Trilogie o směřování českého lesnicko-dřevařského sektoru

Díl I.: Tři sta tisíc drobných vlastníků lesů a jejich odborní lesní hospodáři v lesnicko-dřevařské krizi

Lesnicko-dřevařský sektor se potápí jako Titanik. Lesy se plošně rozpadají a mizí (doufejme, že jen dočasně), vlastníci lesů finančně hubnou, situace u Lesů ČR je čím dál horší a není to jen opakovaně kolabujícím obchodním modelem. Skládky se plní milióny kubíků dřeva. Pily jsou přesyceny nekvalitním dřívím, a proto se ceny dřeva propadají pro vlastníky lesů pod hranici rentability. Ačkoliv ceny řeziva jsou z dlouhodobého hlediska konstantní, což je znakem, že dřevo je globální surovinou, kde vliv několika středoevropských trhů nemá významný vliv na světový vývoj cen dřeva. Z toho je zmatená nejen společnost, ale i drobní vlastníci lesů! Ti jsou přitom dezorientovaní, bezradní a vystrašení – často ani ne z kůrovce, ale z toho, že po 25 letech hledají svůj les, protože jim přišel dopis od odborného lesního hospodáře (OLH), aby si zpracovali stromy napadnuté kůrovcem, a to pod výhružkou pokuty. Co to je za funkci, ten OLH, a kdo to vůbec je, slyším často od malých vlastníků lesů. Tedy na vysvětlenou, jedná se o lesníka, který je placený státem a jenž byl vlastníkům lesů přidělen jako odborný garant pro správně vedenou péči o les. Že jste o něm jako vlastníci lesa ještě neslyšeli nebo ho v lese nepotkali? Nedivím se, takových vlastníků je jistě víc. Chyba však je na obou stranách, jak na straně vlastníka lesa, tak i na straně OLH. Ze strany vlastníka lesa nevědomost vypovídá o tom, že se dlouhodobě nedostatečně zajímal (staral) o svůj majetek pečlivě a dostatečně odborně, jinak by totiž s OLH byl v kontaktu nebo o něm alespoň věděl. Ze strany OLH je chybou, že průběžně nekontaktoval přidělené vlastníky lesů, a to především v osobní rovině. Ovšem parametry povinností pro OLH nejsou, zatím, v lesním zákoně zakotveny. Dohled nad OLH by měla vykonávat Státní správa lesů (SSL) – obec s rozšířenou působností, nad ní kraj a ve finále samotné Ministerstvo zemědělství (MZe).

Žel, MZe nějak více nepropaguje prostřednictvím médií funkci OLH. Myslím, že by i tato aktivita mohla ledačemu pomoci v boji s chřadnoucím smrkem a s kůrovci jako sekundárními škůdci. Věřím, že tak nečiní záměrně, když si uvědomíme, že největším odborným garantem v rámci všech OLH jsou Lesy České republiky, s. p., (LČR), které od státu každoročně inkasují cca 130 mil. Kč za správu lesů cca 195 tis. drobným vlastníkům lesů o ploše cca 295 tis. ha, což je přibližně 60 % z celkového množství. Ti z vás, kteří trošku pozorujete podnik LČR, víte, že není v dobré kondici on ani lesy v jeho správě. A chtít po něm, aby ještě spravoval cizí majetky efektivně a na nejmodernějších principech výsledků vědy v rámci lesnictví, když má problém sám se sebou, je trošku iluzorní představa. Ovšem existuje řada výjimek. Také je skutečností, což je snad veřejným tajemstvím, že některé SSL přidělují správu lesů drobných vlastníků lesů OLH bez výběrového řízení. Takový postup sice není v rozporu se zákonem, ovšem trpí tím všichni – dobří OLH, vlastníci lesů i stát.

Kalamita chřadnoucího smrku? Doběhne některé lesníky stín z minulosti?

Ministerstvo zemědělství občas hájí neobhajitelné a stejně tak LČR i řada soukromých vlastníků lesů. Chybné kroky a nedostatečné reakce na špatný stav lesů, byť na to byli upozorňováni např. Stanoviskem vědců a odborných pracovníků k ochraně českých lesů již v roce 2006, jsou důvodem, proč má mnoho lesních majetků problémy s kůrovci, odbytem dřeva nebo s jeho uskladněním, s nedostatkem pracovníků (ty většina vlastníků lesů vyhnala vyplácením nízkých mezd) a se svým financováním. Naše lesy tvoří především smrk. Kůrovci jsou jeho přirození nepřátelé. Ti jsou nyní přemnožení, protože smrk je oslaben. Nemá dostatek vody, roste na nevhodných stanovištích, kde má nedostatek živin. Proto se ani nemůžeme divit, že se kůrovci tak rozšířili. Brouci mají totiž ideálně „prostřený stůl“, myslím tím vysoké zastoupení smrku bez významné prevence případných škod ze strany biotických a abiotických činitelů, ačkoliv výsledky řady výzkumů na hrozby z chřadnutí smrkových porostů a následné kůrovcové kalamity byly na stole dlouhé roky. Ovšem standardní lesnický provoz bral hrozby jako ekologickou demagogii a změnu hospodaření jako neopodstatněnou, oháněl se heslem: „V lese vše funguje, smrk roste, tak proč něco měnit“. A proto má dnešní lesnická kalamita podobu lesnické katastrofy. Tak to dopadá, když se bagatelizuje změna klimatu, vědecké výsledky se přehlížejí a moderní pojetí ochrany lesa a pěstování lesů ve smyslu přírodě blízkého hospodaření ve smyslu lesa neustále plně tvořivého, jak ho popsal prof. Konšel v publikaci Nástin tvorby a pěstění lesů (1931), je stále nedostatečně pochopeno, či je dokonce na ně pohlíženo s určitým despektem. A to i přesto, že přírodě blízké hospodaření je bráno jako adaptační opatření proti změně klimatu. Viděno především z pohledu přestavby lesa, která je brána jako cesta k adaptaci lesa, jejíž cílem les druhově pestrý a bohatě strukturovaný.

Druhý díl trilogie uvedu ve st 13.3. na téma: Problém cenové a odbytové krize dříví padá na vrub Ministerstva průmyslu a obchodu!

Ukázka lesa neustále plně tvořivého