Ústavní soud rozhodl o tom, že je možné stíhat děti bez platného jízdního dokladu. Toto nepochopitelné rozhodnutí je jenom těžko uvěřitelné a přinese útrapy mnoha dětem, které díky tomuto nálezu ÚS stanou před soudem...
Rozhodnutí Ústavního soudu o možnosti stíhání nezletilých v případě jízdy na černo vypadá jako všechno, jenom ne právní stav. Slova soudce zpravodaje ústavního soudu Jiřího Zemánka pro ČT jsou tak absurdní, že je třeba je dát “na papír“. Zemánek v rozhovoru například řekl, že dítě by se mělo rodiči případně “vzepřít“, pokud s ním rodič nastoupí jízdu s platnou jízdenkou jenom pro sebe bez jízdenky pro něj. Absurdní.
Jak se může dítě vzepřít svému rodiči, se kterým podstupuje banální jízdu městskou hromadnou dopravou? “Tati, koupil jsi mi jízdenku?“ Nebo: “Mami, označila jsi mi jízdenku?“ Otec i matka pochopitelně odpoví, že ano. Proč má nezletilé dítě nevěřit svým rodičům, proč má dítě od rodičů požadovat důkazy, proč se má na dítě přenášet odpovědnost někoho jiného? Proč má být dítě vystaveno následným sankcím. Podle nálezu ÚS to tak nicméně je.
Nepochopitelné. Podle zpravodaje Zemánka se má dítě rodiči “vzepřít“, má si vymínit, aby mu rodič jízdenku prostě označil. Jak si to v praxi představuje opět nevysvětlil. Jenom podotýkám, že pokud státní moc vyžaduje něco, co nelze v praxi dost dobře uskutečnit, jedná se o bezprávní stav. Je to stejné jako kdyby stát chtěl, abyste platili daně, a při tom neemitoval žádné bankovky či mince, neměl žádnou oficiální měnu. Absurdní.
Ale, aby těch absurdit nebylo málo, uvedu jiný příklad. K ústavnímu soudu se tento případ dostal kvůli Plzeňskému dopravnímu podniku, lépe řečeno nechvalně známému Plzeňskému dopravnímu podniku. Představme si následující situaci, ke které v Plzni občas docházelo. Cestující nastoupí do dopravního prostředku, označí si jízdenku, která má časové omezení a podle jízdního řádu očekává, že se během tohoto limitu dostane na místo určení.
Bohužel je zrovna nějaká zácpa, nějaká oprava na komunikaci, a tak tento limit nestačí. Spořádaný cestující tedy vystoupí, koupí si další lístek nebo zbytek dojde pěšky. To je jednoduché. Problém ale nastává ve chvíli, kdy člověk takto uvízne mezi dvěma stanicemi, tramvaj či autobus pomalu pojíždí kvůli nějakým nepředpokládaným komplikacím a Váš limit vypršel, protože cesta mezi dvěma zastávkami, která měla trvat dvě minuty, trvala minut deset.
Co v takovém případě dělat? Plzeňští revizoři takové případy totiž nemilosrdně pokutovali a snad i se škodolibostí kontrolovali takové spoje, kde tento problém nastával. Co tedy má cestující dělat? Má vyskočit z okna nebo zalarmovat řidiče, aby mu otevřel? Opět je to absurdní stav, protože nemůžete jako cestující předpokládat všechny problémy spojené s cestováním, kterých může být docela dost.
Podle nálezu ÚS však revizoři nově ani nemusí pátrat po zákonném zástupci, jestli s ním ve vozidle cestuje. Stíhání dítěte je totiž povoleno, takže přítomnost zákonného zástupce není rozhodující. Rozhodující podle ÚS je názor soudu, před kterým nezletilý stane. Musí totiž posoudit, jestli nezletilý cestující si byl vědom svých povinnosti, či nikoli. Přítomnost rodiče je nepodstatná, zanedbatelná.
Ústavní soud zkoumal případ jedenáctileté dívky, která cestovala se svou matkou v Plzni. Dívka neměla platný cestovní doklad. Okresní soud v Plzni rozhodl tak, že pokud matka cestovala se svou dcerou, dcera odpovědnost nenese. Částku 3,000 Kč, kterou dopravní podnik vymáhal by měl vymáhat po matce, Plzeňský dopravní podnik, který tuto částku požadoval po nezletilé, se s tím ale nespokojil, a obrátil se na Ústavní soud, který mu dal zapravdu.
