Dne 17. února 2024 proběhl v pražském Obecním domě jubilejní, desátý ročník Česko-Slovenského plesu.
Za účasti mnoha celebrit, hvězd, osobností a mé maličkosti s partnerkou se v pražském Obecním domě uskutečnil jubilejní, desátý ročník Česko-Slovenského plesu. Pokusím se přiblížit viděné a zažité.
Předně, Česko-Slovenský ples není určen primárně k tanci, ale k tomu, aby se na jednom místě ukázalo co nejvíce známých osobností, aby ukázaly svou kulturnost a aby se prezentovalo co nejvíce rádoby hvězdiček na poli celebrit. Také slouží de facto k prezentaci různých módních návrhářů, kteří se předhánějí v kreativitě modelů pro dámy.
Vstupné na tuto akci je také vskutku reprezentativní, například vstupenka ke stolu do Smetanovy síně vyšla na téměř dvacet tisíc korun, na druhý balkon bez stolků, kde jsou sedačky v řadě jako v kině, na více než sedm tisíc. V ceně vstupenky bylo i bohaté občerstvení.
Orchestr Gustava Broma hrál úžasně, ostatně jak se na orchestr s takovou tradicí sluší a patří, akorát to občas nebylo k tanci. Na začátek zazněl Straussův valčík, což je jedině chvályhodné. Horší to už bylo s délkou, protože pět minut se skutečně utančit nedá. Také změna délky taktů v průběhu skladby tanci nesvědčí. Když ale byl už čtvrtý nekonečný valčík v řadě, tak se parket (zhruba šestina plochy Smetanovy síně) začal vylidňovat.
V průběhu večera jsem nezaznamenal ani jedno tango. Z latinských tanců byla zcela vynechána pomalá rumba a na většinu disco skladeb se dala tančit buď cha-cha nebo jive. Parket byl téměř pořád plný, leckteří hosté totiž šli na ples skutečně tančit. Možná by bylo dobré trochu zvětšit parket a hrát opravdu hudbu k plesovému tanci.
Program byl bohatý, ať už se jednalo o pěvecká, hudební nebo taneční vystoupení. Faktem je, že na běžném plese tolik vystoupení není a že přehršel programu může být ke škodě. Nicméně, jak už jsem psal, tento ples není určen primárně k tanci.
Catering byl vskutku mimořádný, ať už šlo o ústřice, telecí, různé další kulinářské zázraky nebo i buchtičky se šodó. Kvalita nápojů byla také skvělá. Ochutnal jsem růžové šampaňské a bílé víno. Jen koktejly se musely platit zvlášť. Při procházení se chodbami jsem zaregistroval, že někteří účastníci plesu se přišli hlavně najíst, protože nikde jinde než v místnostech s cateringem se nevyskytovali.
Přestože byl ples plný různých známých osobností, tak přeci jen spoustu z nich jsem nepoznal anebo i neznal. Byl jsem překvapen, že Karlos Vémola je stejně vysoký jako já, myslel jsem, že je větší, jeho manželka Lela nevypadala tak plastikově jako na fotografiích. Karlos měl na sobě lesklý oblek a bylo na něm vidět, že se v něm necítí dobře.
Na chodbě jsem potkal i Tomáše Rosického s jeho manželkou. Ta nemůže zapřít, že byla II. vicemiss. Oběma jim to slušelo. Na schodech jsem se málem srazil s Nelou Boudovou, slušelo to i Sise Sklovské a paní Dejdarová byla velmi elegantní. Jejího manžela jsem zahlédl jen zezadu. Na začátku plesu bylo mezi fotografy velké pozdvižení při příchodu Báry Nesvadbové.
Na parketě jsem zaznamenal i herce Marka Němce, zejména kvůli jeho svítícímu motýlku. Potěšilo mě, že když jsem tančil se svou krásnou partnerkou, tak nás od stolu sledoval a evidentně se mu náš tanec líbil. Pochvaly se nám dostalo asi od čtyř osob v závěru plesu na chodbě. Ples jsme opouštěli kolem půl třetí ráno, kdy už se zavírala Smetanova síň a program běžel už jen ve vedlejších sálech do šesté ranní.
Odnesli jsme si, kromě dárku v podobě lahve vína pro pána a růže pro dámu, hlavně nezapomenutelný zážitek. Zároveň i poznání, že i celebrity jsou jen lidé se svými přednostmi a chybami, a že se od "běžných lidí", kromě své slávy, vlastně nijak neliší.
V každém případě jsem rád za tento ples, zkušenost i zážitek a doufám, že se zúčastním i příštího ročníku anebo vyrazím splnit si svůj sen v podobě Vídeňského plesu v opeře.
Logo: ©Česko-Slovenský ples
