Ples Filozofické fakulty Karlovy univerzity v pražském Rudolfinu byl totální propadák.
Vše se neslo ve znamení První republiky. Dámy i pánové se snažili zachovat ráz svým oblečením a k tanci hrál skvělý Felix Slováček. To byly snad jediné dva klady včerejšího plesu. Snad ještě místo konání bylo neobvyklé, Rudolfinum. Přiznávám, že jsem se na tento ples těšil, přeci jen netradiční místo konání slibovalo zážitek. Jenže opak se ukázal být pravdou.
Ples měl oficiálně začít v sedm večer. Hlavní vchod byl uzavřen a všude tma. Vstup byl z boku do menších prostor. Přímo ve dveřích jsme se dozvěděli, že ples z technických důvodů začne později a návštěvníci budou pouštěni dovnitř až od půl osmé. Slavnostní začátek plesu byl tedy posunut na osmou večer. Uvnitř se teprve připravovaly stoly a židličky, parkety byly překryty gumovými pásy, které se teprve slepovaly, aby se náhodou tancem nepoškodily.
Dorazili jsme tedy společně s nádhernou ženou, které jsem měl tu čest dělat doprovod deset minut po půl osmé. Šatna byla maličká a doslova praskala ve švech. Zklamáním bylo, že ples se konal v podstatě jen ve dvoraně, kavárna a přilehlý sál sloužily jako místa k sezení. Zde se také nacházely jediné dva bary, které absolutně nedokázaly vstřebat záplavu hostů.
Felix Slováček hrál velice dobře, koneckonců je to opravdový profesionál, avšak, i když hraje hlavně swing, tak na plese bych očekával i jiné skladby než neustálé střídání foxtrotu a blues. Jedno tango a jeden waltz zazněl až před jedenáctou hodinou. Organizace celého plesu byla naprosto chaotická a silně amatérská. Když se chtěl člověk napít, musel si vystát půlhodinovou frontu, když fronta se vinula v přilehlých sálech doslova hadem kolem dokola. Při vyhlášené soutěži s klobouky, kdy si tančící předávali klobouk jako černého Petra byla naprostým fiaskem. Nejen, že vypadnuvší páry místo odchodu zůstávaly dál na parketě (není divu, když to byl první a zjevně i poslední valčík večera), ale nakonec došlo ke zmeně pravidel uprostřed soutěže a závěr byl natolik chaotický, že moderátor vítěze vybral snad jen namátkou ze svého nejbližšího okruhu tanečníků.
Trapasem bylo, že ač ples začal téměř v půl deváté, tak v půl jedenácté byly bary prakticky vypity. Obsluha neměla dostatek skleniček a chtěla nalévat objednané šampaňské do plastového kelímku, aby následně zjistila, ž šampaňského zbývá sotva na malého panáka. V tu dobu už nebyla k mání ani Dobrá voda. Zkrátka doslova tragedie, vzhledem k tomu, že o půlnoci se mělo vydávat poslední pití. Vypadalo to, jako by půlnoc přišla zhruba o hodinu dříve.
Mám plesy rád a společně s partnerkou tančíme hodně rádi, ale shodli jsme se, že tento ples byl neskutečný. Zažil jsem hodně špatnýchplesů, ale tento hrál mezi nimi prim. Než taková zábava, kde není absolutně nic připraveno, to už je lepší sedět doma u televize. Mohu tedy směle prohlásit, že ples Filozofické fakulty už nikdy v životě.
