Dopis, doručený v roce 1942 do slánské továrny Palaba na výrobu baterií, je stále tak trochu záhadou, výročí je ale důležité, operace Anthropoid přinesla mrtvé na jedné straně, aby umožnila život milionům na straně druhé...
Reinhard Heydrich zemřel 4. června 1942 v Praze na Bulovce na následky zranění, které utrpěl při atentátu, jenž vešel do dějin jako operace Anthropoid. V noci už ale gestapo zatýkalo v Lidicích rodinu Horákových a Stříbrných. Dostalo se na ně z výslechu devatenáctileté Anny Maruščákové, která byla zatčena kladenským gestapem po té, co jí byl do zaměstnání ve Slaném doručen dopis od Václava Říhy, který byl z Vrapic. Říha v dopise naznačuje, že měl něco společného s atentátem, a že spal toho dne na Čabárně. Čabárna je malá osada, která leží kousek od Vrapic, jenom přes kopec. Někdy je tento dopis označován jako nevinný nebo milostný, ale ani jedno z toho není příliš příhodné. V dopise stálo toto:
Drahá Aničko! Promiň, že Ti píši tak pozdě, a snad mě pochopíš, neboť víš, že mám mnoho starostí. Co jsem chtěl udělat, tak jsem udělal. Onoho osudného dne jsem spal někde na Čabárně. Jsem zdráv, na shledanou tento týden, a pak už se neuvidíme. Milan.
Ten dopis byl doručen do práce, kde Maruščáková pracovala a byl údajně napsaný na stroji. Navíc Říha se v něm vydává za někoho jiného, za Milana. Je to krátký, strohý dopis, který postrádá atributy milostného dopisu, protože to vypadá, že se s dívkou rozchází. Další věc, která dokládá, že se nejednalo o klasický milostný dopis, je uvedená adresa. Dopis byl primárně adresovaný na továrnu Palaba, kde Maruščáková pracovala, a tak se stalo, že ho továrník Pála otevřel. Na dopise údajně nebylo uvedené celé jméno Maruščákové, byla tam pouze v rohu obálky značka "Anička, číslo 210". Teprve podle kartotéky zjistil, že se jedná o Maruščákovou. Považoval ho za možnou provokaci, a tak ho předal českým četníkům, kteří ho předali na kladenské gestapo. Následně si gestapo přijelo pro Maruščákovou domů a následoval krutý výslech, při kterém se dostalo na Říhu alias Milana a také na Lidice, protože Maruščáková vyřizovala v Lidicích vzkaz od Říhy, že syn Horákových je v Anglii v pořádku.
Zatčen byl ihned po té i Václav Říha a výslech ukázal, že si všechno vymyslel, tedy až na rodinu Horákových a Stříbrných, jejichž synové skutečně bojovali v bitvě o Anglii. Tím byl osud těchto rodin zpečetěn. Rodiny byly popraveny 16. června na střelnici na okraji Prahy v Kobylisích, kde je dodnes památník. O osudu Lidic se rozhodlo až při pohřbu Heydricha v Berlíně, Hitlerovi to měl navrhnout K. H. Frank a 10. června nad ránem vrazili nacisté do spící obce u Kladna a následně Lidice vypálili. Muži nad 15 let byli zastřeleni u Horákova statku a ženy s dětmi byly převezeny do Kladna, kde došlo k násilnému odebrání dětí.
Lidické ženy byly odtud deportovány do ženského koncentračního tábora Ravensbrück, ze kterého se řada z nich po válce už bohužel nevrátila. Neslavně skončili i Václav Říha a Anna Maruščáková, kteří byli popraveni 24. října v Mauthausenu. Továrník Jaroslav Pála byl po válce v roce 1947 mimořádným lidovým soudem odsouzen na doživotí, bylo mu dáno za vinu, že dopis otevřel, i když byl určen do soukromých rukou, a že ho předal četníkům s upozorněním, že se jedná o atentátníka na Heydricha. Pála svého jednání litoval a několikrát žádal o prominutí trestu. K tomu ale nikdy nedošlo. Zemřel ve slovenském vězení v roce 1963 ve věku 81 let.
