Recyklace plastového odpadu se stále jeví jako nejefektivnější způsob, jak s plastovým odpadem nakládat. Jisté možnosti nabízí i termální depolymerizace. Ve spalovnách by měl končit pouze odpad, který nemá žádné jiné využití.
Nedávno se vedla diskuze o tom, jestli je lepší plasty ukládat na skládce anebo pálit ve spalovně. Zastánci skládkování měli hlavní argument v tom, že v budoucnosti se může pro plastový odpad najít využití, může se vyvinout technologie, která tento odpad bude schopná zpracovávat lépe než je toho schopná dnešní doba. Odpůrci zase tvrdí, že skládky nejsou ekologické a jsou již zkrátka připomínkou dob minulých.
A to je samozřejmě také pádný argument. Miliony tun plastového odpadu se dá při tom uložit, aniž by vznikla jediná skládka, nejedná se při tom o žádnou novou technologii, ale o kombinaci toho, co už je v dnešní době dostupné. Uvedu malý příklad, dříve si málokdo uměl představit, že plastová okna nahradí okna špaletová, dneska už je to samozřejmost, plastová okna mají své nepopiratelné výhody, a to především v tepelné a zvukové izolaci, snadné údržbě a dlouhé životnosti.
Daleko větší možnosti skýtá například infrastruktura. Například vodovodní a odpadní roury a trubky se dříve vyráběly z různých slitin, litiny nebo z kameniny, v dnešní "době plastové" by se náhradou tohoto vysloužilého potrubí dalo uložit tisíce tun recyklovaného plastového odpadu. Jenže zde stále existuje velký duh a stará kanalizace ve městech se nezřídka nahrazuje stále kameninovým potrubím. Důvod je mimo jiné také v tom, že toto potrubí je potřeba častěji měnit než plastové, které má takřka neomezenou životnost.
Další odvětví, kde by se daly uplatnit tisíce tun odpadu je stavebnictví, zpracovatelský a automobilový, textilní průmysl, atd. Plastová okna byla dříve novátorským počinem, dneska jsou již běžné plastové dveře, garážová vrata, atd. Možností je celá řada. Snad nebudu označen za ekoteroristu, který tvrdí, že nejlepší nádobí je z plastu. Nicméně, pokud by se všechny tyto možnosti využily, poptávka po plastovém odpadu by pravděpodobně převyšovala nabídku. Stačilo by, aby každý nový produkt musel obsahovat určité procento "recyklátu", stejně jako nafta musí obsahovat určitý podíl "bio" složky z řepky.
Další možností je i proces termální depolymerizace, což je opačný proces, kterým se vyrábějí plasty z ropy. Vzniká tím recyklovaný ropný olej, který se dá využít v průmyslu k dalšímu zpracování. Vývoj vypadá zatím slibně, na jeden kilogram plastového odpadu je potřeba energie zhruba jedné kilowatthodiny, Unipetrol si na zkoušku objednal již několik tisíc litrů tohoto recyklovaného oleje.
Určité možnosti nabízí i 3D tisk, který jako náplň může využívat i plastové filamenty, které se dají rovněž vyrábět z recyklovaného plastu. Cílem je, aby ve spalovnách se spaloval pouze plast, který nemá žádné další využití. Poptávka po plastovém odpadu z Číny klesá, Čína dneska už produkuje dostatek svého vlastního odpadu. Pokud se nevytvoří dostatečná poptávka, je možné, že celé třídění odpadů domácností vyjde vniveč.
Stát by měl do těchto inovativních odvětví investovat, kdo nezaspí, může vydělat. Ministr životního prostředí Richard Brabec kdysi v jednom rozhovoru uvedl, že v budoucnosti se možná najde způsob, jak využít uhlí lépe než ho jen "tupě" spalovat v teplárnách a elektrárnách. Zdá se, že se zmýlil. Cesta budoucnosti není ve zpracování uhlí, jehož spalování vzhledem k odsíření již nepáchá takovou škodu, cesta budoucnosti se zdá, že patří recyklaci a zpracování plastů.
