Ulov si svého exekutora

Není třeba se obávat výrazného postihu a dlouholetého žaláře. Jak je to možné? Je to úplně jednoduché, exekutor totiž není člověk. Pitva exekutora je anatomickým oříškem nejednoho patologa či vědecké veličiny. Exekutor se od běžného člověka liší velmi výrazně.

Například naprostou absencí srdce. Mozek je nahrazen jednoduše fungující účetní kalkulačkou se dvěma funkcemi. Má dáti a vzal. Zajímavostí z patologického hlediska je extrémně zvětšená žluč, jejíž hořkost se z exekutora vylučuje podobným způsobem jako smrad z tchoře. Přirovnatelná je bytost exekutora snad jen ke smrtce s kosou ovšem bez jakékoliv známky milosrdenství. Exekutor vám na rozdíl od smrtky ponechá váš pro budoucnost bezcenný život, ale jinak bere vše od střechy nad hlavou po věci denní potřeby včetně pánviček, kastrolů, hraček pro děti či náhradních žárovek. Stejně jako smrtka si vás najde i v těch nejtemnějších koutech a pro jistotu zašmátrá i tam kde jste nikdy nebyli. Státní aparát se zručností Frankensteina stvořil monstrum s ohromující mocí. Exekutor je uměle vytvořený predátor na vrcholu potravního řetězce a zároveň úžasný mrchožrout, který vás ohlodá na kost lépe než mravenci. Exekutor nemá žádné přirozené nepřátele a pohybuje se mezi námi nikým neloven, neohrožován a netrestán. Nemůže to být člověk, kdyby to totiž člověk byl, tak by stěží postavil svoji obživu na likvidaci ostatních lidí. Tak jako válka probouzí v lidech to nejhorší, tak neomezená moc produkuje zvrácenou aroganci. Mocí, kterou v ruce třímá exekutor, nedisponuje žádná jiná složka v této zemi. Je to neomezený pán a vládce nad osudy lidí, kteří ať už vědomky či nevědomky po sobě zanechali skutečný nebo ještě hůře vymyšlený dluh. Situace v Českém exekurdistánu je naprosto tristní a musím se nutně ptát, komu to prospívá. V devadesátých letech tu byl extrém naprosto opačný. Dlužníci se smáli věřitelům do tváře a dostat z dlužníka peníze byl problém na dlouhou řadu let soudních tahanic, po jejichž skončení se předmětná částka stejně nedala vymoci. Exekutory zastupovali soudní vykonavatelé, kteří z toho kromě svého platu měli pramálo, takže se moc nesnažili. Byla to obrovská křivda pro slušné a poctivé podnikatele, bylo třeba zjednat nápravu. Jenže to co mělo sloužit firmám a živnostníkům v dobývání pohledávek, se tak nějak zvrtlo v šílenou metlu na prosté občany. Exekuce jsou zlatým dolem a jistě ne náhodou stojí za některými exekučními úřady rodinní příslušníci současných a minulých politiků. V době předexekutorské probíhalo vymáhání pohledávek takto. Pokud se věřitel obrátil na soud a předložil důkazy o své pohledávce, tak soud vystavil platební rozkaz, který byl doručen obsílkou dlužníkovi. Pokud dlužník nesouhlasil, podal odvolání a věc byla projednána při soudním stání. Pokud jste dlužili, tak jste se to vždy dověděli a písemnost vám musela být prokazatelně doručena. Dnes stačí poslat na soud třeba i smyšlené údaje a soudní úřednice bez zkoumání čehokoliv vystaví exekuční příkaz, šetří si tak svůj prý drahocenný čas. Potencionální dlužník zatím vůbec netuší, že nad jeho hlavou visí příslovečný Damoklův meč. Úžasná změna v doručování zásilek umožnila obrovská kouzla s doručovacími adresami. Proč neposlat písemnost na adresu platnou před lety, když po deseti dnech se považuje dopis za doručený i když byl třeba vhozen do kanálu. Jsem moc rád, že soudy ušetří miliony korun za opakované snahy o doručení. Co na tom, že občané díky tomu zaplatí stamiliony na „odměnách poctivým advokátům a exekutorům“. Státní úředníky tyhle peníze nepálí. Každý se přece můžeme následně bránit u soudu. Jenže domoci se spravedlnosti je běh na dlouhou trať, který stojí nemalé peníze a po celou dobu toho možná několik let dlouhého běhu budete takzvaně preventivně přicházet o peníze a majetek průběžně obstavovaný exekutorem. S některým majetkem se už nikdy neshledáte. Bude totiž za „babku“ rozprodán. Přes držku dostanete velmi rychle, ale náprava křivdy je na dlouhé lokte. Kupónová privatizace a po ní velká privatizace už posloužila k vytvoření majetků, ale dnes už není kde brát. Je