S blížícím se koncem roku a s nastupující novou vládou se objevují otázky, jaké budou priority České republiky nejen v příštích letech ale i desetiletích. Jak to bude s energetickou soběstačností a s takzvanou udržitelností...
Transformační model, který zde fungoval v uplynulých třiceti letech, je již vyčerpaný a je potřeba začít se bavit o nových prioritách pro příští období. Tvrdí to výzva, kterou podepsali úspěšní čeští podnikatelé společně se zástupci byznysu a svazů. Úspěch dosavadní transformace je zjevně polovičatý, slibovali jsme si, že po třiceti letech od Sametové revoluce doženeme Západ, a to především pokud jde o životní úroveň a také pochopitelně platy. To se ale nestalo. Nastavit správně priority na další roky je tak velmi důležité, abychom Západ doháněli rychleji než dosud. Čtyřstránková výzva obsahuje konkrétní témata jako je místní určení daní, podpora kapitálového trhu nebo zaměstnanecké akcie. Designovaný premiér Petr Fiala považuje tuto výzvu za podnětnou a podpořil ji. Podle výzvy by hlavními pilíři druhé transformace české ekonomiky měly být tyto tři priority: česká značka, otevřená společnost a udržitelnost.
Pokud se jedná o českou značku, tak samozřejmě pro malou otevřenou ekonomiku, kterou je Česká republika, jde především o důraz na export. Největší český exportér a zaměstnavatel Škoda Auto v jedné právnické osobě sice není dávno českou firmou, ale pravdou je, že značka Škoda je stále česká. Výše uvedenou výzvu podepsal i jediný český člen sedmičlenného představenstva Škoda Auto Martin Jahn. Předseda představenstva Thomas Schäfer se navíc v rámci koncernu posune na pozici předsedy představenstva značky Volkswagen. Celý koncern se tak trochu otřásá v základech, protože kvůli přechodu na elektromobilitu, se začalo mluvit o masivním propouštění. Nový německý kancléř Olaf Scholz chce, aby do roku 2030 jezdilo v Německu patnáct milionů elektromobilů. Nejsem si ale jistý, zda zahraniční zákazníci kupují škodovky proto, že se jedná o českou značku. Spíše jde o to, že se jedná o automobily s německou kvalitou. Videa, na nichž je vidět, jak se po sundání značky Škoda objeví znak Volkswagenu, se svého času stala virálním hitem internetu. Česká značka je tedy důležitá (výzvu podepsali i majitelé známých značek KOH-I-NOOR, Linet, Avast, Brit, a další), ale její vliv nelze přeceňovat, domnívám se, že stejně důležitou prioritou bude vysoká kvalifikovanost a vzdělání. Pokud toto zaměstnavatelé u nás naleznou, nebudou mít důvody odcházet jinam a budou ochotni platit. I to by se mohlo stát jakousi českou značkou. Ministerstvo průmyslu a obchodu by proto mělo každopádně více zapracovat na Národní soustavě kvalifikací, a měly by se více podporovat technické obory.
Pokud jde o otevřenou společnost, zde se jedná především o potřebu kvalifikovaných pracovníků z jiných zemích, které naše ekonomika není schopná obstarat z vlastních zdrojů. Jinak je ale otevřená společnost velmi ošemetné téma, protože o multikulturalismu toho už bylo napsáno hodně, ale ze zkušeností jasně vyplývá, že příliš nefunguje, což například mimo jiné přiznala i dneska již bývalá německá kancléřka Angela Merkelová. Je lepší se poučit od druhých než opakovat stejné chyby na sobě. Mimochodem za šestnáctileté éry Merkelové se v Německu narodilo více dětí než je českých občanů dohromady. Tato generace již nebude zatížená poválečným stigmatem a bude mít pochopitelně značnou ekonomickou sílu. Pro Česko to má samozřejmě určitou výhodu, protože Německo je pro český export velice důležité. Na druhou stranu, pokud se rozdíl mezi životní úrovní v Česku a Německu k sobě nebude rychlým tempem přibližovat, může to mít na Českou republiku do budoucna negativní dopady. Pokud se tedy jedná o otevřenou společnost, domnívám se, že do budoucna bude stejně důležitá bezpečnost, která je u nás na velmi dobré úrovni, Česko je stále jednou z nejbezpečnějších zemí na světě. Nejsou zde žádné “no-go“ zóny a prioritou by mělo být, aby tomu tak bylo i na dále. Protože pokud jednou taková zóna vznikne, velice těžko se s tím dá něco dělat, těžko se navrací k původnímu pořádku. Příliš otevřená společnost naopak může vést k rozvoji paralelních kultur, které nakonec mohou vést k hlubokému společenskému rozkolu. Investice do vnitřní bezpečnosti se tak státu rozhodně vyplatí.
A pokud se jedná o takzvanou udržitelnost, to je zase velké téma, protože se stále hledá, co to vlastně ta pravá udržitelnost je. V nejužším, progresivním pojetí, kterým se rozhodlo jít Německo, udržitelnost znamená obnovitelné zdroje, elektromobilitu, odklon od uhlí a od jádra, obchod s emisními povolenkami, zkrátka Green Deal... Nový německý kancléř Scholz si dal za cíl, aby do roku 2030 v Německu nebyla vyráběná žádná elektrická energie, jejímž zdrojem je uhlí. A dále se domnívá, že jaderná energie není čistou energií a neměla by být považována za udržitelnou. Pokud by se však tento názor v rámci Evropské unie do budoucna změnil, bylo by možné i na jadernou energetiku čerpat různé dotace, což je pro dostavbu Dukovan celkem podstatné. Osobně se domnívám se, že stejně jako je udržitelná jaderná energie, existuje i udržitelná těžba, apod., nicméně, důležitější než takzvaná udržitelnost je pro Česko do budoucnosti především soběstačnost, a to nejen ta energetická, ale například i technologická. Je nešťastné, že Česko musí na dostavbu Dukovan vypisovat zahraniční tendr. Pro představu, Čína má dneska vlastní kosmický program, a při tom před třiceti lety nám technologicky nesahala ani po kotníky. To potom může být ve vládě deset ministrů pro vědu a výzkum, ale pokud nejsou konkrétní výsledky, konkrétní projekty s konkrétním zadáním, tak je to pořád jenom akademická debata u šálku čaje. Při tom víme, že jsou u nás vyspělé technologické firmy, které například dodávají součástky do dopravních letadel, apod.
Bývalý premiér a nynější guvernér České národní banky Jiří Rusnok dokonce uvedl, že by Česká republika měla kvůli energetické soběstačnosti postavit další jaderné bloky. V tom případě by ale podpora vědy a výzkumu měla směřovat k tomu, aby toho byla taky technologicky schopná. Nejedná se o kosmický program, ale pouze o dostavbu elektrárny. Získané know-how by se samozřejmě dalo zúročit výstavbou v dalších zemích. Jak se říká, kdo chvíli stojí, už stojí opodál. V technologiích toto přísloví platí samozřejmě dvojnásob. Podpora technického vzdělání a vědy je tak pro Česko do budoucna jednoznačnou prioritou, skutečností totiž zůstává, že Česko se může jako malá otevřená ekonomika v globálním světě uplatnit pouze tehdy, pokud bude schopné nabídnout vyspělé know-how, a produkty s velkou přidanou hodnotou.
