Šéf žalobců Pavel Zeman končí, kdo jej v horkém křesle nahradí?

Nejvyšší státní zástupce Pavel Zeman se rozhodl k 30. červnu skončit ve funkci. Svůj krok zdůvodnil tím, že je na něj v poslední době vyvíjen silný politický nátlak ze strany ministryně spravedlnosti Marie Benešové. Ta to odmítá.

„Pociťuji, že v poslední době dochází k poměrně velkému tlaku na moji osobu. Byl jsem zvyklý tyto tlaky snášet, odrážet, čelit jim. Nicméně jsem si uvědomil, že v současné době věnuji velkou část svých sil a času právě odrážení těchto útoků a půtek. Je to čas, který bych měl věnovat státnímu zastupitelství,“ zdůvodnil v pátek Pavel Zeman svůj nečekaný krok, o kterém ministryni Benešovou dopředu neinformoval. „Chtěl jsem, aby to bylo trochu překvapení,“ řekl na vysvětlenou. To se mu dle všeho povedlo, protože ministryně Benešová byla tímto krokem skutečně zaskočená a ještě více ji zřejmě překvapily důvody, které Pavel Zeman uvedl. „Tlaky jsou poměrně velké. Ne že bych byl někdo, kdo by se bál, ale když věnujete většinu času těmto půtkám, tak si myslím, že je to celkem zbytečné.“

Když byl Zeman dotázán, jestli by mohl být konkrétnější, jaké politické tlaky či půtky má na mysli, tak k tomu příliš sdílný nebyl a odkázal novináře na veřejné zdroje, a na otázky, které se v poslední době v souvislosti s ním řešily. Ve veřejném prostoru se objevila informace, že Benešová chystá kárnou žalobu na Pavla Zemana kvůli jeho postupu v kauze Vrbětice ale také kvůli jeho působení na soudce Jana Czernina, když se Zeman snažil urovnat spor mezi svým kamarádem a právě vzdáleným příbuzným soudce. Zeman do tohoto sporu také ze své pozice zasáhl, třikrát se dovolal, došlo k podmíněnému odsouzení dvou úřednic. V tomto případě, kdy byla zpochybněna Zemanova nestrannost, se však nedá o žádném politickém tlaku mluvit, byla to jeho vlastní iniciativa. Podle toho, jak se Marie Benešová vyjádřila pro Právo měla tato kárná žaloba obsahovat obě dvě kauzy. To už bylo na Pavla Zemana zřejmě příliš, a tak se rozhodl odejít se vztyčenou hlavou.

Podle Pavla Zemana se za jeho působení podařilo za deset a půl roku ve funkci udělat státní zastupitelství nezávislým, apolitickým, sebevědomým a efektivním. „Státní zástupci se nebojí a zároveň při své práci zachováváme jednu z hlavních zásad právního státu, totiž rovnost občana před zákonem. Lidově se tomu říká – padni, komu padni.“ Obávám se, že tato slova by dneska podepsal málokdo. Na svém blogu jsem například velmi podrobně referoval o soudním řízení se starostkou Žatce a bývalou senátorkou Zdeňkou Hamousovou. Jenom ve stručnosti: trestní příkaz za řízení v opilosti zněl na 110 tisíc a zákaz řízení, starostka proti tomu podala odpor, u soudu státní zástupkyně požadovala 100 tisíc, soudce Jan Jouza vynesl začátkem roku rozsudek na 90 tisíc. Jelikož se ani jedna strana proti rozsudku neodvolala, tak se rozsudek počátkem května stal pravomocným. Má toto být skutečně příklad sebevědomého státního zastupitelství? Skutečně to dokazuje rovnost občanů před zákonem, a “padni komu padni“?

Sami novináři si začali všímat, že za stejné delikty je v mnoha případech navržen a vyměřen zcela odlišný trest. A samozřejmě se na to nejvyššího státního zástupce ptali. Odpověď se dá vždycky skrýt do různých kliček a háčků o různých podrobnostech případu, nicméně já raději uvedu konkrétní případ muže, který se obnažoval na dětském hřišti. Nafotil jsem ho, fotky jsem zaslal místní samosprávě, která je předala na policii. V tomto případě byli i další svědci, kteří u tohoto muže viděli i další, závažnější věci veřejného pohoršení, nicméně policie záležitost předala na Městský úřad, kde se záležitost řešila jako přestupek. Na jiném místě, v jiném kraji, byl za tento stejný delikt jiný muž odsouzen k trestu odnětí svobody nepodmíněně. Takže ani tento konkrétní příklad určitě není dokladem toho, že jsou si všichni před zákonem rovni, a že platí “padni, komu padni.“ Lidé tento problém nerovnosti před zákonem vnímají jako korupci, která je stále vnímána jako hlavní problém života v Česku.

