Budoucnost je zatím spíše v rukách lumpů!

Sama jsem přivedla na tenhle svět tři zdravé děti, dnes jsou to dospělí lidé. Pořád se říká,  že svět teď patří třicátníkům, že se dočkají lepší společnosti. No jisté předpoklady tu jsou...

 Dnes ráno mě zaujal blog paní Kateřiny Křivanové Jak se mi žije v České republice. Velmi přesně v něm definovala stav naší společnosti očima dnešních třicátníků. Je ve věku mých dětí a já bych přála jí i jim něco opravdu lepšího, než je naše současná politická scéna, na níž se plánuje jejich budoucnost. I v tomhle ohledu si myslím, že by bylo skvělé, kdyby včele naší země usedla žena. Ženám jde o harmonii a určitě víc myslí na budoucnost z toho úhlu pohledu ženy-matky. Pokud vím, paní Bobošíková má rodinné vztahy v pořádku a tedy její příklad morálně zodpovědné manželky a matky je , myslím si, správný a vzhledem k uznávaným hodnotám následování hodný. K tomu bych chtěla dodat obecnou moudrost, už nevím, kde jsem ji slyšela: "Chytří lidé si pomáhají, Blbci škodí!"a doplnit odpovědí pana Okamury, která tato slova dokládá:

• Pane Okamuro, slyšel jste něco pozitivního o Janě Bobošíkové? Není to zvláštní, že je tak ignorovaná a když už, tak pomlouvaná? To by byla spojenkyně, přemýšlejte o tom.

• Hezký den Jiřino, paní Bobošíkové si Vážím za velmi statečný postoj včase takzvané televizní krize. Tehdy odolávala obrovskému tlaku médií a ulice, lžím a pomluvám. V mnoha tématech se spolu také shodujeme a společná řešení, doufám, budeme i nadále společně podporovat. Občas se s paní Bobošíkovou potkáváme, ale v tuhle chvíli jsme zatím protikandidáti, byť věřím přátelé.

Dále si myslím, jak jsem již mnohokrát napsala, že v dávných dobách byly ženy šamankami v kmenech a tedy měly autoritu  pro své schopnosti, nikoli získané silou a "odstřelem" nějakách konkurentů. K tomuto bych chtěla citovat jednu překrásnou myšlenku Srí Chinmoye:

• Až zvítězí síla lásky nad láskou k síle, dostane člověk nové jméno – Bůh.

Je zvláštní, jak se tak dostávám ke všemu možnému čtení, které vybírám hlavně pro poučení a své soukromé studium  psychologie, ale z různých částí světa, nacházím zde až zázračnou shodu v závěrech, které se dají z těchto knih vyvodit. Že by to byla ona velká PRAVDA? Je to především o hodnotách lidského života. O lásce (a nemám na mysli onen mýtus lásky romantické, nýbrž lásku jako takovou),která je základem veškerého úspěchu. I já jsem si ověřila slova brazilského spisovatele Coelha: "Všichni máme potřebnou pravomoc, když jsme naprosto přesvědčeni o tom, co děláme."  

   A vo vo tom to je! V životě jsem dokázala vždy, co jsem opravdu chtěla, jako například vzdělání, přesto že se mi to jeden pilný komunistický blbec snažil znemožnit. Na své psychologické studium nemám sice papír a titul, ale zatím se v odhadu lidí a jejich reakcí či postojů mýlím jen málo kdy. Je to také tím, že umím naslouchat a už mám asi tak trochu úchylku, že hned vše analizuji a mnohdy pak překvapím vypravěče tím, že po čase se zeptám, jak to dopadlo a on se diví, jak moc mi toho řekl. Ale je to tím, že já mnohem více čtu i nonverbální komunikaci (tón hlasu,gesta,postoje,drobné pohyby rukou atd.). Dnes naslouchá druhým málo kdo. Každý chce mít sólo a poslouchat jen sám sebe. Na trhu je tolik zajímavých "učebnic", že tu možnost, nastudovat obor,který člověka zajímá má skutečně každý.

   Moje generace zažila 68. byly jsme děti, spíš si pamatuji to, co mi k tomu řekl táta. Zažili jsme totalitu a porevoluční vývoj, který je ovšem tou totalitou hodně poznamenán. Až to tu vezmou do rukou dnešní třicátníci, věřím, že si to zařídí podle skutečných hodnot a ne jen podle té jedné - prachům.

 Více žen v politice, myslím těch inteligentních a schopných, by jistě přispělo k té HARMONII....

Přeji hezký den.