Mami, já válčím

 Každý válečník si zaslouží uznání a poctu. V první řadě za odvahu účastnit se boje. V neposledním řadě za statečnost nést následky buď vítězství, nebo vlastní porážky.  My, mámy, které máme syny, víme, že vychovávat válečníky vůbec není snadné. Obzvláště v čase předvánočním to vyžaduje obrnit se pevnými nervy.

 Již z dob svého raného dětství si nesu jasnou vzpomínku na nejsilnější předvánoční vzrušení. Vzrušení dětí protkané vzrušením rodičů společně připravující kouzelné svátky roku.

 Ne, nejedná se o adrenalin vítěze celoročního boje o pozici hlídače klíče od skříně s odloženými dárky pod stromeček. Jedná se o praobyčejné pečení vánočního cukroví.

 V naší rodině se totiž již mnoho generací vede nelítostná válka o nejlepší cukroví na štědrovečerním stole. Tradiční dobroty doplňují, nebo střídají, novodobé variace nejrůznějších laskomin.

 Slabý náznak vnitřního předválečného chvění se objeví hned začátkem prosince s dětským žadoněním:  „Mami, začněme péct cukroví. Prosííííím, budu ti pomáhat.“

Podvědomí každé mámy okamžitě vystřelí signální světlici: POZOR, akutní nebezpečí zdevastování svátečně vyzdobeného hnízda!

 Je svatou pravdou, že donekonečna oddalovat nelze dvě zásadní věci. Džentlmeni nemohou odkládat odtroubení začátku dohodnutého souboje. Dámy pak pečení vánočního cukroví.

 První prosincový páteční večer patří tedy zadělávání těsta na klasické linecké slepovánky. Těsto se pak pečlivě zabalí do fólie a uloží odležet do chladu. V noci se všem zdají sny o křehkém sladkém kolečku naplněném červenou rybízovou marmeládou od babičky.  

 Následující ráno u snídaně syn nedočkavě vyzvídá: „Kdy už budeme péct?“

 Místo odpovědi slavnostně otevřu krabici s léty nastřádanými vykrajovačkami a řeknu: „Kostky jsou vrženy, těsto uzrálo, tvary, které vybereš, vykrájíme společně. A vybírej odvážně, ať letos v rodinném klání zvítězíme.“

 Přinesu ze spíže dřevěný vál, malý a velký váleček a vysvětlím: „Vál je na válení, s válečky budeme válet. Pro mne je ten velký a pro tebe ten malý váleček.“

 Odvážně dám mrňouskovi dostatečný časový prostor k výběru strategické zbraně - vítězné formičky a jdu pověsit právě doprané prádlo. Z kuchyně se zanedlouho statečně ozve: „Mami, já už válčím.“   

„To je dobře, jen válči. Jsi šikovný, hned jsem u tebe a společně vše zvládneme. Letos určitě vyhrajeme,“ povzbuzuji na dálku syna.

 Když pak vstoupím do kuchyně, synovo kolbiště se skví přede mnou v plné nádheře. Na podlaze je rozválené těsto. Zprava jej dobývají vykrajovačky tvaru zvířátek, zleva vykrajovačky tvaru kytiček a uprostřed vyváleného plátu těsta vítězně trůní velká vánoční hvězda. Moukou upatlaný malý bojovník s válečkem v ruce a brejličkami na špičce nosíku neochvějně bombarduje prostor kolem sebe z hromady mouky a neohroženě válí těsto po podlaze dál ke dveřím.

 Vítězně křičí:„ Mami, já už válčím. Vyhrává velká hvězda!“

 Statečného bojovníka odměním pohlazením. Skloním se k němu, abychom mohli společně, až do vítězného konce, dobojovat tuto bitvu.

*

 Vám, všem, kteří právě válčí svůj předvánoční boj, přeji hodně laskavosti, trpělivosti a porozumění.

 Jsou to ty nejcennější devízy, za které si lze pořídit krásné a spokojené svátky vánoční.

*

Děkuji Tě, Rorýsku.