Česká státní televize?

Měl jsem včera díky iDnes.cz možnost se seznámit se stížností dvaceti tří moderátorů, redaktorů a editorů  z České televize, která byla adresovaná Radě ČT, ta by se jí měla na svém příštím zasedání zabývat. Stěžovatelé poukazují na zásahy do nezávislosti zpravodajského vysílání. Je to jistě vážný podnět a předseda Rady Milan Uhde přislíbil, že vznese požadavek, aby generální ředitel ČT Petr Dvořák tuto záležitost prošetřil a o výsledcích Radu ČT následně informoval. Petr Dvořák se tím chce vážně zabývat a přizvat k prošetření nezávislého auditora.

logo ČST

Milanu Uhdemu by měla co nevidět vyjít kniha vzpomínek a pamětí, která se bude jmenovat “Rozpomínky Co na sebe vím“. Když jsem s ním o tom v létě mluvil, říkal mi že je těsně před dokončením, a že to bude pořádně obsažná kniha a že musí pořád škrtat, aby toho nebylo tolik. Ptal jsem se ho, proč to nevydá ve dvou dílech a on, že to nejde, že nakladatel nechce. Probrali jsme ještě okolnosti vzniku Rusnokovy vlády, netajil se tím, že se mu to moc nelíbí a více jsme toho nestačili, měl moc naspěch. Od té doby jsem s ním nemluvil, ale slíbil jsem mu, že si jeho knihu se zájmem přečtu.

 Teď mu tedy na stole přistála tahle horká stížnost. Při jejím čtení jsem měl pocit, že stěžovatelé mohli svému podání věnovat větší péči. Například si nemyslím, že by Karel Schwarzenberg ve druhém kole prezidentské volby ve svém tradičním volebním okrsku v Sýkořici vhodil do urny prázdnou obálku. Podle toho co jsem viděl, tam vhodil přeložený volební lístek, který neuložil do úřední obálky, takže jeho hlas nebyl platný...

 Nebo věta: “Součástí zadání bylo natočit i generální zkoušku Šanghajského rozhlasového orchestru, který se odpoledne konal v Obecním domě,“ není asi taky zcela v pořádku, nevím totiž, jestli se konala ta zkouška nebo ten orchestr. Ale pokud odhlédnu od těchto faktických a formálních nedostatků, tak lze konstatovat, že zpráva obsahuje celkem dvanáct podnětů, kdy mělo dojít k nepatřičnému zásahu ze strany vedení zpravodajství do práce editorů či redaktorů, z toho sedm jich je v hlavní části dokumentu a pět jich je v příloze.

 Valná většina podnětů se týká předvolebního boje v letošních prezidentských volbách a volbách do Poslanecké sněmovny. Je evidentní, že první přímá prezidentská volba rozdělila českou veřejnost na dva nepříliš přátelské tábory a není divu, že tato nevraživost zarezonovala i v České televizi.  Václav Moravec k volbám sice nechodí, ale mezi redaktory a moderátory České televize bude spíše výjimka, takže každý může mít na to, co je před volbami objektivní a vyvážené trochu jiný názor. Navíc, je asi technicky nemožné zařídit, aby například oba kandidáti na prezidenta měli na televizní obrazovce před druhým kolem voleb vyhrazený na vteřinu stejný čas.

 A i kdyby tomu tak bylo, tak by to stejně nebylo objektivní, protože zatímco mluva vítězného kandidáta je velmi rozvážná až rozvláčná, tak mluva poraženého bývá naopak rychlá až překotná, takže obsah sdělení u druhého by byl výrazně vyšší než u prvního, což by nebylo správně vyvážené. Nechci to v žádném případě zlehčovat, ale trochu mi to připadá jako žabomyší válka. Lidé jsou stejně většinou rozhodnutí, komu dají svůj hlas a ani sebenevyváženější reportáž jejich názor nezmění.

 Dobře je to vidět na příkladu ministra dopravy v demisi Zdeňka Žáka, kandidáta SPOZ, na nějž poukazuje jiný bod stížnosti. Stěžovatelům vadí, že ministr vystupoval ve zpravodajství v přímém vstupu a neměl u toho žádného oponenta. Jenže ačkoliv je ministr Žák snad jedním z mediálně nejaktivnějších ministrů, kterého jsme kdy měli, tak mu to ve volbách vůbec nepomohlo. Mám takový pocit, že od té doby, kdy se Źák stal ministrem dopravy Rusnokovy vlády, jeho mluvčí dostal neplacenou dovolenou nebo byl propuštěn, protože Žák snad mluví do všech médií zásadně sám.

 Je pravda, že televize není státní a tak by neměla být provládní. Mělo by se jednat o televizi veřejné služby. Ale pořád to není asi taková samozřejmost, jak by se na první pohled mohlo zdát. Jenže, jak chcete informovat o tom, že se prezident na ruské ambasádě opil, když Hrad oficiálně prohlásí, že měl virózu? Samozřejmě, že můžete sehnat nějakého očitého svědka, který řekne, že se mu prezident zdál opilý a že sotva držel krok, jenže kdo to zase na kameru řekne? Takže do jisté míry máme takovou televizi veřejné služby, jakou si sami zasloužíme.

 Když bych se měl vyjádřit jaký podnět považuji za nejzávažnější, asi by to byla ta věc s čínským orchestrem, protože mi nepřijde moc představitelné, aby se pro účely zpravodajství účelově a za úhradu inscenovaly nějaké scénky, protože takové zprávy jsou potom nejen neobjektivní a nevyvážené, ale i zavádějící a matoucí. Pronikání klientelistických vazeb do ČT je podle mě daleko větší hrozba, než jestli je v nějaké reportáži například “více Haška“ než Sobotky, jak je uvedeno na jiném místě stížnosti.

 Jakkoli se může zdát, že jsem tuto stížnost strhal nebo zlehčoval, jsem opravdu rád, že vznikla. I kdyby nezávislý audit ukázal, že je nedůvodná, o čemž silně pochybuju, tak svůj smysl má už v tom, že někdo našel odvahu a se svými pochybnostmi vystoupil a řekl, co si myslí. Je totiž docela možné, že pravda, jak už to tak někdy bývá, je někde na půli cesty a problém je především ve špatné komunikaci. A nemyslím si, že zastrašování a výhružky, o kterých se v textu také mluví, by měly patřit do běžné komunikační výbavy televize veřejné služby.