Tak Řecko už požádalo o záchranné finanční "lano" ve výši 45 miliard euro Mezinárodní měnový fond (MMF) a Evropskou komisi (EK). Finanční trhy začínají povážlivě negativně hodnotit Portugalsko a také finanční zdraví Itálie a Španělska je na pováženou. MMF vedený francouzským socialistou Strauss-Kahnem už oznámil, že peněz na sanaci Řecka má dost. Evropská komise reagovala na řeckou finanční krizi neuvěřitelným nápadem, že by měla v budoucnosti schvalovat národní rozpočty svým členským státům. Německo diskutuje o tom, zda je lepší poslat Řekům německé peníze na jejich rozhazovačný "sociální stát" nebo radši sanovat své banky, které jsou největšími držiteli řeckých dluhopisů. A u nás pánové Paroubek a Sobotka z ČSSD říkají, že naše dluhy jsou "malé" a slibují nasekat po volbách další.
Poslední hospodářská krize vznikla, jak mnozí europeisté rádi donedávna říkali, v USA. Lucemburský premiér Juncker tvrdil v roce 2008, že krize je přímým důsledkem fungování špatného anglosaského typu kapitalismu a dodával, že naopak Evropská unie je proti krizi odolnější, protože je lépe "regulovaná". Nyní se ukazuje, že neměl pravdu.
Průběh krize má a ještě bude mít v EU stejné nebo větší dopady než v USA. Žádná "lepší euroregulace" Evropu před krizí neuchránila. Je třeba stále dokola opakovat ověřenou pravdu, že krize v tržním hospodářství byly, jsou a zajisté i v budoucnosti budou a žádná sebegeniálnější regulace jejich vzniku nezabrání. Mnozí lidé to ale stále popírají a tvrdí, že zřízením nových "regulačních úřadů" a "lepší regulací" budoucím krizím zabrání. Nezabrání. Je to lež. Zatím se to nikdy nikomu nepovedlo. Pokusy odstranit "prohnilý kapitalismus" motivované snahou vytvořit hospodářský systém bez krizí naopak přinesly miliony obětí.
Hospodářská krize je pro regulací posedlého politika ideální příležitostí k prosazení další regulace, která by za normálních okolností nikdy neprošla. V době krize ale veřejnost očekává, že politici povedou "boj s krizí". Evropská komise si nyní myslí, že řešení dluhové pasti do které se velká část států EU dostala spočívá v tom, že je zbaví svéprávnosti a donutí předkládat národní rozpočty ke schválení do Bruselu. Je neuvěřitelné, že taková nehoráznost může vůbec zaznít, protože ani Lisabonská smlouva ani ústavy jednotlivých členských států něco takového vůbec nepřipouští. Evropská komise je ale opět přesvědčena o tom, že ví lépe než členské státy, co mají dělat a co je pro ně dobré a hodlá jim to shora nařídit.
Sanace řeckých dluhů bude stát dost peněz především eurozónu. Právě díky tomu, že máme stále vlastní českou korunu, se nebudeme muset přímo podílet na hrazení řeckých dluhů. A to je rozhodně dobře. My nemáme žádný důvod pomáhat platit dluhy někomu, kdo vědomě lhal o svém vlastním hospodaření. To, že nejsme členy eurozóny má tedy pro nás nyní velmi dobrou stránku. Nebudeme muset třeba jako Slováci posílat peníze Řecku.
Dluhová past, do které se evropské státy dostávají, je způsobena především stále bobtnajícím "evropským sociálním modelem", kde se rodí stále méně dětí a populace prudce stárne. To je skutečná příčina naprosté většiny evropských veřejných dluhů a pokud s tímto trendem něco rychle neuděláme, tak brzy do Evropy přijde čínský nebo arabský správce konkursní podstaty s partou hodně ostrých vymahačů dluhů.
