Bělohradského "růst růstu" a dnešní Evropa

Václav Bělohradský ušel během svého života pozoruhodný kus cesty. Sleduji jeho psaní již 20 let a stále jej rád čtu, ikdyž s ním dnes téměř vůbec nesouhlasím. V poslední době mne ale stále více překvapuje. Dobře si pamatuji na jeho obhajobu klasických liberálních hodnot a občanských ctností, které jsou základem zdravého kapitalismu. O tom psal počátkem 90. let, kdy byl dokonce jedním ze spoluautorů programu ODS. Od té doby již ale uplynulo hodně vody. Nyní píše úplně něco jiného. Stal se obhájcem levice, o čemž svědčí jeho rozsáhlé předvolební i povolební úvahy na stránkách PRÁVA.

Z Bělohradského myšlení posledních let mne ale nejvíce zaujal termín "růst růstu", který používá velmi často a je základem jeho kritiky dnešní západní společnosti a politiky. Cílem západní společnosti je dle Bělohradského tupá víra v růst produkce nebo chcete-li v růst HDP. "Růst růstu" je jakýmsi "zlatým teletem", kterému se dle něj celá západní civilizace klaní. Vše je přizpůsobeno pouze a jen tomu, aby "růst rostl" a to přestože to má negativní dopad na chudší lidi v Evropě i po celém světě a hlavně na životní prostředí. Tomu se má dle Bělohradského zabránit.

Jak tento "růst růstu" ale funguje v dnešní evropské praxi? Ve skutečnosti dnešní EU růst HDP zajímá velmi málo. Nejdůležitější jsou závazky vůči klimatu a životnímu prostředí a těmto závazkům je růst hospodářství zcela podřízen. Evropská unie sice již v roce 2000 přijala za cíl "dohnat a předehnat" do roku 2010 USA, ale to se nepodařilo a skoro nikoho to netrápí. Během posledních 20 let navíc hospodářství EU roste velmi pomalu. Roste mnohem pomaleji než před rokem 1990 a roste pomaleji rovněž v porovnání s USA, Japonskem, Čínou, Indií a dalšími velkými státy světa. V posledních 2 letech se "růst růstu" v EU úplně zastavil a v některých státech dokonce klesl. Říká se tomu "hospodářská krize". Je toto cílem Václava Bělohradského? Mít "nerůst" neboli krizi? Pokud ano, tak to už v Evropě nyní máme. Měl by se tedy radovat.

Právě kritika "růstu růstu" a podobné myšlenky jsou jádrem dnešního mainstreamového evropského environmentalismu. Tento filosofický postoj je také základem velké části dnešní evropské legislativy. Z čeho jiného pochází zelená apokalyptická vize, že pokud včas neomezíme emise skleníkových plynů, tak se Země fatálně přehřeje? Nebo příbuzná zelená vize "vyčerpání zdrojů", která je základem dnešního solárního a biopalivového šílenství. Tyto věci ale Bělohradského, zdá se, vůbec nestraší.

"Růst růstu" je pouhé pejorativní označení pro přirozenou snahu lidí produkovat více, aby se měli lépe. Co je na tom špatného? Podle mne vůbec nic. Právě díky této snaze se z chudoby a hladu dostaly v posledních 30 letech stovky milionů lidí v Číně, Indii a dalších státech. Je to dle Václava Bělohradského špatně? Pokud ano, tak co by doporučoval jako alternativu? Má být cílem "nerůst"? Máme mít za cíl nulový růst nebo dokonce záporný růst? To by určitě šlo poměrně lehce zařídit. Rudí Khmerové to zvládli za chvíli. Jak to dopadlo, dobře víme.