Sjezd sociální demokracie potvrdil v čele strany Jana Hamáčka, napověděl, jak to bude s možnou předvolební spoluprácí se zelenými, a také zřejmě definitivně vyřešil otázku předčasných voleb.
Naděje části opozice na předčasné volby, kterými by se mohl odblokovat současný patový stav na politické scéně, a zároveň by se tím vyřadil ze hry prezident Zeman, vzaly definitivně za své. Aby se totiž prezident tímto způsobem obešel, nestačí pouze vyjádřit vládě nedůvěru (čímž by se právě do hry dostal), ale musela by se rozpustit celá Poslanecká sněmovna, a k tomu je potřeba 120 poslaneckých hlasů. Vládní ANO má celkem 78 mandátů, takže k rozpuštění Sněmovny, kterým by se otevřela cesta k předčasným volbám, by bylo potřeba prakticky všech poslaneckých hlasů kromě ANO, a to včetně vládní ČSSD. Kateřina Valachová, která se na poslední chvíli rozhodla kandidovat na předsedkyni sociální demokracie, měla ambici se vůči hnutí ANO více vymezovat a možná ještě před řádnými podzimními volbami spustit s ANO dohodovací řízení. Ve volbě předsedy strany však neuspěla stejně jako Tomáš Petříček, delegáti již v prvním kole potvrdili za předsedu Jana Hamáčka, který získal nadpoloviční většinu, a i zvolením užšího vedení dali najevo, že říjnový termín sněmovních voleb bude zřejmě definitivní.
S potvrzením Jana Hamáčka v čele ČSSD je samozřejmě spokojený i koaliční kolega a premiér Andrej Babiš, který mu ke znovuzvolení poblahopřál. Může jenom tiše závidět, jak to funguje v tradiční demokratické straně se stoletou tradicí, kde je možné, že se o post předsedy uchází najednou hned tři kandidáti, včetně jedné ženy. Vládu možná čeká další rekonstrukce, po té co ve středu skončil Jan Blatný, kterého nahradil Petr Arenberger, se očekává změna na pozici ministra zahraničních věcí, kde by měl Tomáše Petříčka nahradit ostřílený Lubomír Zaorálek. Tím pádem by se uvolnilo místo ministra kultury, které by nejspíše zaujal starosta Náchoda Jan Birke. Jsou to změny kosmetické a ve chvíli, kdy komunisté chtějí vypovědět toleranční patent s hnutím ANO, čímž se vláda ocitne bez stabilní podpory ve Sněmovně, tak vlastně mají velmi slabé opodstatnění. Vláda už totiž nebude moci do Sněmovny přijít bez toho, aniž by si vyjednala podporu dopředu napříč politickým spektrem. Což je možná dobrá zpráva, protože kabinet bude muset více komunikovat a být čitelnější, nicméně ani tak se neočekává, že by vláda do voleb přišla do Sněmovny s něčím zásadním.
Jmenování Petra Arenbergera na Pražském hradě vzbudilo další otázky kolem prezidentova zdraví. Zeman při jeho jmenování seděl a nevstal, ani když Arenbergerovi předával jmenovací dekret, Zemana zlobí nohy dlouhodobě a nyní tedy přiznal, že stav je takový, že je pro něj lepší, aby se chůze raději vzdal. Není to žádná tragédie, všichni to stejně očekávali, a je jedině dobře, že Hrad místo nějakého mlžení nebo vykrucování, tuto zprávu potvrdil. Dosud nejdéle sloužící prezident Spojených států Franklin Roosevelt byl také v pozdějších letech upoután na invalidní vozík, a přesto se jedná o jediného amerického prezidenta, který byl zvolen třikrát za sebou. Prezident Zeman bude také zřejmě spokojen s tím, že po odvolání Blatného, přijde zřejmě i odvolání Petříčka, po kterém před měsícem několikrát volal. Prezident dal nyní také najevo, že ani on o předčasných volbách neuvažuje, nejspíše by v případě vyslovení nedůvěry nechal současnou vládu dovládnout v demisi, i když ústava předpokládá, že by měl spíše jmenovat vládu novou, která by měla přijít se žádostí o důvěru do Sněmovny.
Prezidentovi pochopitelně vyhovuje, že drží opozici v šachu, nyní dal tedy alespoň najevo, jak situaci půl roku před volbami vidí. Opozici nezbude nic jiného než místo nerealistického a populistického vzývání předčasných voleb si všechno pořádně odpracovat. Témat, která může řešit ve Sněmovně, má naštěstí dost, a má také docela dost času, aby se jimi zabývala. Není to jenom Bečva, nebo Faltýnkovy zápisky, jsou to také testy do škol, čínské nákupy s ohledem na zprávu Nejvyššího kontrolního úřadu (NKÚ), atd. Dá se očekávat, že až do parlamentních prázdnin to nebude mít vláda vůbec jednoduché. Na sjezdu ČSSD, který se o víkendu konal, také například zaznělo, že vláda Andreje Babiše je nejhorší vládou od vzniku samostatné České republiky. Soudě dle neutěšeného stavu veřejných rozpočtů, který po sobě zanechá, to je určitě pravda, Česká republika si půjčuje v současnosti velmi draho, více na úroku platí už jenom Maďarsko a Rumunsko. Podle zprávy NKÚ se však na koronavirovou epidemii dá svádět pouze asi polovina schodku rozpočtu. Plán na revitalizaci veřejných rozpočtů však stále chybí, a je zřejmé, že se s tímto nelehkým úkolem budou muset popasovat příští vlády, pro něž se sanace veřejných rozpočtů stane nejdůležitějším úkolem.
Sociální demokracie je nicméně síla, která na českou politickou mapu nepochybně patří. Po těch několika letech po boku hnutí ANO však výrazně zhubla. Pro sociální demokraty to musí být tíživé, když před sedmi osmi lety se jejich strana pohybovala přes dvacet procent, a nyní se potácí kolem pětiprocentní hranice, která je nutná pro vstup do Sněmovny. Ztratila zastoupení v europarlamentu, v tradičně silném Senátu zůstali pouze tři její senátoři a z krajských zastupitelstev byla oranžová barva prakticky vymazána. Možná, že se najde dost těch, kteří si přejí, aby hlasy sociální demokracie v těch příštích volbách propadly. Jenže, čím více hlasů ve volbách propadne, tím více si rozdělí vítězové, a tím více se bude přepočet na jeden poslanecký mandát ohýbat. Na druhou stranu, čím méně hlasů propadne, tím více bude výsledek voleb odpovídat přepočtu na mandáty a bude “spravedlivější“. Tím je volební model v České republice specifický a vzhledem k tomu, že pětiprocentní hranice ve volebním zákonu zůstala, je třeba s ní i nadále počítat. Jestli sociální demokracie spojí síly s nějakým jiným uskupením, zatím jasné není, ale vzhledem k tomu, že předvolební kampaň již oficiálně začala, mnoho času na vyřešení této tajenky nezbývá.
