Můj 21. srpen

Jsem nevyléčitelný optimista. Dnů, kdy hned po ránu mám neodbytný pocit, že dnes se něco nemilé přihodí, je v roce pouze pár. A to myslím vskutku 2. Tím prvním je 21. srpen. Není se čemu divit, všichni víme proč. Ani jedno z nejpěknějších českých jmen, kterým se tento datum pyšní, nevyváží cejch vtisknutý jednadvacátému srpnu v roce 1968.  

Dne 21. 8. 2013 jsem si vzala na půl dne volno. Jedu ze Sušice do Kdyně popřát k svátku nejlepší kamarádce.

Krásny slunečný den. Zatím vše v pořádku.

V Sušici neminu malé Pekařství u Rendlů, nejen mojí oblíbenou dlouholetou stálici.

Nakoupím spoustu dobrůtek – slaných i sladkých. Vždy jsou bez chyby – výrobky i prodavačky.  

V dnešní době je Pekařství u Rendlů jistota vysoké kvality.

Pak se zastavím v Klatovech koupit dobré víno.

Kousek pod náměstím je honosná - GaleriaVino. Občas tam nakupuji moravské víno.

„Dobrý den, dnes si přeji české, lahodné, silnější bíle víno pro dámu“, vyslovím přání směrem k prodavačce.

A je to tady.

Po nemilém úvodu, kdy mi v rozporu s jasným zadáním, předloží sice bíle víno z moravských sklepů, ale pouze 9,5 % alkoholu, se kouknu na hodiny.

Aha, 10 minut před polednem. Zvyklá nikoho nezdržovat, beru hned následující nabídku – španělské, bílé, 12,5% za 249,- Kč. Snad bude dobré.

Platím a žádám o zabalení do papíru.

Odpověď zní suše: „Máme pouze dárkové tašky."

„Děkuji, neprosím si, chci zabalit do papíru“, trvám na své.

 A budete se divit, paní vytáhla noviny a chystá se mi ten dárek pro dámu koupený 21. 8. 2013 zabalit do novin.

Zatmí se mi před očima – snad jsem se časovou smyčkou nedostala do toho hrozného dne 21. 8. 1968.

Odcházím zklamaná.

Musím ještě koupit chleba.

V návalu radosti nad všemi dobrůtkami jsem na obyčejný chléb v Pekařství u Rendlů zapomněla.

Poblíž je klatovské Pekařství Na Rybníčkách, blýsklo mi hlavou.

Do voňavého krámku vejdu s jednoduchou prosbou: „Prosím si jeden dobře propečený chléb.“

Prodavačka mi nabídne hned několik druhů. Společně vybereme kmínový.

Když platím, zeptá se mne s milým úsměvem: „Budete si přát ještě něco?“

„Děkuji, snad jenom 2 slané tyčinky do ruky“, ať neurazím.

Vše vloží do papírového pytlíku s potiskem chleba a pečiva.

Rozpačitě se usměju a váhám odejít.

„Není něco v pořádku?“, zeptá se paní v letech.

„Děkuji, jsem spokojena, pouze se chci ještě chvíli potěšit krásnou vůni a milou atmosférou u vás.“

 *

V autě poslouchám rádio.

Žádná stanice nezapomene oživit události jednadvacátého srpna v šedesátém osmém roce.

A pak se line z rádia hodnocení současnosti.

Žijeme v době, kdy svobodně můžeme vyslovit svůj názor, nestojíme fronty na žádné zboží, můžeme volně podnikat a pohybovat se.

Chvála Bohu žiju v roce 2013.

Ale musím se naučit nenechat si vše líbit. A možná nejen já.

*

Zkušenosti dnešního den vám dávám jako dárek.  

Ať víte, kam zajít /nezajít nakoupit v Sušici a Klatovech.