Skřivánčí paštika

Jedinečná delikatesa pro mlsné jazýčky. Skřivánků je ovšem málo a tak se do paštiky přidává koňské maso. Poměr je jeden kůň na jednoho skřivánka. Falšování potravin je byznys obřích rozměrů, který se jednoznačně vyplácí.

Uzené maso nastavené sušenou krví, máslové sušenky, které máslo nikdy nepotkalo, a maso napuštěné vodou jsou nejkřiklavější případy poslední doby. Lidé nakupují zfalšované potraviny po tunách. Koninou nastavované hovězí výrobky tak medializované v poslední době jsou jen špičkou ledovce v miliardovém obchodu. Ani ti největší hráči na potravinovém poli jako třeba Nestlé se nedokážou ubránit falšovaným potravinám. Jak to má potom dokázat jednotlivý zákazník. Odborníci se předhánějí v ujišťování o neškodnosti koňského masa nebo sušené krve pro lidský organismus, ale o to tu v této chvíli vůbec nejde. Jde o to, že spotřebitel je čistě záměrně klamán a jsou mu zatajovány naprosto klíčové informace o složení výrobků. Obávám se, že se nebude nic zásadního dít, dokud nezačnou potraviny zabíjet zákazníky. Rozemleté zdechliny v klobásách zjištěné v Polsku už mají ke stavu distribuce jedu mezi obyvatelstvo nebezpečně blízko. Při pančování alkoholu taky muselo nejdříve dojít ke kontaminaci metanolem, který zabil řadu konzumentů, a pak se teprve začalo něco dít.

Výbor pro životní prostředí a bezpečnost potravin Evropského parlamentu chce pro obchodníky trestní odpovědnost. Tady myslím není nutné zavírat obchodníky, kteří v dobré víře prodávají výrobky s odlišným složením, než uvádí oficiální etiketa. Je třeba využít stávající legislativy a finančními postihy zrušit finanční výhodnost falšování potravin. Je třeba se zaměřit na poctivé a přesné označování složení výrobků a ne se jen nechat uchlácholit obecnými kecy na etiketě. Musí být z výrobku zcela jasno kde, a kým byl vyroben. Ne jen vyrobeno v EU pro Lídl (nebo jiný řetězec). Jako zákazník chci naprosto spolehlivě vědět, že nejím koninu. Pak teprve se můžeme bavit o trestní odpovědnosti výrobce, který zcela záměrně uvádí nepravdivé údaje na etiketě svého výrobku. Nemá cenu vytvářet nová pravidla, když odpovědné orgány nejsou schopny využít ty stávající. Sebelepší zákon a vyhláška sama o sobě nepomůže, pokud nebude důsledně kontrolními orgány vymáhána a viníci citelně potrestáni. Citelné potrestání znamená vyšší sankci než je zisk z uvedení falešné potraviny na trh. Jinak to nebude fungovat. Potrestání nizozemského obchodníka Jana Fasena, který vydáváním koniny za hovězí vydělal čtyři miliony eur roční podmínkou, není adekvátní ani odstrašující postih. Při hrozbě takového trestu se prostě vyplatí porušit pravidla.  Alfou a omegou podnikání je přiměřený zisk. Bez toho to nejde. Nelze ovšem mít nastavená pravidla tak, že se nevyplatí vyrábět poctivě. Chce-li někdo prodávat koninu tak prosím. Je to maso jako každé jiné, ale chci o tom jako zákazník vědět. Chci hrát tu hru na prodejce a zákazníka s otevřenými kartami a jen já sám se chci rozhodnout, zda si daný výrobek koupím. K tomu potřebuji pravdivé informace o složení výrobku. Tudy myslím vede ta správná cesta jak zabránit podvodům na spotřebitele.