Trilogie o směřování českého lesnicko-dřevařského sektoru

Díl II. Problém cenové a odbytové krize, se kterou se potýkají především vlastníci lesů, padá především na vrub Ministerstva průmyslu a obchodu ČR

Ministerstvo průmyslu a obchodu (MPO) se dělí o lesnicko-dřevařskou krizi s Ministerstvem zemědělstvím (MZe), jejímž hlavním úkolem je vytváření dobrých podmínek pro vlastníky lesů, aby svým hospodařením udrželi lesy v dobrém zdravotním stavu s plněním všech funkcí lesa. Kompetence MZe ovšem končí na místě, ze kterého se odváží dříví. A odtud začíná gesce MPO a pokračuje až k prodeji dřevěného výrobku! Nejsem si plně jist, zda si tyto kompetence dostatečně uvědomuje! Zatím se totiž MPO tváří, jako kdyby se ho lesnicko-dřevařská krize vůbec netýkala. Soudím tak alespoň z dosavadních mediálních vystoupeních, ačkoliv bych MPO nechtěl žádném případě křivdit. Nicméně vše se jeví tak, že MZe řeší krizi i za průmysl, a v tomto úhlu pohledu si MZe zaslouží respekt a uznání. Především současné vedení MZe pracuje s vyšší dynamikou, než jsme byli zvyklí. Leč dohnat promarněný čas a ještě k tomu táhnout MPO, a to vše v krátkém časovém horizontu, aby se kalamita usychajícího smrku, z něhož vychází smrková (kůrovcová) kalamita, dostala pokud možno pod určitou kontrolu, se horko těžko dokáže. Škoda, že MZe nezařadilo rychlejší stupeň už dřív. Mohli jsme si odpustit spousty dnešních problémů a MPO už mohlo dávno aktivně s MZe spolupracovat.

Komplexní řešení stávající krize se nehledá, některým dokonce situace vyhovuje.

Jak poukazuji na zcela upozaděný fakt, racionální a komplexní řešení z mezirezortního pohledu je stále v nedohlednu. Ke všemu každý sektorový hráč spíše bojuje a lobbuje jen za vlastní zájmy, než za řešení jádrových problémů. Alespoň se to tak dosud tváří, tak například: Sdružení vlastníků soukromých a obecních lesů (SVOL) za peníze pro vlastníky lesů (což je správné – pořád putuje do sektoru málo peněz, a to především malým vlastníkům lesů a pracujícím OSVČ, jako jsou dělníci a těžaři), ochránci za vyšší biologickou rozmanitost a ochranu lesů (a to často i bez respektování použití dřeva jako nejšetrnější a trvale obnovitelné suroviny, jež je předurčena k tomu, aby ji člověk využíval), odboráři za zvýšení platů a lepší pracovní podmínky (což je taky velmi důležité – 25 let se na sociální pilíř hledělo ze strany vl. lesů s despektem), dřevaři za levnou kulatinu (ačkoliv cena řeziva je víceméně stejná - vliv globálního trhu), spalovny a elektrárny za „zelený bonus“ (na to se mne ruce ten, kdo má největší flotylu drtičů a stěpkovačů), LČR za neodvedení zisků (pokud budou nějaký tvořit) do státního rozpočtu a za prosazení změny obchodního modelu, smluvní partneři LČR pro změnu za udržení ochodního modelu LČR, kterou "kryje" koncepce MZe tzv. Dřevěné knihy, velcí školkaři za zbavení se na trh vypěstovaných sazenic (především smrku), myslivci za pro ně příznivé (vysoké) stavy zvěře, ovšem nevyhovující pro změnu některým lesníkům a státnímu rozpočt. Stát totiž každoročně dotuje vlastníkům lesů výsadbu listnáčů a jedle, kterou spárkatá zvěř výrazně poškodí, a to navzdory tomu, že vlastníci lesů proti škodám vynakládají nemalé finanční prostředky v řádech stovek miliónů korun atd. atd.

Změny přístupu v nedohlenu

Lesnicko-dřevařská krize není problém kůrovce, ale jedná se o chronický, dlouhodbě neřený a koplexní problém, který přesahuje do více ministrských rezortů. A je smutnou skutečností, že styčný důstojník, který by zavelel této posádce (L-D sektoru) komplexně, je v nedohlednu. Otázkou je, zda existuje, nebo zda ho chceme vlastně v čele mít. Pokud by byl alespoň částečně přítomen, naplňovaly by se dlouhodobě schválené koncepce (např. Národní lesnický program II. na období 2008–2013), legislativní úpravy by nebyly jen kosmetické, ale řešily by příčiny problémů a provedená opatření v L-D by byla včasná s menšími ekologickými, sociálními a ekonomickými dopady. Nyní se vše tváří, že všichni pracují a nikdo za nic nemůže – za vše může sucho, protože nás překvapilo, ačkoliv jsme měli k dispozici prognózy o vývoji oteplování, a tedy o klimatické změně. Aktuální snahy se všem upřít rozhodně nedají, hlavně v tlaku na zvýšení dotací do LH, za což je oprávněně nutné vyzdvihnout aktivitu SVOLu. Otázka však je, na čem se v sektoru skutečně pracuje, s jakou efektivitou a zda vynaložené zvýšené úsilí včetně zvýšených finančních prostředků ze státní pokladnice pocházející z našich daní přinesou adekvátní řešení hodné závažnosti situace. V tomto bodě bych rád připomněl jeden akt, který podepsalo už v roce 2006 přibližně 230 vědců, a sice Stanovisko vědců a odborných pracovníků k ochraně českých lesů, které upozorňovalo na špatný stav lesů a jeho chřadnoucí projevy – na časovanou bombu. V Lesnické práci (6/2006) se lze dočíst, kdo toto stanovisko odmítl, a kdo naopak podpořil, aby došlo k celkovému zlepšení stavu lesů.

Závěrečný díl trilogie uvedu v úterý 19.3.

Zdroj: http://www.lesprace.cz/casopis-lesnicka-prace-archiv/rocnik-85-2006/lesnicka-prace-c-06-06/stanovisko-vedcu-a-odbornych-pracovniku-k-ochrane-ceskych-lesu