Ministryně práce a sociálních věcí Michaela Marksová přichází s návrhem na nový výpočet sociálního pojištění, který rozděluje koalici, takže je možné ho nazvat kontroverzním hned v počátku. Krom toho je také velmi demagogický.
Podle návrhu MPSV by každý měl platit sociální pojištění podle toho, kolik má dětí. Pokud dítě mít nebudete ani jedno, tak se Vám sociální pojištění zvýší o jedno procento, naopak pokud budete mít dvě a více dětí, tak se Vám sociální pojištění sníží v závislosti na počtu dětí až o 6,5%. Vtipné je, že když máte jedno dítě, tak se odvody na sociální pojištění vůbec nezmění. Tedy, pokud jste například zaměstnanec, budete odvádět státu na sociálním stále 6,5% ze svého platu. Tento sociální experiment by měl stát přijít na čtyři miliardy korun.
Vzkaz ministerstva mi v tomto případě vyznívá jako, že když máte například jenom jedno dítě, tak nemáte splněno, a že jedno dítě je prostě málo, proto žádnou úlevu nedostanete. Trochu to připomíná politiku Čínské lidové republiky jednoho dítěte v opačném gardu, protože Čína naopak rodiny s jedním dítětem sociálně zvýhodňovala. Tak podle tohoto návrhu budou zvýhodňovány až rodiny se dvěma dětmi. Což se zdá sice velmi logické, protože česká populace stárne a především lidí v takzvaném produktivním věku neustále ubývá, ale...
Tento návrh nicméně i přes svou logiku vzbuzuje emoce a paní ministryně Marksová si je dobře vědoma toho, že nese svoji kůži na trh. Jedinou silnou kartu, kterou má v ruce, je především v tom, že sociální pojištění plyne především na důchody. Při počtu dvou a více dětí budou rodiče na průběžný penzijní systém přispívat méně než ti s jedním nebo žádným dítětem a zůstane jim tím pádem více peněz na svoje děti, které se do budoucnosti stanou daňovými poplatníky, kteří opět budou přispívat do penzijního systému...
Jistou, sice kostrbatou logiku to má a asi proto se k tomuto návrhu připojili i lidovci, kteří se stále zaklínají tím, jak podporují rodinnou politiku, a tak jim přijde velice dobré, aby lidé a (jejich potenciální voliči) s dětmi měli úlevy na sociálním pojištění. Problém tohoto návrhu je naopak v tom, že je kostrbatý, málo efektivní, byrokraticky náročný, sociálka a mzdové účtárny budou muset pořád hlídat počet dětí v rodinách, při tom počtu asi tří set dětí, které se u nás každý den narodí, tak budou mít plné ruce práce, aby všechno zapracovaly, protože změny budou nastávat logicky u obou rodičů...
K dalším problematickým otázkám tohoto návrhu, které budí rozpaky, jsou etické otázky. Pomineme-li to, že někdo mít děti třeba nemůže a sociální pojištění se mu tak symbolicky zvýší o jedno procento, musíme myslet i na případy, kdy dojde v rodině na tragickou událost. Jak bude stát postupovat v takovém případě? Zvýší rodičům sociální pojištění a je to vůbec etické? Také nelze pominout fakt, že mladí bezdětní lidé, kteří plánují rodinu budou mít nejvyšší možné odvody, tedy 7,5%, což určitě nelze považovat za podporu rodinné politiky.
Z podpory rodin a porodnosti se tak může stát naopak překážka nebo se může dokonce zvrhnout v neuvážené plození dětí v nízkém věku, kdy je člověk na rodičovství ještě nepřipraven. Efektivnost tohoto návrhu je rovněž tristní. Při nějakém průměrném platu a čtyřech dětech se maximální úspora ve výši 6,5% rovná jenom několika stovkám na jedno dítě měsíčně. Proč je nutné kvůli pár stovkám měsíčně dělat takový humbuk, měnit zákony, které jsou už tak dost složité, nadále znejišťovat zahraniční investory, kteří časté změny v daňové a sociální soustavě kritizují, ale také účetní, kteří se musí každý měsíc učit nové zákony, dělat kontrolní hlášení, atd.?
Proč je nutné navyšovat další byrokracii, která bude neustále kontrolovat, kdo má kolik dětí? Nebylo by snad lepší a hlavně jednodušší redistribuovat tyto prostředky nějakým přímým, adresným způsobem nebo zkrátka a pouze úlevou na daních, společným zdaněním manželů, atd.? Proč je třeba kvůli ambicím jednoho ministerstva, které se snaží zakrýt a omluvit svoji nečinnost v jiných sociálních odvětvích, rozklížit celý sociální systém?
Tento návrh je skutečně velice ambiciózní. Jenom škoda, že ministerstvo nebylo stejně ambiciózní v případě živnostníků, kteří si celý život platí mnohdy jenom minimální zákonné odvody a v důchodu tak budou brát mnohem méně než ti, kteří celý život pracovali byť za minimální mzdu nebo ti, kteří nepracovali vůbec. Místo toho, aby se ministryně snažila o legislativní úpravu této sociální disproporce, tak napsala všem živnostníkům dopis, aby si zvýšili odvody na sociální pojištění, nebo že budou na stará kolena brát nízký starobní důchod, který u minimálních odvodů činí kolem pěti tisíc korun...
Živnostníci zkrátka nejsou v tomto státě prioritou a nelze na nich získat žádné politické body. Návrh ministerstva práce tak budí více rozpaků než případných kladných ohlasů. Práce na tomto ministerstvu se pravděpodobně jenom předstírá, protože zákon o sociálním bydlení, který slibuje už tři roky se opět o nejméně jeden rok odkládá. Místo toho vznikají tyto prapodivné pahýly, které místo toho, aby něco řešily, naopak vzbuzují další sociální a etické otázky, čtyřmiliardový deficit ve státním rozpočtu nevyjímaje...
