Na Štědrý den jsem šel na poslední chvíli nakoupit do obchodu a cestou kolem řeky jsem si všimnul, že na břehu jsou dvě labutí mláďata. Signalizovalo to něco nedobrého, protože mláďata pokud je všechno v pořádku, se většinou drží skupiny. Rozhodl jsem se, že cestou zpět koupím nějaké pečivo a přijdu té záhadě na kloub. Nakoupil jsem rohlíky a šel jsem krmit. Mláďata odmítala potravu a nechala si všechno sežrat od kachen a ostatních labutí. Všiml jsem si, že obě mláďata mají zlomená křídla. Jednomu trčela z křídla přímo kost. Člověk přemýšlí, jak se má v takové situaci zachovat a jak se to mohlo takovému mláděti přihodit. Byl Štědrý den kolem tří hodin odpoledne. Pro tyto dvě mláďata však tento den příliš dobrý nebude, bylo mi jasné.
Mé zděšení však nemělo mít ještě konec. Na nedaleké hrázi jsem uslyšel hlasitý plesklavý zvuk, byla tam labuť, která několikrát plácla křídlem o hladinu, když jsem přišel blíž zjistil jsem, že se topí. Vždycky na chvíli hlavu vynořila a potom se zase potopila. Zavolal jsem městskou policii. než dorazila hlídka, labuť už byla mrtvá a její bezvládné tělo leželo na hrázi. Strážníci se o ni tedy moc nezajímali a svou pozornost obrátili k mláděti s otevřenou zlomeninou křídla, které bylo na břehu. Na odchyt labutě však nebyli vyškolení a tak jenom zavolali na dispečink. Než odjeli, řekli mi, že s tím nic nemůžou dělat, a že městský veterinář o tom už týden ví. Tak hezký Štědrý večer!
Nepřekvapilo mě to příliš, neboť minulý rok jsem řešil podobnou anabázi s jinou labutí, která měla poraněnou nohu a tento městský zvěrolékař o tom věděl a řekl, že s tím přiletěla a že s tím zase odletí. Měl jsem o tom jisté pochybnosti a tak jsem ji odvezl do útulku pro poraněné ptactvo. Tam mi bylo řečeno, že by určitě uhynula, protože byla velmi slabá. Druhý den na Štěpána jsem se vydal na řeku udělat pár snímků. Všiml jsem si, že některé labutě mají jisté deformity krku a hlavy. Labutí mláďata se držela dál od skupiny a nepřijímala potravu. Ještě, že je dneska takové teplo, jinak by už asi uhynula, běželo mi hlavou. Na hřišti jsem našel vyškubané labutí peří, od mláděte. Dějou se tady divný věci říkal jsem si.
Dneska jsem šel zase kolem a labutí mládě se zlomeným křídlem bylo zase na břehu, snažilo se zahřát tím, že si zobák strkalo do peří na zádech. Odmítalo potravu a tak na příbuzné zbylo víc, na hrázi ležela opět mrtvá labuť, ale nebyla to ta samá, co se utopila na Štědrý den, protože ta už tam na Štěpána nebyla. Mláďata se zlomenými křídly se držela zpátky od skupiny a jelikož dneska a včera byla daleko větší zima, předpokládám, že jejich osud bude brzy zpečetěn a na hrázi bude opět ležet mrtvá labuť, mládě.
Vloni mi jedna paní říkala, že když venčila psa, její pes v křoví vyčmuchal nějaké zbytky peří a vnitřností po labuti. No tak někdo tady asi likviduje labutě, ale dokud někoho nechytnete přímo za ruku, můžete mít podezření a důkazů kolik chcete a nic vám to není platné. Utrpení těchto zvířat je v těchto zimních měsících obrovské. Ale městský zvěrolékař o tom přeci ví. Když jsem strážníkům říkal svoji zkušenost s labutí z loňského roku, jak zvěrolékař řekl, že s tím přiletěla a že s tím zase odletí, mladší z nich lakonicky poznamenal, že s tímhle tato labuť už asi neodletí. Nehledě na to, že ty labutě nikam nelétají, protože to je jejich zimoviště.
Je to dosti smutný vánoční příběh o lidském hyenizmu. A někdo možná jenom mávne rukou a řekne, že to je jenom příroda. Ale není také pravda, že člověk, který se považuje za pána tvorstva a tedy nejvyšší stupeň v přírodě, by měl mít na přírodu ohledy? Já se domnívám, že to jeho úkolem je a že pokud toho není schopen, nebude takový člověk ochoten ani pomáhat druhému člověku. A pokud člověk není schopen pomoci druhému člověku, těžko také pomůže nějakému trpícímu zvířeti. Tak to je začarovaný kruh, nebo spíš spirála, spirála do pekla.
