Stalo se to asi před dvaceti lety. Lidická žena Božena Vodrážková se stěhovala se svým synem do Kladna. V té době v Lidicích žilo ještě asi 17 lidických žen, pokud si dobře vzpomínám. Dnes už tam žije jedna jediná.
Boženě Vodrážkové neřekl nikdo jinak než "Boženko". Žila se svým synem Petrem v domě v obnovených Lidicích. Podobný dům dostaly po válce i ostatní lidické ženy, protože se neměly kam vrátit. U domů byly velmi nízké ploty, plůtky, které by se snad daly překročit.
Boženka mi vyprávěla, jak 10. června 1942 nad ránem přišli nacisté a začali systematicky, dům od domu, prohledávat jednotlivé lidické domy, jak začali organizovat plán na vyhlazení obce. V té době jí bylo pouhých osmnáct let a mohla si vzít na cestu jenom jedno malé zavazadlo. Nacisté slibovali, že se za dva dny vrátí zpátky.
Následoval přesun do koncentračního tábora v Ravensbrücku. Kdyby byla jenom o pár let mladší, stihl by jí daleko krutější osud lidických dětí. Poslední žijící lidická žena Jaroslava Skleničková unikla tomuto osudu dokonce jenom o tři měsíce.
V koncentračním táboře v Ravensbrücku narazila Božena (tehdy ještě Brožová) na německé vězenkyně s fialovými trojúhelníky, kterým dozorkyně říkaly "Bibleforscher". Tyto vězenkyně byly v koncentračním táboře kvůli svojí víře a mladá Božena jejich víru během pobytu v Ravensbrücku přijala.
Stěhování lidické ženy z Lidic bylo bizarní, nemám na to moc pěkné vzpomínky. Nastěhovala se se synem na kladenské sídliště do věžáku o dvanácti poschodích. Z Paměti národa za ní byli v roce 2011, když už bydlela na Kladně, a díky tomu si její příběh může každý připomenout.
