Člověku v tísni se zřejmě nelíbí, jakým způsobem vláda řeší ubytování utečenců z Ukrajiny. Vláda prý vůbec nenaslouchá a její návrh je nekompetentní. Jsou ale kritická slova organizace Člověk v tísni na místě?
Člověk v tísni je humanitární organizace s dlouholetou tradicí a podle svého zakladatele a duchovního otce Šimona Pánka je jednou ze tří největších organizací tohoto druhu na světě. V minulosti byla ale také kritizována, že svoje aktivity organizuje hlavně v zahraničí, zatímco v Česku se příliš neangažuje. To se v nynější uprchlické krizi bohužel ukazuje jako určitý hendikep.
Člověk v tísni se v minulých týdnech scházel se zástupci krajů i vlády a snažil se komunikovat svůj pohled na uprchlickou krizi. Prý mu ale nikdo nenaslouchal, a tak se od nynějšího vládního programu na ubytování uprchlíků musí distancovat, protože je "naprosto nekompetentní". Při sdílení domácnosti by prý stačil příspěvek tisíc korun na osobu a měsíc na pokrytí energií, řekl odborník na sociální začleňování Daniel Hůle z organizace Člověk v tísni. Vysoký je najednou zřejmě i příspěvek státu 200 až 250 Kč v dalších ubytovacích kapacitách. Nejlepší by prý bylo, aby byly využity investiční byty “nižší střední třídy nebo střední třídy“, které se hodí k dlouhodobějšímu ubytování. Pokud by byl příspěvek státu dvanáct tisíc a více, tak by se podle Člověka v tísni mohlo uvolnit až padesát tisíc takových bytů, což by vedlo k lepší a rychlejší integraci uprchlíků.
Jedná se o opravdu velmi zvláštní obrat. Když vláda na začátku nouzového stavu (4.3.) přišla s tím, že domácnostem bude dávat jeden tisíc korun měsíčně na osobu z válkou zasažené Ukrajiny, byl to právě Člověk v tísni, který o pár dní později (9.3.) přišel s tím, že by se pro první tři osoby měly dávat 4 tisíce korun, tedy 12 tisíc za tři osoby na měsíc, maximálně asi 15 tisíc korun. Nevím, jak Člověk v tísni může při dnešních cenách energií a vodného a stočného tvrdit, že tisíc korun na měsíc pro ubytovaného člověka v domácnosti je dostačující. Je to zvláštní i z toho pohledu, že ve svém portfoliu nabízené pomoci má Člověk v tísni i energetickou krizi.
Podobné to bylo i s příspěvkem na ubytování mimo domácnosti, který byl stanoven na 180 Kč na osobu a den. Podle organizace Člověk v tísni to bylo málo a snažila se, aby to bylo více, na což nakonec vláda minulý týden přistoupila a zvýšila příspěvek na 200 až 250 Kč na den podle typu ubytování s tím, že třetinu by měly dodat ještě kraje. A vláda přišla také s návrhem pro domácnosti na 3 tisíce na osobu měsíčně a maximálně 9 tisíc. To se ale Člověku v tísni evidentně nelíbí, pro “nižší střední třídu nebo střední třídu“ s investičními byty by to bylo asi příliš málo, aby byla ochotna tyto byty uvolnit pro ukrajinské nájemníky. Podle humanitární organizace to povede k tomu, že budou vydělávat hlavně ubytovny, a že se budou tvořit ghetta, čímž se zadělá na problém na mnoho let dopředu.
To je další zvláštní obrat. Když na začátku nouzového stavu (8.3.) přišel ministr vnitra Vít Rakušan s tím, že se asi budou muset pro uprchlíky postavit dočasné přístřešky, tak Člověk v tísni tuto myšlenku podporoval. Na druhý den (9.3.) Daniel Hůle z Člověka v tísni tvrdil, že by se mohlo postavit asi 50 tisíc modulárních bytů. Odhadovaná cena Člověkem v tísni 40 mld. korun se jeví jako značně přemrštěná. Mimochodem, v této době měl Člověk v tísni na pomoc Ukrajině už kolem jeden a půl miliardy korun. Očekával jsem proto, že schůzky se zástupci krajů a vlády se budou nést v tom duchu, že Člověk v tísni bude aktivně nabízet pomoc a zjišťovat, kde by mohl pomoci. Místo toho se zřejmě jednalo o to, že se Člověk v tísni snažil předat svoji představu o tom, co by vláda a kraje měly dělat, a naopak co by neměly dělat.
Vláda ve stavu legislativní nouze předložila trojici zákonů (11.3.), které mají přispět ke zvládnutí uprchlické krize, jednalo se zejména o přístup utečenců na pracovní trh, ke vzdělání a ubytování. Postup vlády se zdá být tedy kompetentní. Člověk v tísni následně při jednání s premiérem Fialou (14.3.) představil svoji vizi, jak by ubytovávání uprchlíků v Česku mohlo vypadat. Například cena za ubytování za noc byla Člověkem v tísni kalkulována na 400 Kč na den. Vláda následně (16.3.) příspěvek zvýšila na 200 až 250 Kč, a jednu třetinu by měly doplatit kraje, takže příspěvek na den může být až 375 Kč za noc na osobu. Vláda dneska zřejmě podpoří i to, že se zvýší maximální příspěvek na ubytování v domácnostech na 12 tisíc korun. Jsou tedy slova, že vláda nenaslouchá, opravdu na místě?
Když jsem se díval na stránky Člověka v tísni, zjistil jsem spoustu zajímavých informací o lidských právech ve světě, klimatických změnách, o Nepálu, či o tkaní koberců v Arménii, ale když jsem chtěl zjistit například něco o koncertu z Václavského náměstí v Praze (1.3.), jehož výtěžek byl přes dvacet milionů korun, a kde bez nároku na honorář vystoupil například Michal Hrůza, Mirai, Pražský výběr, Marie Rottrová, a další, tak jsem toho moc nenašel. Následovaly další koncerty a akce, jejichž výtěžky byly věnovány na účet Člověka v tísni, ale ani o nich jsem nic nezjistil. Způsob zvolené sebeprezentace je jistě každého věc, ale je evidentní, že osočování vlády je od Člověka v tísni v této vypjaté době celkem laciné a zbytečné. Předpokládám, že když chce někdo skutečně pomoct, tak je mu ve výsledku jedno, jestli měsíčně od státu dostane devět nebo dvanáct tisíc.