Představa, že si soud bude nechávat zpracovávat psychologické a další znalecké posudky, že děti budou podstupovat martyrium v podobě těchto “vyšetření“ je naprosto neuvěřitelná. Proč má nezletilé dítě něco takového vůbec podstupovat? Proč má dítě při těchto vyšetřeních podstupovat otázky, které ho nutně musí přivést proti svému rodiči, proti autoritě, kterou přirozeně uznává? Proč má dítě chodit k soudu kvůli tomu, že mu jeho rodič nekoupil lístek na autobus?
Ani na to ÚS příliš neodpovídá. Je to pochopitelně neuvěřitelnější a absurdnější ještě o to, že miliony důchodců mají u nás veřejnou dopravu zcela zdarma a zákon tu tvrdě dopadá na ty nejmenší, které by měl zákon chránit. Nepochopitelné ve světě, kde cestovní kanceláře, hotely a přepravci děti například do dvanácti let neúčtují. Těžko se lze zbavit pocitu, že zákon byl překroucen. Dítě totiž i kdyby si bylo vědomo svých povinností, tak nemá prostředky k tomu, aby těmto povinnostem mohlo dostát, což ústavní soudce Zemánek navíc uznává. Jednoduše nesmí si vydělávat. Opět absurdní stav.
Někdo namítne, proč má rodič nést odpovědnost za dítě, které si nekoupí lístek a místo toho si třeba chce koupit něco jiného. Samozřejmě, ale nález ÚS toto vůbec neakcentuje, naopak, je zcela lhostejné, jestli rodič či jiný zákonný zástupce s dítětem cestuje nebo ne. Všechno dává takzvaně do jednoho pytle, a tak v konečném účtu činí za vše odpovědného právě nezletilého, který nemá zákonné prostředky k tomu, aby si na lístek legálně opatřil prostředky. Dodávám, že v inkriminované Plzni musí platit děti již od šesti let.
Proč se k tomuto nálezu ÚS odhodlal je nasnadě, je to jednodušší. V případě malého černého pasažéra, nebude třeba zjišťovat, kdo je jeho zákonný zástupce, jestli s ním cestuje nebo nikoliv, zkrátka všechno jde prostě za ním. Není třeba zjišťovat řadu dalších věcí, dítě totiž mělo podle ÚS vzdorovat a zbytek už rozhodne soud znaleckými a psychologickými posudky kvalifikovaných soudních znalců, kteří budou dítě zkoumat...
Ústavní soudce Zemánek však nehovořil pouze o nutnosti dítěte se vzepřít. Mluví také například o "povinnosti zaplatit jízdné, byť tím plátcem je ten zákonný zástupce." Otázku pro právníky, když povinný a plátce jsou dvě různé osoby, jestli se dá mluvit o povinnosti v právním smyslu slova, nechávám stranou, každopádně v následujícím streamu je možné se podívat na celý včerejší rozhovor v reálném čase 9:52 až 9:58.
http://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/1096902795-studio-6/217411010111214-studio-6-ii
Nález ústavního soudu je v protikladu s jeho dřívějšími výnosy, které se týkaly například placení poplatků za odpad nebo poplatků za hospitalizaci. V těchto případech ÚS rozhodl, že po nezletilých tyto poplatky vymáhat nelze. Zemánek v rozhovoru dále říká, že hospitalizace dítěte je podmíněna souhlasem rodiče. Zvláštní. Hospitalizaci totiž určuje lékař, v krajním případě i proti vůli rodičů. Třeba i na soudní příkaz.
Ústavní soud by měl mimo jiné sjednocovat platnou legislativu a přispívat k její vnitřní integritě. V tomto případě se jedná spíše o opak. Okresní a krajské soudy ve svých rozsudcích mohou díky tomuto nálezu tápat, budou nuceny vystavovat nezletilé zbytečnému stresu, kterého by mohli být ušetřeni, kdyby tento nález byl v souladu s těmi předchozími...
