Když si město svlíkne barvy

...stejně nezůstane bezbarvé, jenom vylezou na povrch odstíny, které ty barvy přikryly a překryly. A možná jsou o to zajímavější, že tak neřvou, jenom jemně naznačují, a o to víc mě baví je v barvách hledat a lovit (navíc je tenhle koníček poměrně praktický, úlovky se totiž dají snadno skladovat v počítači a ubyde vám starost, kam pořád věšet například všechna ta paroží a vycpané hlavy).  

 Praha pije naplno! (o tom nikdo nepochybujte).

 Jedna pani z tramvaje (ne každý si holt cestování zpříjemňuje rozveselujícím mokem).

Na pivo s rozumem (českým, samozřejmě).

 Před branami ráje (kde může být čekání zatraceně otravné)

 Unikám ze tvých sítí (všichni už totiž vědí, co s malými pavoučky dělají velké pavoučice).

Okna do oken (občas se člověku může podařit zahlédnout místo, kde nikdy nebyl a kam se ani nikdy nedostane - ale zase si to místo může představovat, což vůbec není k zahození).

 Některý dny jsou všechny stejný (myslí si člověk někdy a je mu z toho trochu na nic).

Když nejsi in (tak jsi out, jsi mimo, jsi venku, což je podle mě asi tak tisíckrát lepší než in, v, uvnitř výlohy).

Reklamní paradox (pohled na lepé děvy v plavkách v ženách, zdá se, probouzí zcela kontraproduktivní vlčí hlad).

Babylóňanka (je tak krásně tajemná, že jí to tajemství nechám).

S hlavou plnou snů (a někdy v oblacích, tak chodím často i já, většinou to střídám, dokud nevrazím například do kandelábru nebo nějaké jiné a vždycky přízemní překážky a nezačnu se zase dívat pod nohy, což mi ale nevydrží dlouho, protože...).

 Něco jako autoportrét (na ulici, místě, kdefotím ze všeho nejradši).