Ministr Marcel Chládek počítá s tím, že za pět let bude povinná maturita z matematiky. Důvodem má být to, že matematika rozvíjí logiku a další schopnosti a dovednosti, které jsou nezbytné pro život. Dotkne se to nejspíše už dnešních deváťáků, jak si asi všichni prváci, kteří letos v září nastoupili na střední školy oddychli...no hlavně, aby někdo nepropadl, to by ho potom mohlo mrzet hned dvakrát! Přimělo mě to zavzpomínat na dobu minulou, kdy jsem sám maturoval a dobrovolně jsem si maturitu z matematiky zvolil. Byl jsem ale naprostou výjimkou, protože kromě Marečka, o kterém nikdo nepochyboval, že z matematiky maturovat bude, jsme mohli být tak ještě tři: já, Karel a Pelcička. Takže dohromady čtyři.
Z toho, že maturoval Karel však učitel matematiky žádnou radost neměl. Karel totiž proslul tím, že rád vymýšlel vlastní postupy. Při písemné práci tak většinou spotřeboval větší množství papíru než ostatní. Správného výsledku se však většinou nedobral. Učitel matematiky, kterého jsme měli od prvního ročníku, měl zpočátku pro mladého matematika pochopení a trpělivě se probíral všemi jeho matematickými pochody, které na papíře zanechal, ale jelikož množství chyb bylo dosti veliké a řada pochodů se nedala bez dalších indicií rozklíčovat, brzy to pana učitele přestalo bavit a pokud výsledek nebyl správně, tak jeho dlouhé litanie rovnou škrtal. Karel tak při písemkách proslul legendárním hodnocením 5+, plus mělo být povzbuzením za snahu.
A tak to Karlovi velice rozmlouval a snažil se mu vysvětlit, že matematika pro něj není správná volba. Tím se dostávám k tomu, že maturita není zkouškou jenom pro studenty, ale také pro učitele. Ve čtvrtém ročníku to začne být naprosto zřejmé. Učitel si začne svých maturantů více hledět, začne s nimi více pracovat než s ostatními, což ti ostatní většinou velmi rádi uvítají. Začnou se tvořit skupiny podle toho, kdo z jakých předmětů maturuje a celé to začne připomínat přípravu před bitvou. Učitel se stává vůdcem, který své studenty vede do zkoušky ohněm, ale sám si klade otázku jestli při této zkoušce obstojí. A tak se musí ptát, jestli ten Karel na to má nebo nemá a jestli by neměl oslovit učitelku fyziky, aby ho přemluvila a Karel maturoval z jejího předmětu.
To ovšem v konceptu povinné maturitní zkoušky z matematiky už nebude možné a učitel se tak bude muset připravit na situaci, že ve třídě bude mít takových Karlů třeba dvacet. A to je velmi frustrující, protože matematika je obor, kde se toho nedá moc vymyslet, pokud si k ní nevytvoříte od začátku pozitivní vztah. A pozitivní vztah k matematice měl v naší třídě málokdo, zatímco většina, která ji nesnášela, nás maturující, považovala za blázny a podivíny.
A podotýkám, že za blázny nás měli i mnozí premianti a premiantky třídy, pečliví hoši a dívky, jejichž sešity z matematiky byly vzorné s výstavní úpravou bez škrtání, přehledné jako matematické tabulky, výsledky dvakrát příkladně podtrhané s okraji rovnějšími než samotná pravítka. Ovšem ani jejich vzorné sešity nemohly změnit nic na tom, že matiku prostě "nedávali". Tento pojem je poměrně trefný, neboť vyjadřuje to, že přes veškerou snahu a úsilí vynaložených na pochopení určité látky, paměťová stopa v mozkových závitech zbyla minimální, ne-li nulová.
A toto se domnívám je třeba respektovat, neboť někomu matematika do hlavy prostě nepoleze, i když si vezme doučovací hodiny navíc se soukromým učitelem. Je podle mého názoru taky nutné vzít v úvahu to, že jsou i takoví studenti, kteří když slyší větu: "Nechť X je elementem reálných čísel a Y je elementem...", tak přestávají vnímat a jdou na ně pomalu ale jistě mdloby. A to neříkám jako nadsázku, protože u mnohých studentů se k matematice vyvinul přímý fyzický odpor, a tím, že bude u maturity povinná, se dá předpokládat, že tento odpor bude ještě silnější.
Ačkoli si ministr školství a neúspěšný kandidát do Senátu může myslet něco jiného, já jsem přesvědčen o tom, že matematika je obor jako každý jiný. Nevidím důvod, proč by měla být upřednostňována před jinými obory, před obory jako jsou zpěv, hraní na flétnu, kytaru či klavír, před rétorikou, cvičením na bradlech, estetickým cítěním či plaváním. Maturita přece znamená dospělost a proto se jí říká zkouška dospělosti a já se domnívám, že člověk by měl být schopen prokázat svou zralost v mnoha různých oborech lidské činnosti a ne jenom v tom, o kterém si někdo myslí, že je to ten nejdůležitější nebo nejnezbytnější předmět na světě.
Přestaňme si prosím nalhávat, že dospívající se stane dospělým, je-li schopen vyjádřit definiční obor logaritmické funkce, či vysvětlit rozdíl mezi sínusem a kosínusem. Nestane. Naopak tím můžeme řadu talentů přibrzdit nebo rovnou zničit. Řada nadaných studentů, kteří vynikají v jiných oborech, nebude schopna svůj talent rozvíjet dalším studiem, protože neprojde přes síto matematiky. Možná tak přijdeme o vynikající lékaře, umělce či vědce. A právě to je ten tragický omyl povinné maturitní zkoušky z matematiky. Mimochodem, maturitu z matematiky letos nezvládla celá jedna čtvrtina studentů.
Nakonec jsem z maturitní zkoušky z matematiky dostal dvojku. Vytáhl jsem si otázku n-faktoriál, pro neznalé faktoriál se značí vykřičníkem ! a platí jenom pro přirozená čísla. Příklad jsem spočítal bez chyby, ale nebyl jsem si jistý jestli je nula faktoriál roven nule: 0!=0, nebo jestli je roven jedné: 0!=1, správná odpověď je možnost číslo dvě, tedy že 0!=1, ale zde docházíme k schizofrenii, neboť jedna faktoriál je roven rovněž jedné, tzn. 1!=1 a tady bych si dovolil tvrdit, že pokud 0!=1 a zároveň 1!=1, potom platí, že 0!=1!, což dává jen chabý smysl.
Mohu nicméně zcela odpovědně říct, že od té doby jsem faktoriály v životě nikdy nepotřeboval. A dokážu si velmi živě představit situaci, že se bez nich obejdu až do konce života. A dokonce vím i to, že matematika mnohdy podporuje spíše nelogiku než logiku, spíše posiluje komplikovanost než jednoduchost. Nakonec je to obor vytvořený lidmi a tím, že se budeme tvářit, že to tak není, tím neprospějeme ani matematice ani studentům, kterým ji budeme povinně nutit.
