Překračuje Klausova Výzva proti imigraci zákon? 5.díl

Výzva proti imigraci zdá se býti definitivně pohřbená. V Institutu Václava Klause ji nelze podepsat, a to dokonce ani v altánku na zahradě, ačkoliv na www.protiimigraci.cz je deklarováno, že to v pracovní dny každopádně možné je.

Pondělí bývá pracovní den, tak už to nějak na tom světě chodí. Každopádně v Institutu Václava Klause dnes měli zavřeno. Snažil jsem se poctivě zvonit hnedka několikrát na zvonek, abych se dostal na zahradu, kde stojí altánek, který údajně skýtá jedinenečou možnost podepsat protiimigrační výzvu, alespoň tak se to deklaruje zde na protiimigraci.cz.

Nějak jsem zatoužil tuto Výzvu uvidět a možná i nahlédnout do podpisových archů, abych se přesvědčil, že šedesát tisíc podpisů, kterými se chlubí na výše uvedených amatérských stránkách, nejsou vymyšlené ani fiktivní. Musím se nicméně přiznat, že jsem vůbec neuspěl, a že mi tak nebylo umožněno, abych další fiktivní podpis připojil.

Je celkem jedno jakým způsobem jsem chtěl tuto výzvu sabotovat, ale byl jsem neskutečně rozčarován z toho, že jsem se nedokázal do altánku přes zavřenou branku dostat. Při tom se zdál být tak blízko, skoro na dosah ruky. Zvonil jsem tedy dál a dál na zvonek, který nesl originální označení “ZVOŇTE ZDE“ a nakonec, přiznám se, dostal jsem se do tak těžké frustrace, že jsem prozvonil všechna tlačítka najednou. Ani to se nesetkalo s úspěchem.

Musím nicméně říct, že jsem byl zaskočen tím, že jsem v okolí za celou dobu nespatřil nikoho, kdo by měl stejný úmysl jako já. Očekával jsem davy lidí, kteří se budou snažit dostat dovnitř jenom aby mohli připojit svůj podpis a tím zachránit budoucnost naší republiky a jejích dětí. Mohli by potom se zdviženým prstem říkat stejně jako Václav Klaus v novém vydání jistého týdeníku “Já jsem Vám to říkal!“ Inu po bitvě je každý generál.

Byl jsem z toho v naprostém šoku. Výzva proti imigraci přece jasně říká, že žijeme v přelomové době pro Český stát a při tom zde nebylo nikoho, kdo by si to uvědomoval. Obešel jsem celý Institut kolem dokola, abych se přesvědčil, že to není možné. Někde přece musí být nějaký dav lidí lačnící výzvu podepsat a dostat se tak do dějin jako ti, kteří to říkali. Ve skrytu duše jsem doufal, že tu bude aspoň nějaký ten autobus s důchodci, kterým bylo přislíbeno, že za svůj podpis dostanou když ne oběd tak aspoň svačinu.

Neviděl jsem však vůbec nikoho. Jakoby se v této přelomové době vůbec nic nedělo! Vedle dětského hřiště jsem narazil konečně na nějakého muže sedícího na lavičce, kterak zcela nezúčastněně něco píše na svůj mobilní telefon. Byl jsem z toho celého obrazu tak zdrcen, že jsem se zmohl jenom na jedinou otázku: „Nevíte, prosím Vás, jestli je dneska v Institutu otevřeno?“ Jeho odpověď na sebe nenechala dlouho čekat a byla velice omračující, řekl totiž zcela nepochopitelně: „Nevím!“

Samozřejmě, že takovýto průběh mojí návštěvy jsem vůbec neočekával a nechtělo se mi s tím vůbec smířit, začal jsem tedy lovit na internetu alespoň nějaké telefonní spojení, abych mohl zavolat a zeptat se, kdy bude možné výzvu podepsat. Konečně jsem našel nějaká čísla a odvážil jsem se zavolat nejprve na pevnou linku. Bohužel nikdo se mi neozval, tak jsem zkusil aspoň číslo na mobilní telefon, takové pěkné číslo, určitě se někdo ozve, myslel jsem si. Ale ani toto číslo mi vůbec nepomohlo.

Tak jsem to zkoušel v průběhu dne ještě několikrát ale úspěchu jsem se nedočkal. Bylo to opravdu hrozné, nikomu bych to nepřál. Chtěl jsem přece jenom připojit další vymyšlené jméno, nic víc a nic míň. Podařilo se to přece už údajně tisícům lidí, tak proč ne mně?

Musel jsem to nakonec vzdát. Otočil jsem se k brance zády, nechal jsem tam i altánek s Institutem a vykročil jsem nazpět. Až teď jsem si všiml, kolik psích exkrementů se v blízkosti branky nachází. Byly doslova na každém kroku, a to přesto že stojan s papírovými pytlíky na psí výkaly stojící před brankou byl prominentně naplněn k prasknutí.

Neměl jsem však již sílu je posbírat, a tak jsem je tam musel všechny bohužel nechat. Snad je posbírá někdo jiný, já to ale určitě nebudu. Byl jsem totiž zklamán tím, že webové stránky na www.protiimigraci.cz jsou klamavé a neříkají nám pravdu. V altánku nebyla vůbec žádná výzva. Nebylo vůbec možné se dostat na zahradu, natož tam něco podepsat. Dobře, tak nakonec už řeknu, jak jsem se chtěl podepsat, chtěl jsem se podepsat jako Santa Klaus, North Pole.

P.S.: Samozřejmě, že jsem měl na mysli město North Pole na Aljašce a ne skutečný Severní pól. Tam totiž podle všeho Santa vůbec nebydlí a tím pádem by to byl podvod.