Jedním z důvodů proč nemusím pana Babiše je právě to, že se rozhodl ve svých továrnách na smrt zvětšovat utrpení zvířat. Chce produkovat více masa. Andrej Babiš na svých farmách likviduje i krokodýly. Byznys je byznys. Babiš velmi lobuje za zemědělce a za dotace a za biopaliva, to je o něm dobře známo. Neslyšel jsem ale, že by příliš loboval za důstojný život zvířat. Například v sousedním Polsku Ústavní soud zakázal rituální porážky zvířat, které vyžadují židé a muslimové. Zvíře se nechává vykrvácet za plného vědomí a nejčastěji se zardousí vlastní krví. V ČR mají židé a muslimové na tento způsob porážky uzákoněnou výjimku.
Zajímavý je v tomto ohledu názor novináře Martina Komárka, poslance zvoleného za ANO 2011. O rituálních porážkách psal již v roce 2004 v Reflexu. Zde cituji: "Nemyslím, že dnes je důvod se tohoto zvyku (rituálního zabíjení - pozn. autora) držet. Je to jako když jdete pouští, schováváte si láhev vody, šetříte s ní, pomalu upíjíte. A pak jste z pouště venku, vody je všude dost, ale vy si pořád schováváte svou láhev vody, šetříte s ní, pomalu upíjíte, a ještě z toho máte svátost."
Zdá se tedy, že pan Komárek nemá pro rituální způsoby zabíjení přílišné pochopení. Ale rovněž se zdá, že pan Babiš nemá příliš velké pochopení pro pana Komárka. Vadila mu přeci ta jeho dovolená ve Španělsku. Takže se nedá předpokládat, že by tento názor pana Komárka v hnutí ANO byl většinový, spíše naopak. U nás se tímto způsobem údajně zabíjí jenom drůbež, ostatní košer maso se k nám prý dováží z Vídně. To nic ale nemění na tom, že v řadě zemí je tento způsob zabíjení zakázaný. Kromě již zmíněného Polska též v Nizozemí a Skandinávii nebo ve Švýcarsku.
Ono se řekne jenom drůbež, ale zvíře před smrtí velice trpí, protože visí za nohy hlavou dolů a bez jakéhokoli omráčení mu je podříznuto hrdlo respektive v případě zmíněné drůběže amputována hlava. Není to vůbec humánní. Mám určitou chovatelskou zkušenost s chovem slepic a dokonce i s chovem drůbeže, která se u nás na výkrm používá nejčastěji, tedy s plemenem Ross 308. Vloni na podzim jsme koupili tuto slepici z velkochovu, neměla křídlo, z čehož je vidět jak se ve velkochovech s těmito zvířaty zachází. Máme ji na zahradě dodnes a mohu říci, že toto plemeno patří mezi mírumilovné a velmi klidné, je schopna snášet daleko větší vejce než jsou ta klasická, takže vejce kolem sto a více gramů nejsou žádnou výjimkou.
Toto plemeno je ale velmi náchylné na různé choroby a jeho odolnost je značně omezená. Proto kuřata také dostávají do krmení nejrůznější chemii, včetně antibiotik. Největším problémem bývá ochrnutí končetin v důsledku encefalomalcie, které vede postupně až k úhynu. Říká se, že toto plemeno roste příliš rychle a tak nohy nejsou schopné zvládat takový nápor. Je to samozřejmě lež. Tento stav je důsledkem hypovitaminózy E neboli nedostatečnosti vitamínu E, který je obsažen v tucích. Nedostatek tohoto vitamínu potom vede k ochablosti, třesu končetin, ochrnutí většinou na jednu nohu jako při mrtvici, kuřata také často stáčejí hlavu na jednu stranu a nemohou ji narovnat a podobně. Osobně jsem všechny tyto projevy viděl a dle mého názoru si nemůžete být nikdy jisti, jestli kuře které kupujete, nemělo alespoň nějaké počínající příznaky této nemoci, za to si můžete být jisti, že do sebe dostanete část chemie, které kuře během svého krátkého života sezobalo.
S tímto závěrem se budu pomalu loučit, neboť mám pocit, že jsem napsal všechno, co jsem chtěl. Přeju všem do nového roku jen to nejlepší a také to, abychom se nedali opít rohlíkem. Jsem přesvědčen, že u nás žije mnoho dobrých, poctivých a pracovitých lidí, kteří se rohlíkem opít nenechají. Je ale také dost těch, kteří za úplatu nebo vidinu svého vlastního prospěchu, staví svoje zájmy nad zájmy ostatních. Zdá se mi ale, že druhá skupina v poslední době vítězí nad tou první. Doufám tedy, že v tom příštím roce dojde k pozitivnímu zvratu tohoto vývoje. Rád bych věřil tomu, že to bude zásluha i pana Babiše a jeho hnutí, ale vpravdě tomu příliš nevěřím...
