Fronty, které bývají neodmyslitelně spojované s bývalým režimem, se kolem letošního 28. října znovu objevily. Nebyly to nicméně fronty na banány ani pomeranče, ale na poskytovatele energií a očkování proti koronaviru...
Letošní oslavy vzniku Československa jsou jiné, než na jaké jsme byli zvyklí. Prezident republiky Miloš Zeman nepředal v letošním roce státní vyznamenání 29 osobnostem, které se podle něj nějakým způsobem zasloužily o stát. Od 10. října je stále v péči lékařů ve střešovické nemocnici v Praze, a tak se předání vyznamenání přesunulo na Nový rok. Tolik v minulých týdnech diskutovaná aktivace článku 66 Ústavy tím zase nabrala trochu reálnějších obrysů, protože kdyby byl prezident schopen například přednést alespoň krátký projev a za pomocí kancléře vyznamenání předat, výrazně by se tím snahy na přenesení pravomocí prezidenta na premiéra a na předsedu Sněmovny snížily, a zároveň by se zvýšily i šance prezidenta při případném odvolání u Ústavního soudu, pokud k přenesení pravomocí dojde, a pokud by se proti takovému usnesení parlamentu odvolal. Snad se ale stav prezidenta nakonec zlepší.
Oslavy letošního 28. října tak byly skromnější, k národu promluvil premiér Andrej Babiš, který vyzval obyvatele k očkování a zmínil i energetickou krizi, která nastala kvůli zdražení energií na burzách, v důsledku čehož mnozí dodavatelé zkrachovali. Mezi nimi i náš druhý největší dodavatel energií Bohemia Energy. Společnost se brání tím, že za nic nemůže, protože se prý jedná o malou rodinnou firmu, která k téměř milionu zákazníků přišla zřejmě úplnou náhodou. Anebo za vše může herec Pavel Liška, který v reklamách na tuto rodinou firmu hrál, a za své účinkování v nich se po náhlém ukončení její činnosti omluvil. Zkrachovaly i další společnosti, některé měly třicet tisíc odběratelů, některé dokonce jenom několik desítek. Ukazuje se tak, jaký Kocourkov na českém trhu s energiemi panuje, kolik šíbrů a energošmejdů se vydává za solidní dodavatele, a jak snadno zákazník může ze dne na den o svého dodavatele přijít. A i když zákon pamatuje na dodavatele poslední instance, nezabránilo to tomu, aby se před různými poskytovateli tvořily fronty jako za bývalého režimu.
Dosluhující vláda Andreje Babiše se nicméně k celé věci postavila čelem. Ministr průmyslu a obchodu Karel Havlíček vytvořil dojem, že lidé budou moci už v příštím měsíci čerpat prostředky ve formě energošeků v rámci mimořádné okamžité pomoci, které by měly vyplácet úřady práce. Situaci přirovnal k živelním pohromám jako při tornádu nebo při povodni. Ministryně Maláčová ovšem jeho slova okamžitě dementovala s tím, že nic takového nepřipadá v úvahu, protože při mimořádné okamžité pomoci (jak už sám název napovídá), je nutné dokládat spoustu papírů včetně příjmů domácnosti a schvalování je individuální proces, který může trvat velmi dlouho. A pokud člověk nepatří do privilegované skupiny obyvatel, tak se jí nejspíš ani nedočká. V historii Československa nějaké žebračenky skutečně existovaly, takže i zde je na co navazovat.
Jestli energošeky v budoucnu opravdu budou, a jak budou vypadat, není ale zcela jasné. Jasné je nicméně to, že ceny energií půjdou stále nahoru, a že si za ně připlatíme. Situaci nechci vůbec zlehčovat, krach Bohemia Energy se dotkla statisíců lidí a podle oficiálních informací se necelý půlmilion domácností může dostat do značných problémů. Znám například rodinu, která měla právě zmíněného dodavatele a v současnosti jsou na tom tak, že spí se třemi dětmi v jedné místnosti, protože si nemohou dovolit vytápět celý dům, a dodávám, že oba dva manželé pracují. Na druhou stranu znám jinou rodinu, kde měli vysoké zálohy za energie, které za ně platil stát, a když jim přišel přeplatek, tak si za něj nakoupili obuv a oblečení v obavě, že by sociálka po nich přeplatek vyžadovala vrátit. Je to další velmi závažná otázka, na kterou bude muset nová vláda nějakým způsobem reagovat.
Na situaci v Evropě reagoval už i ruský prezident Vladimír Putin, který po té, co se do konečné fáze dostal projekt Nord Stream 2, vycítil další příležitost, jak se Západem oteplit vztahy, které rychle začaly klesat k bodu mrazu. A není lepšího prostředku, jak tyto ochladlé vztahy ohřát než je trocha toho ruského plynu. A tak ruský prezident uložil osobně řediteli Gazpromu, aby 8. listopadu otočil kohoutem a pustil plyn do Evropy, kde nejeden zásobník plynu zeje prázdnotou. Dá se předpokládat, že se tyto zásobníky opět naplní, a ceny zemního plynu se tak v průběhu příštího roku stabilizují. Na druhou stranu zde ale zůstává otázka, jak zabezpečit energetický mix v České republice tak, aby byl na takové propady a výpadky dodávek lépe připraven. Nová vláda se bude muset na tyto výzvy připravit, a také bude muset nějakým způsobem rozhodnout o dostavbě jaderné elektrárny v Dukovanech, a toto rozhodování mezi Američany, Francouzi a Korejci nové vládě vůbec nezávidím.
Jsem příznivcem spíše menších modulárních reaktorů než těch velkých, a pokud by se někdo podíval například na strategický plán Francie s výhledem do roku 2030, tak by zjistil, že Francie, která dodává reaktory typicky o výkonu 1,600 MW, na tyto malé modulární reaktory v tomto materiálu také pamatuje. Česko by mělo na druhou stranu zvážit svůj zamýšlený odklon od uhlí, protože se ukazuje, že se jedná stále o velmi stabilní a spolehlivý zdroj energie. A pokud se na to podívám opět z historického pohledu, tak bych řekl, že Československo bylo známé především kvůli těžkému průmyslu, kam se těžební průmysl bezpochyby řadí. Domnívám se tedy, že na nějaký útlum těžby by se v nejbližších letech nemělo vůbec pomýšlet, a naopak by se stát měl podívat po příležitostech, kde zahájit novou těžbu nebo ji obnovit.
Česká republika se totiž stala až příliš závislou na automobilovém průmyslu, který je ovšem v útlumu, a na nějaké velké oživení to nevypadá. Zamýšlená gigatovárna u Prunéřova je jen slabou náplastí na pomalu zašlou slávu těžebního průmyslu. I na to budou muset příští vlády myslet, aby se tradiční zdroje energie opět dostaly do středu dění a neustupovalo se zelenému šílenství.
