Prezident ve svém vánočním poselství zavadil i o uprchlickou krizi, přičemž nastínil i určitá východiska, ale jak to tak u rychlých a jednoduchých řešení bývá, nepatří mezi ta, která by byla následováníhodná a účinná.
Musím se přiznat, že jsem ten projev nesledoval a tak teprve po něm se ke mně začaly dostávat určité fragmenty, které říkají, že například údajně skončila blbá nálada a že je potřeba se více usmívat. To, co ale zaznělo ohledně uprchlické krize, respektive co zaznělo na adresu uprchlíků lze považovat za kontroverzní, ovšem podotýkám, že ve své podstatě to není kontroverzní o nic víc nebo míň, než některé jiné výroky, které z Pražského hradu čas od času lze slyšet. Čili se nestalo nic tak převratného, ani nic výjimečného.
Doufám, že mě nikdo nebude osočovat z toho, že něco vytrhávám z kontextu, když z vánočního poselství vyberu tuto část: „Ti, kdo se zastávají migrantů, mluví o soucitu a solidaritě. Soucit je možný u starých, nemocných a především u dětí, ale velká většina nelegálních migrantů jsou mladí zdraví muži bez rodin. A já se ptám, proč tito muži nevezmou do ruky zbraň a nebojují za svobodu své země proti Islámskému státu. Jejich útěk objektivně posiluje Islámský stát. A já si nedovedu představit, že v době, kdy z protektorátu prchali naši mladí muži, prchali proto, aby ve Velké Británii dostávali sociální dávky. Prchali proto, aby bojovali za svobodu své země.“
Je to každopádně neotřelý názor, o kterém by se dalo dlouze polemizovat. Představa, že do migrační vlny budou zapojeni pouze starší osoby, ženy a děti, není asi úplně realistická...daleko by asi nedošli, na cestě musí být i někdo, kdo se může o ty zranitelnější starat. To, co mě však fakticky přimělo k zamyšlení a napsání tohoto článku je jiná věta, sice: „A já se ptám, proč tito muži nevezmou do ruky zbraň a nebojují za svobodu své země proti Islámskému státu.“ Jakkoliv ji považuji do určité míry za legitimní, se na druhou stranu otevírají určité otázky, které jsou velmi závažné.
Například pokud jde o tolikrát zmiňovanou a v médiích propíranou Sýrii, kde ozbrojený konflikt zuří už pět let, není to fakticky nic jiného než sektářský konflikt. Ruská strana tvrdí, že se jedná o konflikt mezi legitimním prezidentem Bašárem Asadem a teroristy a americká strana společně s EU zase tvrdí pravý opak, že se jedná o konflikt mezi legitimní opozicí a diktátorským prezidentem Asadem, který musí být odstraněn. Vzpomeňme na nedávný summit EU ministrů vnitra, kde tento závěr jednoznačně zazněl. Za všechno může Asad a proto musí být odstaven, jinak ke stabilizaci regionu nemůže dojít.
Čili v podstatě jedna strana mluví o legitimnosti jedné strany, druhá o legitimnosti druhé strany a v podstatě to není nic jiného než sektářský konflikt mezi šíitským prezidentem a sunnitskou opozicí. A já jsem bytostně přesvědčen o tom, že pokud nějaká země zabředne do sektářského konfliktu, kdy proti sobě bojují dvě nesvářené strany jenom pro to, že se prostě nenávidí z náboženského nebo etnického důvodu, má každý člověk právo zůstat neutrální a nemusí se přidávat ani na jednu ani na druhou stranu.
Dalo by se spíše předpokládat, že v případě syrských uprchlíků měl prezident Zeman na mysli, aby se přidali k pravidelné syrské armádě, protože těžko lze uvažovat nějak jinak. Zeman je znám svojí náklonností ke Kremlu a je zase známa náklonnost Kremlu k Asadovi. Takže lze jenom těžko předpokládat, že by Zeman vyzýval uprchlíky nebo potenciální uprchlíky, aby brali do ruky zbraň společně s opozičníky, na které při tureckých hranicích útočí ruské stíhačky...ačkoliv tam, jak víme islámský stát zdaleka nezasahuje.