nutné vytvořit novou zlatou slepici a tou slepicí snášející zlatá vejce jsou exekuce prostých občanů. Občan se totiž nemá jak ukrýt a jeho zdroje obživy jsou snadno zjistitelné a tím pádem snadno zabavitelné. Půjčování peněz je v současnosti prakticky bezrizikovým podnikáním. Lichva se podle nastavení dnešních zákonů prý nedá posoudit. A pokud hledáte největšího lichváře, poradím vám. Je to stát se svými pohůnky. Zkuste se opozdit s platbou státu a nebudete se stačit divit nad výší úroků z prodlení a pokut. Třeba taková Všeobecná zdravotní pojišťovna dokáže zhodnotit váš dluh ročně o několik stovek procent. Stokorunové dluhy narostlé mávnutím proutku do desítek tisíc nemá cenu ani zmiňovat. To mohl vymyslet jen lump nejhoršího kalibru. Někdy nemůžu ani spát starostí, jestli všichni tihle parazité na lidském selhání vydělávají dost. Výběrčí daní z Pyšné princezny byl ve srovnání s dnešní realitou lidumil. Dnes nikdo nemusí najímat svalnaté chlápky na strašení dlužníků, když máme exekutory, které nám stvořil náš milostivý státní aparát. Exekutor je v podstatě novodobý korzár. Těm v dobách krásných plachetnic uděloval panovník glejtem právo loupit majetek nepřátel. Novodobý korzár se státním glejtem dnes loupí majetek nepřátelských dlužníků i těch co nic nedluží. Dluhy se platit musí, ale není třeba z toho dělat Eldorádo pro pár vyvolených. Není třeba vyrábět novou armádu bezdomovců a zoufalých lidí bez jakékoliv budoucnosti. Nárůst počtu zbědovaných a hladových lidí, kteří nemají, co ztratit se nemůže společnosti vyplatit, takový si pak klidně s nožem v ruce dojdou třeba pro deset rohlíků. Tady nejde o běžnou loupež, tady jde o zachování života. Takovým lidem je kázání o morálce ukradené, mají hlad a jinou možnost přežití nevidí. Je třeba i dlužníkům umožnit další život se zachováním lidské důstojnosti, společnosti se to zcela určitě vyplatí. Je třeba vrátit část rizika na bedra poskytovatelů půjček. Neprověříš si řádně bonitu klienta? Tak pak nebreč u soudu, že nedostaneš zaplaceno. Stejně jako firmám musí být dána občanovi možnost dostupného totálního bankrotu alespoň jedenkrát za život. Dlužit třeba díky bianco směnce podepsané jako nutnou součást úvěru na podnikání, které nevyšlo například díky extrému v době předexekutorské, několik milionů a nemít minimálních 30% z dlužné částky nutné pro schválení osobního bankrotu, je poukázka na doživotní distanc. Občan chodící do zaměstnání a platící daně je větším přínosem pro společnost než občan pracující na černo aby nezdechl hlady. Z takových nemá stát ani korunu daní. Nedávno jsem četl, že vláda musí poslat do Bruselu pět miliard korun kvůli nárůstu vyprodukovaných peněz v šedé ekonomice, které ovšem ve formě daní nikdy nedostala. Stát ty peníze může klidně dostat, když nebude svoje občany nutit hloupými zákony pracovat na černo. Všechno musí mít svou mez. Uvědomte si, že za vraždu dostanete trest ve výši cca 20 let, ale pokud vám dluhy narostou na několik milionů, tak to máte na doživotí ale bez zaopatření. Je to totiž pro většinu lidí za aktuálně nastavených podmínek nezaplatitelné. Nezoufejte, čeká na vás příjemná společnost podobných zoufalců na lavičkách v parku i ve frontách na polévku od Armády spásy. Možná by mohli v televizi udělat pořad o těch nejlepších kontejnerech a popelnicích na přespání i na jídlo. Určitě se budou takové informace pro budoucnost hodit. Taková Michelinská hvězda pro popelnici u Alberta by nám vysloužila pozornost celého gurmánského světa. Dobrá zpráva je plánované navýšení existenčního minima na 2200,- Kč. Tu vám velmi nerad musí exekutor nechat. Jen nevím, co se dá s takovou částkou dělat, když nejnižší částka potřebná na přežití a na střechu nad hlavou je někde u 10.000,- Kč. Kdy si konečně někdo všimne, že dlužník je také člověk byť možná chybující a rozhodně si nezaslouží větší trest a společenskou dehonestaci než vrah. Lidé v tomhle státě se dělí na ty, co už zažili exekuci a na ty které exekuce teprve čeká. Mohl by nám  ten náš milý stát alespoň zařídit zvláštní slevu, nebo alespoň nižší DPH, na konopné provazy. Bude jich třeba spousta.