Prezidentská debata Trump vs. Clintonová neměla jasného vítěze

Druhá televizní debata mezi prezidentskými kandidáty Donaldem Trumpem a Hillary Clintonovou přinesla zřejmě nejzajímavější podívanou v americké historii těchto debat. Výsledek byl nakonec smírnější než se na začátku mohlo zdát.

Po pátečním zveřejnění jedenáct let starého videa, na němž se Donald Trump machistickým způsobem vyjadřuje o ženách, se v americkém St. Louis nečekalo na nic jiného než na to, jak si v druhé televizní debatě se svou protikandidátoku Clintonovou povede. Trumpovi se ještě před začátkem debaty dostalo mnoho negativních ohlasů jak z veřejné, tak umělecké sféry, ale nečekaně také od jeho vlastních spolustraníků z republikánské strany.

Clintonová si byla dobře vědoma své momentální výhody a tak se logicky snažila všemožně obracet pozornost k tomuto videu z roku 2005, v němž Trump v zákulisí popisuje svůj neúspěšný pokus svést nějakou vdanou ženu, přičemž přiznává, že byl neúspěšný, na druhou stranu ale ukazuje, že nevázané navazování kontaktů s opačným pohlavím mu není cizí, a že neváhá využívat svého postavení, aby ženy sváděl. Nutno však poznamenat, že i Trump byl velmi dobře připraven.

Předně se ještě před touto debatou veřejně omluvil za vulgarity, které vůči ženám pronesl a jeho žena Melania přišla s prohlášením, že jí slova jejího manžela velice pohoršují, ale že její manžel není žádným násilníkem ani sukničkářem. Potom Trump, vědom si toho, že tato dvě prohlášení jsou jenom malou náplastí, přišel do protiútoku a shromáždil ženy, které byly nějakým způsobem sexuálně obtěžovány bývalým americkým prezidentem Billem Clintonem, manželem Clintonové.

Je samozřejmě otázkou, jestli bylo férové, vytahávat milostné aféry manžela své protikandidátky nebo jestli to bylo podpásové, ale pravdou je, že si bývalý prezident Clinton se současným kandidátem Trumpem v tomto směru v ničem nezadal a v mnohém ho asi i předčil, jinými slovy Amerika po procesu mezi Clintonem a Lewinskou, v němž se rozebíraly i všemožné detaily jejich sexuálního vztahu, může jenom těžko předstírat, že by jí uniklý sprostý rozhovor miliardáře v něčem ještě výrazně mohl překvapit.

Politická korektnost však velí jednoznačně k vyjádření pohoršení, což se také stalo a jak jsem již zmínil, stalo se tak také od Trumpových spolustraníků, například od bývalého kandidáta na prezidenta McCaina přišla tvrdá kritika, ale možná že se v ní do určité míry kompenzovalo i to, že se Trump, který nebyl ani na vojně a vyhnul se i odvodu do Vietnamu o senátorovi McCainovi, který byl naopak ve Vietnamu zajat a vězněn, nevybíravě vyjádřil, že skuteční hrdinové se zajímat nenechávají, čímž proti sobě poštval značnou část americké veřejnosti, která tradičně k veteránům zaujímá vlastenecký vztah.

Trump se tak na vlastní kůži přesvědčuje o pravdivosti přísloví, že kdo seje vichřici, sklízí bouři, a jelikož ve své kampani stačil pozurážet kdekoho, tak není divu, že sklízí rovněž značně vyhrocené ohlasy, mezi které se zařadil i herec Robert De Niro, který si vůbec nebral servítky a nazval Trumpa psem, čunětem a dokonce vyjádřil touhu, že by mu chtěl dát pěstí do obličeje. Prezidentská volba se tak stává velmi vyhrocenou až agresívní, ale pokud vzpomeneme na naši první prezidentskou volbu v roce 2013, tak ani ta se nevyhnula mnoha agresívním výpadům a to dokonce ani mezi umělci.

Přesto nebývá zvykem, aby vlastní spolustraníci takovýmto způsobem vyjadřovali nepodporu svému kandidátovi, který vzešel z jejich primárek, toto je něco nového i na americké poměry. A zde se domnívám, že Trump naráží na svůj největší hendikep, kterým v těchto volbách trpí, totiž že na rozdíl od své sokyně nikdy nezastával žádnou veřejnou funkci, ta byla minimálně ministryní zahraničních věcí. Nikdy nebyl ani kongresmanem ani senátorem, a je tak vůbec s podivem, že se stal hlavním kandidátem republikánské strany. Nakonec i ve zmíněné první české prezidentské volbě se ukázalo, že voliči poslali do druhého kola kandidáty, kteří nějakou veřejnou funkci v minulosti již zastávali.

Trump pochází čistě z podnikatelské a mediální sféry, a to je pravděpodobně hned jeho druhý velký hendikep. Zdá se, že lidé jsou mnohdy ochotni u politiků odpustit trochu více než u podnikatelských či mediálních magnátů. U politiků se tak nějak dopředu předpokládá, že nebudou zcela po morální stránce na výši, a tak se jim ledacos dopředu odpouští. A nemusíme zůstávat jenom u bývalého amerického prezidenta Billa Clintona, ale můžeme zamířit i do vlastních řad, například na Mirka Topolánka v Berlusconiho vile na Sardínii, nebo na nevěry dalších premiérů Paroubka či Nečase.

O tom, že propojování podnikatelského, mediálního a politického světa není úplně bez problémů, jsme se mohli přesvědčit i u nás po sobotních krajských volbách, kdy se zdá, že mnohé koalice v krajích vznikají proti vítěznému hnutí ANO, což sice do značné míry popírá výsledek voleb, ale na stranu druhou na tom není nic nelegálního. Ale zpět k předvolební debatě mezi Clintonovou a Trumpem, která neměla jasného vítěze. Nakonec Clintonová ve svém posledním slovu nepřímo popřela, že by Donald Trump byl machista.

Poslední otázka na oba kandidáty totiž zněla, co považují na druhém za nejlepší stránku, Clintonová odpověděla, že to je Trumpova rodina, která je velice spořádaná, pevná a jednotá, a že to o Trumpovi o něčem v dobrém svědčí. Je přesto velice pravděpodobné, že američtí voliči za čtyři týdny ve volbách nakonec upřednostní Hillary Clintonovou, a to nikoliv proto, že je žena, nebo že je to kandidátka za demokratickou stranu, a dokonce ani ne proto, že by Donald Trump byl machista, ale zkrátka pragmaticky pouze proto, že má nějaké zkušenosti ve veřejné funkci...

Nominujte autora do ankety Bloger roku

Autor: David Evan | pondělí 10.10.2016 21:18 | karma článku: 15,19 | přečteno: 598x