Jak se tančí ve Vídni

Na konci března jsme společně s mou taneční partnerkou zavítali do Vídně na Vienna Dance Concourse.

Brno a Vídeň. Dvě města vzdálená od sebe pár kilometrů, spojená historií ještě z dob Rakouska-Uherska. Tato dvě města pořádají ve spolupráci mezinárodní taneční soutěže IDSF, takže se v podstatě jedná o taneční víkend, dvojsoutěž.

Mezi Brnem a Vídní se přesouvají tanečníci na své kategorie následující den, takže se organizátorům vyplatí vypravit na tuto trasu autobusy. Pro náš pár se konala soutěž v Brně v pátek a ve Vídni v neděli. Zatímco v Brně se soutěž konala ve sportovní hale, ve Vídni na nás čekala budova radnice. Po páteční osutěži jsme přespali v Brně a v sobotu vyrazili do Vídně, abychom si ji mohli alespoň částečně prohlédnout.

Ubytovali jsme se prakticky ve středu Vídně a našli poměrně laciné ubytování s cenou okolo 35€ za pokoj a noc. Pokoj byl zařízen vcelku spartánsky. Jedna postel, skříň, stolek se židlí, umyvadlo a sprchový kout. Nutno přiznat, že v jiných městech je zařízení pokoje za stejnou cenu nesrovnatelně lepší včetně televize, ledničky, WC na pokoji...

Vyrazili jsme na procházku a prošli jsme kolem budovy rakouského parlamentu. Budova je postavena v antickém stylu a nutno podotknout, že je turisty velmi vyhledávána a zvěčňována.

Marie Terezie by se asi obracela v hrobě, kdyby věděla, co se dnes děje před císařským sídlem Hofburg. Zatímco v jejích dobách bylo toto místo vskutku majestátní, dnes si na trávníku před sídlem hrají kluci fotbal, lidé na trávníku posedávají, či polehávají nebo venčí psy.

Hned vedle sídla je malé náměstíčko se slunečními hodinami.

Pokud navštívíte centrum Vídně a nezajdete do Café Hawelka na Dorotheer Gasse, pak jste ve Vídni nebyli. Majitelé záměrně udržují kavárnu ve stavu ještě z dob C. a k. mocnářství. Interiér má omšelou patinu, ale obsluha se nezastaví a dostanete-li se dovnitř ke stolu, jedná se o malý zázrak.

Při procházce jsme narazili i na taneční školu, ale dovnitř jsme se nedostali. Den rychle utíkal, a tak jsme se svezli tramvají, která interiérem silně připomínala naše staré otevřené vozy. Pro škarohlídy, kterým vadí pražské jízdné stojí za to vědět, že jízdenka na asi pět stanic stojí ve Vídni 1.60 €, v přepočtu zhruba 40 korun.

Prošli jsme kolem radnice, kde se následujcí den měla konat naše soutěž, zaregistrovali se a vyrazili do našeho hotelu, který byl asi tři uličky nad radnicí. Žaludek se hlásil o svou dávku energie, a tak jsme náhodně zapadli do hospůdky na večeři.

Na Lenaugasse nás zaujala tabule před hospůdkou Centimeter, která inzerovala schnitzel za pouhých 7.90€, což je cena v centru Vídně skutečně nízká. To jsme ještě netušili, co nás čeká. V jedné porci byly dva ohromné řízky, každý o průměru dobrých patnácti čísel s kupou brambor.

Uvnitř mne zaujaly reklamy na Budvar a Plzeň, přičemž jedna z nich byla v češtině. Můžete si rovněž objednat metr piv, ale, pokud možno, v centimetrech. Musím přiznat, že za stejně velkou porci řízku s bramborem bych v Praze zaplatil minimálně dvakrát tolik.

Druhý den nás čekalo majestátní prostředí vídeňské radnice. Uvědomil jsem si, že v tomto nádherném a honosném sále, v těchto historických prostorách dříve probíhaly různé bály šlechty. Velmi silně to na mě zapůsobilo. Tehdejší účastníci plesů by se asi divili, že dnes je tanec sportem.

Když přišla řada na valčík, probíhal se za zvuků pravých vídeňských valčíků od Strausse i jiných skladatelů. V centrálním výklenku byl direktoriát soutěže a nad ním velkoplošné plátno, na kterém se páry dozvídaly, zda postoupily a v jakých skupinách budou tančit. Celý dojem pokazila špatná práce týmu, který, bohužel, informoval páry chybně a došlo k nepříjemnostem v podobě horečného dobíhání na parket a oblékání fraků za poklusu.

Není podstatné, jak soutěž dopadla, protože hlavní dojem zanechalo především prostředí. Doufám, že i další soutěže budou v tak krásném prostředí, jako ve vídeňské radnici.