Bašár Asad se pokoušel legitimizovat i pomocí respektive prostřednictvím České televize, kdy se snažil přesvědčit, že se drží u moci po celou dobu syrské občanské války díky veřejné podpoře svého obyvatelstva, ano na tuto otázku, co ho stále drží u moci odpověděl jednoznačně a bez váhání: „Public support.“ - veřejná podpora.
Před několika dny médii proběhly otřesné obrázky ze syrského města Madája, které syrská pravidelná armáda už půl roku drží v obležení a nevpouštěla dovnitř žádné potraviny, žádnou pomoc. Lidé jsou vyhladovělí a podvyživení jako z koncentráků, umírají hlady, navíc je samozřejmě zima, která v horském prostředí jihozápadní Sýrie není nijak mírná, jak by si snad někdo mohl myslet. Jakou veřejnou podporu má Bašár Asad v tomto zdecimovaném, dříve asi třicetitisícovém městě? A vypadá takto skutečně boj proti terorismu, proti Islámskému státu?
Tyto obrázky však bohužel skutečně jenom proběhly a zůstaly bez většího povšimnutí široké veřejnosti. Konflikt v Sýrii trvá již hodně dlouho. Když před dvěma lety médii proběhly otřesné fotky mrtvých malých dětí, které byly usmrceny chemickými zbraněmi z arsenálu Bašára Asada, byl vstup Spojených států do konfliktu se zamýšleným Asadovým odstraněním na spadnutí. Následně však Putin zareagoval tím, že dohlídne na odzbrojení chemických zbraní svého chráněnce Asada a konfliktu tak de facto zabránil.
Jenže jenom na chvilku, a situace je dneska zase úplně někde jinde. Diplomatická cesta selhala a ruské Suchoje jsou již nějakou dobu v plném nasazení. Namísto boje proti Islámskému státu však spíše bojují na podporu režimu Bašára Asada. Situace je tak stále nepřehledná a je to zjevně proto, že příčinou sporu je stále sektářský konflikt, kdy jedna strana bezmyšlenkovitě ve vidině odplaty napadá druhou. A v takovém případě by měl každý člověk mít nejen právo ale i morální povinnost zůstat neutrální a dát se případně na útěk.
Prezident totiž ve svém poselství zapomněl na jednu podstatnou věc. Jeho přirovnání k českým odbojářům za druhé světové války kulhá na obě nohy zejména proto, že odcházeli do Francie a po kapitulaci Francie teprve do Velké Británie, což není tak podstatné jako to, že ve Francii chtěli vstoupit a někteří dokonce vstoupili do zahraniční legie francouzské armády a teprve potom bylo rozhodnuto, že vznikne československá zahraniční armáda. Jinými slovy čeští odbojáři odcházeli proto, aby se stali příslušníky cizí armády a v jejích barvách potom bojovali proti nacistickému Německu.
V tomto ohledu se útěk „mladých a zdravých mužů“ jeví jako naprosto právoplatný. V této chvíli totiž Asadův režim západní země nepovažují za legitimní a naopak ho považují za zodpovědný za tento konflikt. Je ovšem možné, že prezident Zeman toto neakceptuje a vidí to jinak. Tím pádem se však dostává do slepé mezinárodní uličky a jeho příklon k Rusku je tak ještě více evidentní.
Prezidentovo prohlášení z těchto všech důvodů považuji za neodpovědné a zavádějící. Není možné jen tak někoho nabádat k účasti na ozbrojeném konfliktu, když je jádrem problému sektářský konflikt. Jsem přesvědčen, že je třeba tyto věci řešit uvážlivě, nikoliv s horkou hlavou. Proto je třeba být naprosto konkrétní a specifický a já nevěřím tomu, že by prezident myslel to, že by syrští uprchlíci měli obrátit zbraně proti svým spoluobčanům.
Je docela možné, že Západ svůj postoj k Asadovi ještě přehodnotí a že ho označí za stabilizační prvek na Blízkém východě, to se stát samozřejmě může, protože jak jsem řekl, ruské stíhačky a bombardéry jsou již v plném nasazení a tak je situace úplně jiná než před lety při nějakých slovních přestřelkách.
Na druhou stranu je jistě mnoho těch, kteří by na Bašára Asada v tuto chvíli nevsadili ani pětník. Jenže těch bylo před dvěma lety, kdy americké bitevní lodě začaly brázdit ve Středozemním moři při pobřeží Sýrie taky docela dost...
