Proč nevěřím doktorům

Kardiovaskulární onemocnění (KVO) čili onemocnění srdce a cév patří mezi nejčastější příčinu úmrtí v Evropě a v USA. Česká republika se s téměř šedesáti tisíci úmrtími ročně řadí na špici tohoto neslavného žebříčku, toto číslo odpovídá zhruba jedné polovině všech úmrtí u nás a KVO tak jsou daleko před druhou nečastější příčinou úmrtí, kterou jsou nádorová onemocnění. Všechna nádorová onemocnění dohromady se sedmadvaceti tisíci úmrtími ročně představují kolem 23% úmrtí, čili o celou jednu polovinu méně než je tomu u onemocnění kardiovaskulárních. Většinu kardiovaskulárních úmrtí si vyžádá ischemická choroba srdeční (ICHS) a až za ní je cévní mozková příhoda (CMP). Jenom v Evropě na tyto choroby ročně zemře údajně na čtyři milióny lidí a není tak divu, že se mluví o epidemii. Mezi hlavní rizikové faktory patří vysoký krevní tlak, vysoký cholesterol, kouření, nevhodná životospráva a nevhodná strava. A právě o těch dvou posledních bodech bych chtěl nyní promluvit. Jsem totiž přesvědčen o tom, že doktoři v tomto ohledu dávají svým pacientům zcela zavádějící rady.

 Například člověku po infarktu myokardu bývá častokrát naordinována nízkocholesterolová dieta bez vajec, bez másla a pokud možno i bez mléka. Místo toho jsou vyzdvihovány margaríny, které jsou označovány jako zdraví prospěšné, protože neobsahují tolik tuku jako máslo a narozdíl od něj obsahují vyšší podíl nenasycených mastných kyselin, které srdci prospívají. Mnozí lidé ve snaze vyhnout se dalším zdravotním problémům tuto dietu skutečně dodržují, přestávají jíst vejce, majonézy a saláty, které je obsahují, máslo začnou považovat téměř za sprosté slovo, jogurt mohou jenom ten bez tuku a bohužel také bez chuti a když náhodou snědí kousek sýru, mají potom ještě dva dny špatné svědomí.

 Samozřejmě, že doktoři též nařídí omezit sůl, která zvyšuje krevní tlak. Takže takto naordinovaná dieta se dá bez nadsázky označit jako nemastná a neslaná. Lékař je konečně spokojen, ale pacient neví co má jíst. Margarín se v této tristní situaci může zdát jako dobrá alternativa, jak si alespoň trochu “omastit“ život. Jenže právě margaríny, což jsou vlastně ztužené jedlé oleje, obsahují transmastné kyseliny, které cévám škodí zdaleka nejvíc. Většina evropských zemí má přísné limity na obsah těchto jedů v margarínech a pokrmových tucích a v USA je chtějí nově zcela zakázat, neboť tam pochopili, že dopad těchto jedů na zdraví a úmrtnost obyvatel je velmi negativní. U nás žádné limity pochopitelně nejsou, takže si tady každý může prodávat co chce.

 Mimochodem věděli jste, že třeba Rama má jiné složení u nás a jiné v Německu nebo Rakousku? Je to kvůli spotřebitelským preferencím. Pamatuju si, že když jsem před mnoha lety jezdil k babičce na prázdniny, že mi tuto lahůdku mazala k snídani na chleba. Roztírá se prý lépe než máslo a má prý výbornou chuť. Co bylo na její umělohmotné chuti tak výborného jsem však dodnes nepochopil. Díval jsem se před chvílí na stránky Ramy a zjistil jsem, že obsah tuku je v tomto margarínu 60% a přesto ho výrobce doporučuje na “krátkodobé smažení“.

 Problém je v tom, že převážnou část ze zbylých 40%, které nejsou tuk, tvoří voda a tak bych chtěl vidět odvážlivce, který by smažil na oleji v kombinaci s vodou. Kdyby Vám to začalo tak nějak prskat, výrobce by Vám jistě řekl, že to nebylo náležitě “krátkodobé“ a tím pádem jste se nedržel návodu k použití. Pokud se Vám přece jenom na tom něco podaří usmažit, můžete si být celkem jistí, že jste tím obsah transmastných kyselin ve výsledku ještě navýšili, neboť transmastné kyseliny vznikají nejen ztužováním (hydrogenací) olejů ale též jejich přepalováním.

 Ztužené tuky to nejsou jenom margaríny, přidávají se dneska do pečiva, do zmrzlin, do mazacích sýrů, do šlehaček ve spreji, zkrátka všude tam kde mohou nahradit dražší máslo. A víte jak poznáte, že nějaká kobliha, plundra či croissant obsahuje ztužené tuky? Většinou jsou to ty, které se dopékají z mražených polotovarů, to Vám může napovědět, a potom když takový koblih sníte, zůstane Vám v puse na patře taková těžko definovatelná umělohmotná chemická vrstva, podivná hmota, které se člověk jenom těžko zbavuje. Pokud Vám taková pachuť v puse zůstane, můžete si být jistí, že Vámi právě pozřený koblih obsahoval ztužený tuk.

 Chyba je v tom, že stejně ochotně jako se tento tuk lepí na patro v ústech, se lepí i na stěny cév, které se tak zužují a ztenčují  a dochází k ateroskleróze neboli kornatění tepen, což je velmi závažné, nicméně nijak to nebolí, příliš se to neprojevuje a může to vyústit náhle infarktem nebo mrtvicí. Ztužené tuky jsou vlastně takoví tišší zabijáci, kteří pomalu zanášejí cévy, ulpívají na jejich stěnách a postupně tělo devastují. Proč tedy lékaři před jejich používáním nevarují, zatímco varují před používáním celkem zdraví prospěšných potravin, mi není jasné.

 Ale abych nemluvil stále jenom o této otázce, uvedu na závěr ještě dvě jiné doktorské rady, které mi přijdou trochu od věci. Lidé, kteří prodělají například mozkovou příhodu, dostávají častokrát radu, aby zcela omezili alkohol, přičemž se ve většině studií ukazuje, že mírné pití alkoholických nápojů má na cévy příznivý vliv. Znám jednoho člověka, který po mrtvici zůstal částečně ochrnutý a na radu doktorů přestal úplně pít, přičemž kouření vůbec neomezil. Každý ať si udělá úsudek sám, jestli je pro cévy horší těch pár piv nebo jedna krabička cigaret denně.

 Někteří doktoři jsou však schopní ve své bezbřehé fantazii zajít ještě dál a při určitých obtížích jako je třeba ekzém Vám naordinují dietu s takzvaným nearomatickým kořením. Žádné nearomatické koření bohužel neznám, dokonce i sladká červená paprika má dle mého názoru určitou vůni a myslím si, že menší či větší aroma má zkrátka úplně každé koření. Nebo ať na rovinu řeknou, které to koření je podle nich nearomatické, ať je jasno. Z důvodů, které jsem se zde snažil popsat, se držím hesla, že nejlepší doktor je ten, kterého vůbec nevidíme, moc doktorům nevěřím a pokaždé když začnou mluvit o nemastné, neslané a nearomatické dietě bez jediné kapky alkoholu, si myslím raději své.