Náš nový ministr financí se nechal slyšet, že letos bude rád, když hospodaření státu skončí s deficitem 150 mld. kč. V projevu premiéra i některých ministrů se ale vyskytovalo také číslo 170 mld. kč. To je cenná informace, protože to ukazuje, že i v úřednické vládě zuří normální "politická" bitva o peníze. Co bude dál? A kdo to zaplatí? Samozřejmě daňoví poplatníci a největší podíl na splácení tohoto břemene ponese mladá generace. O důvod víc, proč by měla začít chodit k volbám.
Deficit státního rozpočtu ve výši 150 mld. kč bude, pokud to tak skutečně dopadne, historickým rekordem v českých i československých dějinách. Myslím, že všichni rozumíme tomu, že z tohoto rekordu nemůžeme mít žádnou velkou radost. Dluhy se musí splácet a už nyní jich máme víc než dost.
Ještě hrozivější než letošní výsledek hospodaření státu je předpověď ministra financí, že deficit ve výši 150 mld. kč se bude opakovat ještě nejméně další 3 roky. Takový vývoj je ale poměrně realistický. Připomeňme, že nyní je celkový veřejný dluh státu už přes 1 bilion kč. Pokud bychom skutečně měli 4 roky po sobě deficity ve výši 150 mld. kč, tak se v roce 2013 dostaneme na celkovou výši veřejného dluhu státu 1,6 bilionu kč. Z dnešních cca 30% zadlužení vůči HDP bychom se dostali někam na 45-50%, což už je nebezpečně blízko k maastrichtskému kritériu 60%.
Jaké by to přineslo důsledky? Velmi negativní. Už nyní nás stojí splácení pouze úroků ze státního dluhu téměř 50 mld. kč ročně. Pokud se výše úroků nezmění, což je spíše optimistický předpoklad, tak bychom se za 4 roky dostali do situace, kdy roční splátka úroků bude činit 80-90 mld. kč. V takovém případě by se prostor pro samostatnou politiku vlády zmenšil na minimum, protože už nyní je přes 85% výdajů předurčeno zákonem.
Závažný problém představuje i skutečnost, že se česká společnost potýká s rychlým stárnutím populace. To bude rozpočtový problém ještě dále prohlubovat. Jak v této situaci snižovat deficity je zřejmé. Musí se začít šetřit na výdajích. K tomu ale potřebujeme změnit zákony a především tam, kde jsou největší výdaje a to jsou důchody, sociální platby, zdravotnictví a školství. Právě zde se musí uskutečnit reformy, protože jinak se ke snížení schodku nikdy nedostaneme. Pokud ale tyto reformy neuděláme, tak náš stát zbankrotuje.
Co musíme udělat? Dále zvyšovat věk odchodu do důchodu, omezit invalidní důchody na skutečně potřebné, přehodnotit vdovské důchody. Dále budeme muset radikálně přehodnotit sociální platby a zpřísnit pravidla pro jejich vyplácení, ve zdravotnictví a ve školství se budou muset zavést také nepopulární reformy. Pokud tyto kroky nepodnikneme, s českými veřejnými financemi to dopadne velmi špatně.
