Práce není pouhá komodita 1.díl

Dnešní jubilejní 50. blog na serveru iDnes.cz bych rád věnoval polemice ke včerejšímu vysílání pořadu Máte slovo na ČT a rád bych tímto vyvrátil jisté ekonomické účelové nepravdy a polopravdy, které tam bohužel zazněly.

Píše se mi to nicméně velice těžko, protože Pavla Kohouta jsem vždycky považoval za ekonoma, který vidí trochu dál než za nejbližší roh. Jenže jak se zdá, tak i pro něj příkrý pragmatismus znamená o něco víc než ekonomická věda. Neříkám, že pragmatismus a ekonomie se musí nutně vylučovat, jenom tvrdím, že pokud se to s ním přehání, může se člověk dopustit řady ekonomických chyb, nepřesností a faulů.

Včerejší téma pořadu Máte slovo s Michaelou Jílkovou neslo podtitulek: Jsou Češi levnou pracovní silou? a na dvou protilehlých stranách byli zástupci zaměstnavatelů a zástupci zaměstnanců, kteří mezi sebou vedli diskuzi, která byla více či méně excitovaná. Nedopřál jsem si tolik potěšení, abych se díval na celý pořad, ale jisté fragmenty mě přesvědčily, že pohledy těchto dvou stran se liší především v tom, jak se dívat na jistou ekonomickou veličinu, totiž na práci.

Je celkem jasné, že zaměstnavatelé a zaměstnanci se v pohledu na práci vždycky budou lišit. Pro ty první to je prostředek ke generování zisku, pro ty druhé to je způsob obživy, za kterou pobírají odměnu, které se říká, světe div se, mzda. Každá z těchto stran má prostě zájmy, které jsou protichůdné a proto musí hledat nějaký kompromis, nějaký konsensus. To, co ale nemohu přijmout, je okolnost, aby ekonom, za kterého se jako absolvent ekonomické fakulty rovněž považuji, prohlašoval jisté polopravdy či dokonce nepravdy, které jsem ve včerejším pořadu zaslechl.

Každý absolvent jakékoliv ekonomické fakulty ví, že existují výrobní faktory, mezi které se řadí 3 hlavní faktory: půda, práce a kapitál. Při tom se někdy přidává ještě čtvrtý, takzvaně doplňkový faktor, přírodní bohatství. V tomto kontextu určitě stojí za zmínku, že půda a práce se označují jako primární, neboli prvořadé faktory a kapitál se označuje jako sekundární (druhotný) faktor. Toto dělení má nepochybně svojí logiku a vychází z toho, že pokud máte kapitál a postavíte továrnu, tak vám to není k ničemu, pokud v ní nebude nikdo, kdo by odváděl nějakou práci, “sprostě“ řečeno, kdo by pracoval.

Navíc je každému jasné, že abyste tu továrnu vůbec postavili, musíte nějakou tu kvalifikovanou pracovní sílu najít, najmout a zaplatit. Jednoduché a srozumitelné. Ekonomická věda je jednoduchá a podle nejnovějších poznatků dává přednost práci před kapitálem. Samozřejmě že se najdou nějací rádoby ekonomové, kteří toto budou rozporovat a říkat, že bez kapitálu to nejde, zatímco s kapitálem se práce dá vždycky “koupit“.

Problém je v tom, že je to pravda zase jenom napůl. Práce totiž není komodita, jak jsem již říkal, je to hlavní výrobní prostředek a neexistuje nic jako nějaká světová cena práce, narozdíl od toho jak tomu je u ropy, zlata, zemního plynu, uhlí, pšenice, cukru či rýže. Čili kvalifikovaná pracovní síla je úplně jiná ekonomická proměnná než jsou nějaké ty komodity, které se běžně obchodují. Pojímat práci jako komoditu nebo jako zboží je z tohoto hlediska jasný ekonomický nonsens.

Přesto se Pavel Kohout v pořadu vyjádřil v tom smyslu, že práce je pouze vedlejší produkt podnikání. Jinými slovy, pokud by tu nebyli podnikatelé, kteří dávají lidem práci, nebylo by snad práce ani třeba. Opět je to pouze polopravda a hrubé zjednodušení, ekonomicky je to bohužel velice nepřesné, je to jasný ekonomický podpásový faul. Přestože by někdo mohl namítat, že přece existuje trh práce neboli pracovní trh, kde se střetává nabídka s poptávkou, a práce se tak zdá být pouhým zbožím, je to zase velký omyl. Práce má (nejen) v ekonomické teorii zcela jiné postavení. Nejlépe snad bude si uvést zase nějaký ten příklad.

A uvedu příklad, který je znám z židovské kultury. Většina lidí souhlasí s tím, že naše kultura vychází z nějakých těch židovsko křesťanských tradic, takže to bude příklad velice příhodný. Žid se mohl nechat najmout jako námezdný dělník a fungovalo to tak, že ráno přišel někam na trh a tam si dojednal práci na daný den, ať už to byla práce na nějaké stavbě či na vinici nebo na poli. Dojednal si samozřejmě i mzdu a když přišel večer, jeho zaměstnavatel ho musel vyplatit a nesměl mu jeho mzdu zadržet ani do druhého dne, takový byl zákon. Byl to celkem logický zákon, protože práce byla odvedena v určitý den a tak musela být v ten samý den zaplacena. Druhý den začínalo všechno nanovo s vyrovnanými účty.

Čili postavení zaměstnance a zaměstnavatele bylo velice přiměřené. Tento starověký příklad se může zdát někomu poněkud odtažitý, nicméně ukazuje na společenskou hodnotu práce v nějaké kultuře, která je pro nás do značné míry příbuzná. Naše kulturní prostředí rovněž zná zákoník práce a zákony, které by měly zaměstnance chránit, včetně například předpisů ohledně bezpečnosti práce, atd. A ekonomie je v neposlední řadě věda společenská a měla by všechny tyto věci brát v potaz a nebrat odtažitě v úvahu pouze jedno jediné hledisko.

Tím se dostávám k tomu, že ekonomie se nemůže vytrhovat ze společenského kontextu, protože potom by to už nebyla společenská věda ale pouze akademická pavěda. Stejně tak pokud někdo společenský rozměr v této vědě nechápe nebo nechce chápat, tak to není ekonom ale pouze ekonomický nedouk. Je tedy dosti patrné, že příkrý pragmatismus ekonomii škodí a škodí evidentně i mnoha ekonomům, kteří jsou ještě zaslepeni různými starými pořádky a nejsou proto bohužel schopni vidět věci tak, jak se mají...