Na doplnění snad ještě uvedu svojí osobní zkušenost s Pavlem Zemanem, respektive s Nejvyšším státním zastupitelstvím. V polovině prosince roku 2017 jsem Pavlu Zemanovi napsal kvůli jedné záležitosti, o pár dní na to jsem absolvoval výslech kvůli zařazení mojí osoby mezi podezřelé z loupežného přepadení Komerční banky v Podbořanech a Kadani. A začátkem roku 2018 jsem z Nejvyššího státního zastupitelství obdržel odpověď na prosincové podání, která byla zaslána obyčejnou poštou. Státní zástupkyně JUDr. Lenka Chmelová mi sdělila, že k mému podání nejsou příslušní, a že tato záležitost byla postoupena Okresnímu státnímu zastupitelství v Lounech. Když jsem následně upozornil, že mi tato zpráva měla být zaslána do datové schránky, bylo mi následně sděleno, že dne 3.1.2018 na Nejvyšším státním zastupitelství datové schránky nefungovaly, tudíž to jinak nešlo. Podle mých informací však “odstávka“ trvala pouze od 1.1.2018 do 2.1.2018. Ale i kdyby na Nejvyšším státním zastupitelství datové schránky nefungovaly ještě 3.1.2018, neopravňuje je nic, aby mi byl dopis zaslán obyčejnou poštou. Na obálce je navíc datum 4.1.2018, což je datum, kdy datové schránky již v každém případě musely fungovat a nebyl tak žádný důvod zasílat mi dopis obyčejnou poštou.

Snad abych ještě tento neslavný příběh dokončil. Jelikož jsem vyslovil podjatost Okresnímu státnímu zastupitelství v Lounech, tak se následně do této věci vložilo Krajské státní zastupitelství, které tuto záležitost postoupilo na Krajské státní zastupitelství v Plzni, kde tato věc nějakou dobu spočívala a teprve v druhé polovině června roku 2018 jsem ze státního zastupitelství obdržel zprávu, že vlastně vůbec není jasné, z jakého důvodu jsem byl mezi podezřelé dvojitého loupežného přepadení zařazen (pachatel byl již mezitím dopaden a usvědčen). Přesná formulace státního zástupce zněla: „..., přičemž nemohu posoudit na základě jakých informací a jakými myšlenkovými pochody došla policie k tomu, že byste mohl být z prověřované loupeže podezřelý.“ Pokud to neví státní zástupce, já tím méně. Ale že by tato slova vyznívala nějak sebevědomě, to se, myslím, říct rozhodně nedá. Je to samozřejmě velice tristní a vůbec nevím, jak napasovat tento případ na slova Pavla Zemana o nezávislém, sebevědomém a efektivním státním zastupitelství, stále mi to totiž nějak nepasuje.

Na druhou stranu Pavel Zeman několikrát skutečně projevil osobní odvahu. Nebál se znovu otevřít kauzu Čapího hnízda, nebál se odmítnout pozvání na Pražský hrad, a údajně sehrál i jistou roli při vyšetřování vrbětické kauzy, která ho v posledním roce podle jeho slov ještě přiměla k tomu, aby ve své funkci nejvyššího státního zástupce setrval. Nebýt toho, svůj odchod by zvažoval už dříve. O tom, že Pavel Zeman o svém konci ve funkci šéfa žalobců uvažoval již delší dobu, svědčí také to, že vloni kandidoval na soudce Evropského soudu pro lidská práva ve Štrasburku. Zeman také připustil, že deset let je dlouhá doba, a že začal hledat nové výzvy. Kdo jej ve funkci nahradí, zatím není vůbec jasné. Pokud nebude do 30. června vybrán žádný nástupce, Nejvyšší státní zastupitelství povede současný náměstek Igor Stříž jako statutární zástupce. Zdá se však, že ministryně Benešová bude navzdory výzvám opozice, aby výběr nechala až na novou vládu, navrhovat nějaká jména z řad současných nebo bývalých státních zástupců. Hovoří se o bývalém olomouckém státním zástupci Romanu Kafkovi, nebo o bývalém pražském vrchním zástupci Stanislavu Mečlovi.

Otázkou však ale také zůstává, zda v době, kdy vrcholí kauza Vrbětice a také kauza Čapího hnízda, vůbec někdo pár měsíců před volbami projeví o tento post zájem...