Profesor Klaus označil středeční rozhovor s reportérem ČRo Krocem za skandální. Podal stížnost jak na Radu ČRo, tak na RRTV. Skandální a nepřiměřená je však především Klausova narcistická reakce, že měl dát redaktorovi pěstí...
Profesor Václav Klaus sám sebe s oblibou označuje za společenského vědce, navíc se honosí nejvyšším akademickým titulem u nás, titulem “profesor“. Při středečním rozhovoru pro Český rozhlas Klaus čelil nepříjemným otázkám, které se týkaly údajné půjčky Sovětskému svazu na přelomu osmdesátých a devadesátých let ve výši 1,3 miliardy amerických dolarů (informaci přinesly Hospodářské noviny), kdy byl Klaus strážcem státní kasy. Rozhovor však nedokončil a po několika minutách ze studia odešel, při tom si na adresu redaktora Vladimíra Kroce neodpustil vulgární poznámku. To je pro společenského vědce, akademika a profesora už dosti velké faux pas, ale Klaus zašel ještě dál.
V dalších dnech se Klaus vyjádřil, že měl redaktoru Krocovi raději uštědřit pěstí, ale že to neudělal, protože je srab ("hovňousek"), a protože už stárne (Klausovi bude zanedlouho 80 let). Takové vyjádření je u exprezidenta Klause skutečně zcela nepřijatelné. A to nejméně ze dvou dobrých důvodů. Za prvé, je to vyjádření, které očerňuje celou akademickou obec, protože to vypadá, že akademici nejdou pro nějaké to silné slůvko nebo ránu daleko. A Klaus jako profesor je vrcholným představitelem akademické obce. Za druhé, je to zpráva, která měla velký dosah do společnosti, a někteří si ji mohou vysvětlit tak, že řešit takto nějaké rozdílnosti názorů je vlastně docela správná a normální věc, protože to říká uhlazený profesor Václav Klaus. Společnost se vlivem koronaviru velmi rozdělila a takovéto výroky pouze přilévají olej do společenského ohně.
Vlastně ani nevím, proč se Klaus označuje za společenského vědce. Daleko více by mi takové označení sedělo na jeho odvěkého rivala a také již osmdesátníka Petra Pitharta. Pithart po mém soudu odvedl docela dobrou práci na tom, jak zmapoval společnost a společenské události v roce 1968 a po něm, a stejně se věnoval roku 1989 a následným devadesátým létům. Mimochodem také se dost věnoval osobě Klause, jako výbornému marketérovi, který dokázal přesvědčit lidi, aby uvěřili kupónové privatizaci, která měla přispět k tomu, abychom se rychle přiblížili Západu. Což jak víme, se ale nestalo. Zatímco Pithartových prací si vážím, protože to jsou skutečně cenné autentické záznamy ilustrující určitou dobu, není mi známá žádná podobná Klausova práce, která by ho ospravedlňovala v tom, aby se nazýval společenským vědcem.
Klaus se totiž otázkám, které se týkají transformace devadesátých let vyhýbá jako čert kříži (důvody k tomu není třeba asi nijak vysvětlovat). Záměrně se věnuje pouze populistickým tématům jako byla před několika lety migrace, v době koronaviru se zviditelňoval nenošením roušky, různými konspiračními teoriemi kolem, apod. To je na společenského vědce zoufale málo. Očekával bych, že jeho institut, který nese jeho jméno, se bude vážně věnovat ekonomickým a společenským tématům, že bude publikovat v prestižních ekonomických časopisech, či možná bude vydávat nějaký vlastní titul. Ze společenského vědce Klause tak zbylo pouze to, že má nějaké přednášky na Vysoké škole ekonomické. Mnohem více energie Klaus dává do politického dění a do jeho komentování. A v tomto ohledu mu už nerozumí opravdu téměř nikdo.
Chvílemi mluví o spojování SPD a Trikolóry, chvílemi o tom, že by se rád stal tváří nějaké nové politické strany, která by se postavila všem a vyhrála volby. Asi tomu už nerozumí ani jeho vlastní syn, který se stáhl z vedení Trikolóry. Klaus starší však svoje počínání zdůvodňuje tím, že mu píší nespokojení občané, že to jsou stovky a tisíce emailů od lidí, kteří nemohou uvěřit tomu, jaké věci se to dějí ve vládě a žádají ho, aby s tím něco udělal, aby zasáhl. Snahu profesorovi Klausovi nelze upřít, snaží se strhávat pozornost na sebe, jak jen to jde. Jenže Klaus při tom také rád šlape po ostatních. Občas si rýpne do předsedy ODS Petra Fialy, že je prostě slabý a "nemá na to", jindy pronese uštěpačnou nadávku na adresu redaktora Českého rozhlasu, a korunuje to tím, když se následně vyjádří, že mu měl dát raději pěstí.
A to už je za hranou slušného chování. A také za hranou té konzervativní, slušné a mírné politické síly, kterou Klaus tak rád vždycky reprezentoval a všem dával celý život za vzor. Vulgarity a útočení je v politice přece dost, takže přicházet s takovými výroky je jenom nošení dříví do lesa, které nikomu neprospěje, a naopak mnoho lidí si z toho může vzít negativní vzor.
