Od čtvrtka 14 hodin Česko přešlo do nouzového stavu. Dneska vláda bezpečnostní opatření ještě zpřísnila. Jsou zavřené školy, restaurace, kadeřnictví a další služby, obchody kromě potravin, drogerie, a základní obslužnosti.
Podle Ministerstva zdravotnictví je v Česku v současnosti 150 případů nákazy novým koronavirem SARS-CoV-2. Přehledná tabulka na stránkách ministerstva zdravotnictví www.mzcr.cz/dokumenty/koronavirus-2019-ncov-aktualni-data_18455_4122_1.html, která ukazovala mezidenní nárůsty nicméně zmizela a nahradila ji nová stránka, která již tak přehledná není. Oč je tato stránka méně přehledná, o to více obsahuje sloupcových grafů, koláčů a spoustu dalších užitečných informací. Proč zmizela původní stránka tak není zřejmé.
Od středy jsou zavřené školy, ve čtvrtek se omezil provoz restaurací, platí zákaz vstupu do rizikových zemí, od pondělí se zastaví zahraniční autobusová, vlaková a letadlová doprava. Občané, kteří jsou v zahraničí, tak musí k návratu do země využít individuální osobní dopravu. Počet nakažených novým koronavirem nicméně den ode dne roste, nabízí se tak otázka, jestli vláda neměla s těmito bezpečnostními opatřeními přijít dříve, jestli nepřichází takříkajíc s křížkem po funuse. Uvedu pro příklad svoji vlastní zkušenost z minulého měsíce.
Je tomu asi tři týdny, co jsem šel na kontrolu do největšího zdravotnického zařízení v České republice, do motolské fakultní nemocnice v Praze, a když jsem zašel v hlavním vestibulu na záchod nestačil jsem se divit. Na těchto záchodech to rozhodně nevypadalo tak, jako že ve světě řádí zákeřná koronavirová epidemie. Marně jsem hledal dezinfekci, stačilo by i tekuté mýdlo, ale ani to zde bohužel nebylo. Nefungoval ani automatický vysoušeč na ruce. Malá potřeba se prováděla do podivného žlabu, který jsem viděl naposled někdy v postkomunistické éře v pivnicích a nálevnách čtvrté cenové skupiny...
Tento odpudivý stav má možná svoje opodstatnění v tom, že má zabránit určitým lidem, aby se zde shromažďovali. Všiml jsem si totiž, že zmizely i lavičky před záchody, které zde při mojí poslední návštěvě ještě byly. Za normálních okolností by člověk pochopil, že se nemocnice brání tomu, aby se zde shromažďovali lidé bez domova, na druhou stranu to bylo pouze 11 dní před tím, než se v Česku objevily první tři případy nakažených koronavirem, a všechna média už dávno naplno informovala o tom, jak se vyvíjí situace v Číně a dalších postižených zemích.
Mediální a informační kampaň z minulého týdne ještě zesílila a Ministerstvo zdravotnictví vydalo letáčky, které byly distribuovány do každé poštovní schránky, do každé domácnosti. Je to úctyhodný výkon, na druhou stranu nechápu, proč týden dva před propuknutím koronavirové nákazy v České republice nevyvíjelo ministerstvo větší úsilí v informační kampani s důrazem na prevenci. Naopak se v ní dopustilo i řady faulů. Za ten nejhorší se ministr zdravotnictví Adam Vojtěch lékařce Soně Pekové telefonicky omluvil. Dostal prý špatné informace od svých lidí ze Státního zdravotního ústavu.
Náměstek ministra zdravotnictví epidemiolog Roman Prymula zase tvrdil, že laboratoř Státního zdravotního ústavu na rozdíl od soukromé laboratoře Tilia vyšetřuje vzorky "mnohem detailněji", což se rovněž ukázalo jako nepravdivá informace, protože soukromá laboratoř prováděla diagnostiku zcela totožnou metodou, ve stejném rozsahu, pouze s tím rozdílem, že toto vyšetření bylo několikrát levnější než v Národní referenční laboratoři. To bylo zřejmě tím posledním důvodem, proč tato soukromá laboratoř dostala od ministerstva na testování koronaviru stopku.
Profesor Roman Prymula jako epidemiolog a lékař molekulárnímu sekvenování nepochybně rozumí, a nemůže se tak vymlouvat na to, že dostal ze Státního zdravotního ústavu mylné informace. Informační kampaň, kterou Ministerstvo zdravotnictví vede, tak utrpělo již několik vad na kráse. Zmizelá tabulka z webu ministerstva proti obvinění z neodborné manipulace s nakaženým vzorkem se jeví jenom jako nepatrná malichernost. Každopádně se zdá, že by se profesor Roman Prymula měl za svůj nepravdivý výrok soukromé laboratoři veřejně omluvit, protože pokud vím, nouzový stav země neznamená, že se člověk nemusí chovat slušně, ale právě naopak, slušnost by v těchto dnech měla být pro všechny na prvním místě, veřejné činitele nevyjímaje...
