Co SVOBODA je a co není (II)

Děkuji diskutujícím, je vidět, že opravdu přemýšleli a dali si práci s napsáním svého příspěvku. Je tam i několik slov do pranice a není jednoduchá odpověď, jen polemika.

Pracovní poměr jako nutnost podřízenosti, antagonistické třídy, marxismus-leninismus. Tak předně si myslím, že člověk nemusí být, pokud je správné ovzduší ve společnosti,pouze zaměstnancem. Na začátku devadesátých let byla SVOBODA. Ta ovšem členstvím v EU vzala za své v plném rozsahu. Jde totiž o jeden detail.

   Jistě mi dáte za pravdu, že všichni nejsme stejní. Jednomu bylo dáno to a jinému něco jiného. Tzn. Jeden rád například něco vyrábí. Těší ho, když může vytáčet hrnky na hrnčířském kruhu, vyrobit pohodlné a krásné křeslo, jiný to křeslo či hrnek navrhne a rozkreslí, jiný rád organizuje a jiný rád prodává a někdo ví, jak vše řídit, aby to klapalo. Jiný rád peče, jiný pěstuje květiny a jiný má rád zvířata. To jsou podle mě vlastnosti, které jsou přirozené a proto, pokud můžu se zaměřit takto, jsem svobodná. Vznik antagonistických tříd není nutný a nevyhnutelný. Tohle ale přestalo platit, jakmile nás zase začali řídit a podmaňovat.

   Já jsem například začala podnikat hned na začátku. Vrátila jsem se k řemeslu, které miluji a měla jsem spoustu zakázek. Byla jsem šťastná a svobodná. Dnes ale své řemeslo dělat nemohu a věřte nebo ne, když vidím třeba nově otevřenou restauraci a vidím čalouněný nábytek, tak se mi až srdce sevře. Vše je teď pojato globálně. Vozí se k nám laciný nábytek, který co nejvíce dělají stroje a lidé jsou tam jen plniči dílčích úkonů. Vlastně nám byla zcela ukradena možnost konkurovat. Není to ale vývoj přirozený, ale umělý a násilný s cílem, zlikvidovat tu možnost svobodné volby práce. Masivní reklamou a finančními možnostmi se vytvořily takové podmínky, že moje práce už není třeba.

   Další příklad. Někdo má rád zvířata a měl na dvorku slepičky. Vytvářel podmínky, aby slepičky snášely krásná a zdravá vajíčka. Bylo to tedy přijemné pro člověka i pro slípku. Vejce se ale dnes „vyrábí“ takřka průmyslově. Slepičky jsou napěchované v klecích, krmené uměle a vajíčka podle toho vypadají. To je podle mě zločin na slepicích, ale i na lidech. Je to potlačení druhu, podmínky otřesné. Životnost takových mašinek je značně omezena. Aby toho bylo dosaženo, vnutí se nám představa, že bychom nestíhali jako malochovatelé zásobit tolik lidí, kolik jich dnes žije ve městech. Vesnice se vylidňují a obyvatelé vesnic stojí frontu na úřadech práce.

    A tak by se dalo pokračovat s pekaři, švadlenami, kominíky, chovateli koní, pěstiteli zeleniny a ovoce atd. A všichni postupně se ocitli v té frontě na práci. A jaká je ta práce? Téměř žádná. Proč asi. A zase slyším to písničku :Ten umí to a ten zas tohle a všichni dohromady udělají moc (ale i MOC, jsou jednotní). A tohle není život ve vákuu. Nebo ano? Tady nehrozí nikomu hlad. Nebo ano?

Člověk není rád sám a souhlasím, že chce někam patřit, být součástí společnosti a přirozený výběr by byl o konkurenceschopnosti a neviditelné ruce trhu. Ale tohle nám sebrali! Aby z nás udělali závislé, poslušné stádo. To je ta zvrácená ideologie.

Ono jde už jen o to, a to mi jistě dají mnozí za pravdu, že jsme si zvykli říkat ne JÁ ale MY. Komunisti říkali STRANA chce, potřebuje a ví.

  Dnes máte utkvělou představu, že nemůžete jednat podle svého srdce, vědomí, svědomí, ale jen a jen výhradně svým mozkem. Ano mozek je počítač, který se dá naprogramovat!! Ale moje přirozená část je má duše. Moje srdce. Moje svědomí. Myslím si, že kdyby každý člověk jednal podle svého srdce, nikdy by nezabil. A když, sám by se odsoudil.

Proč žijeme napěchováni ve městech? Nehledě k tomu, že většina měla chaty, chalupy, zahrady.

Proč chceme být jen zaměstnanci? Proč nám někdo musí pořád vládnout? Většinou tento systém zanikl, přežil se. Začalo se znovu a zase se to zvrátilo, proč asi?

Někdo nás prostě ovládat chce, a proto z nás dělá ovce!, které necítí, ale jen přemýšlí!

Nebo se zase pletu? ( tohle je téma knih o Anastasii, Vl. Megre, Zvonící cedry Ruska)