Jak si Lubomír Zaorálek povídal o budoucnosti a soběstačnosti českého zemědělství

Nový volební lídr za ČSSD Lubomír Zaorálek využil žní, aby si popovídal o budoucnosti českého zemědělství a naší soběstačnosti. Možná se dostal i na to, že část české úrody končí v zahraničí, konkrétně třeba v Německu...

Lubomír Zaorálek zavítal do Olomouckého kraje, aby v Prosenicích pomohl při žních. Připomněl si tak vzpomínky na své dětství, když zde jako malý se svým otcem při žních přijížděli a pomáhali. Svezl se na kombajnu značky New Holland a později s různými zemědělci a potravináři probíral otázku budoucnosti a soběstačnosti českého zemědělství a jeho konkurenceschopnost. K jakému závěru došel nám už jeho twitterový účet příliš neříká, zastavil se nicméně i v úspěšném závodu na výrobu müsli tyčinek. Můžeme předpokládat, že návštěva to byla plodná, a že letošní úroda obilí se dá hodnotit jako dobrá. Jižní Morava je na tom sice o poznání hůř, sucho způsobilo zemědělcům značné ztráty, ale co se dá dělat, globální oteplování si nevybírá, státy na jihu Evropy trpí ještě víc.

Lubomír Zaorálek na videu říká, že to, co ho při návštěvě zajímalo, "byla výroba potravin, obilí a ovoce v ČR, a co dělat pro to, abychom byli schopni do budoucna zajistit produkci základních potravin." S tím globálním oteplováním, respektive suchem toho do budoucna asi moc neuděláme, budeme muset najít nějaký způsob, jak s vodou šetřit, či jak zavlažovat zemi, aby nedocházelo k půdní erozi, ale i tak to bude boj na dlouhé lokty, na druhou stranu, co můžeme udělat hned, "abychom byli schopni do budoucna zajistit produkci základních potravin", je nevyvážet zbytečně českou úrodu z českých polí za hranice.

I já jsem si totiž povídal, potkal jsem jednoho známého, který jezdí kamionem, a tak jsem se ho zeptal, kam teďko jezdí, jestli do Anglie, Holandska, či Francie a on mi na to odpověděl, že jezdí jenom kousek do Německa, 250 km tam a 250 km zpátky, do Lipska nebo do Bamberka, a že je to pohodička. Člověk by si tedy myslel, že se budou z Česka do Německa vozit nějaké ty průmyslové produkty s vysokou přidanou hodnotou z nějaké té montovny, když už životní prostředí musí kamionovou dopravou trpět, tak ať to stojí za to.

"A co teda vozíš?" zeptal jsem se a čekal jsem, že mě ohromí nějakou hi-tech součástkou, kterou Němci neumí vyrobit (a proto je vyrábějí Češi v německých továrnách v Česku) a on mě velice zklamal, neboť mi sdělil, že vozí obilí.

"Obilí? Vozíš do Německa obilí?"

"Jo, vozím obilí, Němci mají vyšší výkupní ceny, tak se to těm zemědělcům pořád vyplatí, i když zaplatí za dopravu, taky jsem se divil."

"Aha."

Tak to jsem nečekal. Marně jsem si snažil vzpomenout jakou vysokou přidanou hodnotu má obilí. Obilí vlastně není ani základní potravina, o níž pan Zaorálek mluvil, je to teprve vstupní surovina, ze které se ty základní potraviny vyrábějí. Abychom tedy byli schopni zajistit produkci základních potravin a soběstačnost, nezdá se příliš prozíravé prodávat obilí do zahraničí, třeba takoví Japonci to řeší tak, že zakázali export rýže vypěstované na japonských ostrovech, a tím si jsou schopni svoji potravinovou soběstačnost lépe kontrolovat...

Ale nač končit pesimisticky a malovat hned černé scénáře, že nebude chleba, nebo že se bude zase zdražovat. Jednu výhodu to vyvážení obilí do Německa přece jenom má, podle nedávných testů jsou Němci přece schopni vyrábět kvalitnější potraviny, než které se dostávají na naše pulty, takže našince může těšit, že když si v Německu koupí nějakou tu "potravinu", že je kvalitnější a navíc je dost možná vyrobená z českých surovin..