" JB strachem ze silné osobnosti, kterou neopijete rohlíkem, pánové?!

A to se obracím nejen na politiky a pana Okamuru.

Přeji hezký den.